Název vlákna: Deprese z rozchodu

Diskuse 

 15 příspěvků / poslední přidán 3. června 2017 07:10

Přidat nový příspěvek

Přijde Vám tato diskuse zajímavá? Podělte se o ní s přáteli.

Sára N. / 28. července 2014 17:00

Jsem uplne na dne, je ze mne troska. Povazovala jsem se za silnou a vyrovnanou zenu. Po necelych dvou letech se se mnou rozesel muj pritel s oduvodnenim, ze neni pripraven na zivot ve dvou, a ze si chce jeste neco uzit. A to jsem si myslela, jak bajecny par jsme a dokonce jsme si planovali spolecnou budoucnost a deti k tomu. Rana pod pas. Nemohu se z toho vzpamatovat, mam depresi, uzkost v zaludku a nechutenstvi. Bydlime nadale spolu, pritel si mysli, ze muzeme zustat kamarady. Zacal chodit ven s nejakou divcinou, okate kouka po moji kamaradce a dokonce se spolu mazlili na jedne narozeninove oslave, kde jsem byla i ja. Samozrejme jsem zarlila, doma jsem udelala scenu a brecela, kdezto on se mi jen vysmal do oci, ze je prece samostatny a muze si delat co chce. Zacina byt agresivni. Jsem bezradna, protoze i kdyz vim, ze je mezi nami konec, nedokazu se s tim vyrovnat. Alespon ne ve spolecne domacnosti. Co si o tom myslite? Prosila jsem ho at se odstehuje, ale to tvrde odmital. Snazim se mu vysvetlit, ze k nemu stale neco citim a jeho milostne pletky me zranuji. On vyhrozuje, ze v momente kdy si sbali kufry, je mezi nami definitvni konec a uz ho nikdy neuvidim. Nevim co mam delat, protoze ho nechci ztratit uplne, ale mam pocit, ze kdyz to neudelam, skoncim na blazinci anebo nekde v nemocnici s prerazenym nosem. Mozna, ze psychiatr by pomohl? Dekuju za pochopeni.

Nux Vomica / 30. července 2014 20:23

Sáro / Ten si tě tedy pěkně vychutnává, jen co je pravda. Má tě v šachu, hraje si s tebou, tvými city. Má srandu z toho, jak jsi na něm závislá. Takhle zvenčí mohu jen říct-pošli ho do pryč. Stojí ti takové vazby zato? Až budeš tohle schopná udělat, tak se ti uleví. K tomu ti přeji hodně síly...

Jaroslava K. / 30. července 2014 13:08

Boomerang, nenech se už víc trápit! Za takovýcho chlapa bych nedala . Je k Tobě surový a ještě Tě i vydírá. Nevím, čí je byt, ve kterém žijete, ale nezůstávej s ním ani o minutu dýl než nevyhutelně musíš. nevyhnutne musis. Hlavu vzhůru, holka, všechno přebolí a zas bude. Moc ti fandím.

Jana H. / 6. srpna 2014 12:36

chápu.... / Stalo se mi prakticky totéž.Po 4 letech,před půl rokem.Řekl mi že není připravený na takový vztah jaký máme a že chce víc volnosti.Že se nebude kurvit,ale že si chce odpočnout.Scházeli jsme se tak 1 krát týdně a já ho prosila ať se vrátí.Byl jako kámen a stále mi jen opakoval že mu na mě záleží.Činy žádné.Tak jsem si z trucu našla někoho jiného.Rvalo mi to doslova srdce a rve mi ho to doteď.Už párkrát jsem se snažila s ním znovu navázat kontakt,nebrání se,ale aktivita z jeho strany je nulová.Přestože nikdy moc neuznával vysedávání po hospodách,tak teď je častým návštěvníkem.Rozbila bych si hubu za to že jsem ho ztratila-nechovala jsem se k němu asi dobře.Teď mám toho nového přítele 6 měsíců a není to ono.

Sára N. / 18. srpna 2014 18:07

Konečně / Ahoj vsichni, chtela jsem se ozvat jeste jednou a dat vam vedet, ze vse jsem prezila. Pritele jsem hned vyhodila, okamzite moje stavy uzkosti prestaly. Misto toho, abych se citila osamele, jsem se citila nesmirne volne. Doufejme, ze tentokrat opravdu do toho praveho. Byvaly pritel je nyni alkoholik, dokonce snad bere i drogy, zkratka je z nej troska a ja jsem nesmirne rada, ze je pryc z meho zivota. Chtela jsem vsem podekovat za podporu, opravdu je lepsi se spolehat na vlastni intuici, rozchod se vzdycky nejak prezije, i kdyz si v tu chvili myslite, ze je to vas totalni konec. Nikdy nezustavejte s nekym, kdo vam ublizuje, pozadejte kamarady o pomoc, kdyz je to treba, ale nenechte si sypat popel na hlavu. Vas zivot je daleko cennejsi a zadny chlap/zenska nestoji za vase slzy a takove trapeni. Verte mi, mluvim z vlastni zkusenosti.... ;-)

Hana H. / 15. října 2014 13:31

Ahoj. Jsem 16 let s mužem, kterého miluji. Skoro padesátníci, jsem jeho čtvrtá manželka. Nic jsem mu nezakazovala, jezdil 2x za rok na samostatnou dovolenou na loď, chodil kam chtěl, má jen kamarádky, zvykla jsem si, vybrala jsem mu cabriolet, aby si užíval jízdu. Pracovně byl dost vytížený. Aby nebyl přetížený, starala jsem se o kde co. O všem jsme se bavil. Na začátku minulého roku vybíral novou pracovnici na pobočku, konzultoval to se mnou. Zdála se mu nezkušená, žena po třicítce, bezdětná, nepraktické. Přijal jí, jezdil jí zaučovat. Vyprávěl jak se zapracovává, že má nějaké problémy s mladším přítelem, se kterým se nakonec rozešli. Podotýkám, že jsem na něm finančně nezávislá. K 10. výročí svatby, loňské léto, mi nadělil překvapení. Pro mě nečekané. Byl v nemocnici, chtěl přinést mobil, našla jsem Viagru, jedna tableta chyběla. Sex nám funguje dobře. Udělala jsem co nedělám. Prohledala mu věci. Světe div se, má milenku, říkejme jí Daduš. Zapíral, vše je v pořádku, nic se neděje, miluje mě, Viagra byla pro kamaráda. Hned první služební cestu jsem zjistila kam jede, zavolala na hotel a bylo jasno. Recepční byla sdílná. Pokoj s manželskou postelí, Daduš ho zařídila, očekáváme je. Zavolala jsem mu do auta, ujišťoval mě, jak mě miluje, jak se mu stýská. Počkala jsem pár hodin, než jí v Bratislavě naložil a zavolala jsem mu ještě jednou. To už bylo horší, nemohl mluvit, řídí, bolí ho hlava, ať mu teď nevolá. Prozradila jsem mu, že vím s kým a kam jede, chtěla jsem to stopnout. Byl na mě hnusný, asi aby jí ukázal, jak nám to neklape, jaká jsem hrozná. Nikdy předtím to neudělal. Už se nemusel schovával, rozjeli to naplno. Noční tah Prahou, obědy, večeře, dárečky, nošení dárečků domů, intenzita sms o víkendech byla nevídaná, služební cesty. Dnes už je to více než rok. Pro všechny v okolí jsme byli ideální pár. Vše jsme řešili bez hádek, vycházeli jsme si vstříc, jezdili na dovolené. Nenudili jsme se. Teď jsme trosky. Hádky, nedůvěra, urážky. Pár měsíců mi tvrdí, že už to ukončil, vše je prý jen na pracovní bázi. Mám věřit, po příjezdu z krásné dovolené slyším cink a kdo že to nepíše, Daduš, zase o víkendu. Prý něco se zídkou, kanárem, .. prostě mu sděluje každý prd. Chtěla jsem, ať to zarazí. Sice mu věřím že s ní nespí, ale ona potřebuje pozornost a takhle si jí zajišťuje, bojím se recidívy. Slíbil, že jí řekne, aby ho kontaktovala jen pracovně. Každá normální žena už by ho asi vyhodila, dům mi krátce před tím, než se zapletl s Daduš daroval. Je schopen se s ní bavit jen na pracovní bázi ? Je jeho podřízená, je na něm finančně závislá, její postup se vyvíjí od jeho hodnocení. Ona se asi nebude jen tak chtít své výhody vzdát, přece jen je lehčí si postup a prémie vysouložit. On miluje, když mu někdo pochlebuje. Mám mu důvěřovat, nebo poslat kufry na Slovensko? Podotýkám, že přes jeho komplikovanou povahu, lásce k mladým ženám (tato ve středních letech mě překvapila), ho mám opravdu velice ráda.

Nux Vomica / 16. října 2014 20:00

Pro Hanu H. / No tak to je tedy situace. To by mě také hrozně zraňovalo. A bolelo. Rok tohle trpět. Auvajs! Manželovi bohužel tohle jistě vyhovuje a tak jediný, kdo to může změnit, jste vy. Promluvila bych si s mužem, a řekla mu, jak mi je, a co s tím budeme dělat. Pokud spolu nežijete jako muž a žena, tak nic neztratíte. Ale chápu, jak hodně těžké to může být, kdoví co já mohu řešit za pár let. Člověk si kolikrát myslí, že je za vodou, když překonal první krize a že po x letech nic nehrozí. prd. :-(

Hana Hrachová / 17. října 2014 15:22

Jako partneři fungujeme po celou dobu, jak jsem psala, sex funguje bez ohledu na krizi, společné trávení volného času, obědy, kina večeře, dovolené, komunikujeme stále. Jen teď je ta komunikace jiná. Nedůvěřuji mu. Když se vše začíná uklidňovat, Daduš se zase zjeví. Tak je to stále dokola. Chybí mi ta důvěrnost, pohoda a naprostá volnost všech projevů obou dvou. Je mi líto, že to všechno zahodil, že neukočíroval jak říká krizi středního věku. Mohl si jen zaflirtovat, to že si jí přivedl obrazně až do domu, by zranilo každou partnerku. Jestli jsem nebo nejsem za vodou, tak to mě nikdy takhle nenapadlo brát. Naprosto jsem mu důvěřovala.

Hana H. / 5. prosince 2014 14:59

Tak jste měla naprostou pravdu, budu to muset vyřešit sama. Doslova mi řekl, že čeká, že se to časem uklidní. K ní se prý vrátit nemůže, paní je rozvedená a on má strach, že už by ho nechtěla, když se s ní rozešel. Nicméně jejich přátelství pokračuje. Ve mě to vře. Přináší si od ní pro mě nepochopitelné názory. Že každý je vlastně sobec a podle toho se chová, že mi nemůže dát žádné jistoty, že mi kupuje krásné dárky a mě to nestačí atd. Asi nejsem normální, když ho mám stále ráda. Připravuji se na krok, ze kterého nemám radost. Čekat na zázraky asi nemá cenu, ale moc bych si to přála. Postavil mě do situace, kdy si musím sama zvolit jedno ze dvou zel.

Maťo Ladislav / 28. října 2015 10:01

Deprese z rozchodu / Dobrý den, Dovolte mi,abych se podělil o můj příběh.... Jsem měsíc po rozchodu a musím příznat,že jsem na dně....Mám deprese,nic mě nabaví,mám svíravé bolesti na hrudi,pálí mě celé tělo,nemůžu spát. Ale co tomu předcházelo,byli jsme spolu 3 roky a navíc zasnoubený,žili jsme si hezky a byli jsme do sebe hodně zamilovaný... Vím,že jsem si ten rozchod zavinil sám.Bývalá přítelkyně měla z předešlého vztahu syna.Dal jsem mu všechno i bývalé přítelkyně...dá se řict,že jsem udělal z bývavé ženy atraltivní ženu....Ale nechci to rozebírat do detailu.... Po našem rozchodu jsme pořád v kontaktu,nybrž mám pejska,tak si ho někdy chodím brát aspon na den,abych nebyl sám....Ale dneska zjištuji,že má bývalá přítelkyně je vyčuráná .Chtěl bych také slyšet Váš názor! Možná ,že to bylo ze vzteku,ale chtěl jsem vrátit zasnubní prstýnek,nebyl zrovna laciný,řekla mi,že mi ho nedá,když jsem jí řekl,že když už mě nemiluje,tak ho nebude nosit...A další věci....Nevím jak dál,mám hrozné deprese Láďa 41let

renata Z. / 1. února 2017 02:08

začarovaný kruh / 4.4. 2013 jsme spolu odjeli kamionem na poznávací výlet do Itálie. Znali jsme se sotva tři dny. Byl povoláním řidič. Výlet se vydařil nad očekávání a já se úplně zamilovala jako by mi bylo 20 let. Bylo to neuvěřitelně romantické, plné procházek, filmů, povídání, prostě jsme spolu strávili celý týden 24 hodin. Při návratu mi volali z exekuční společnosti, že mám již od tohoto měsíce srážky na mzdu. Přítel mi slíbil pomoc a tak se i stalo, přesto že jsme se znali čtrnáct dní. Na naší sestě se mi svěřil se slzami v očích, že by rád dceru do své péče a to za předpokladu, že bude mít jinou práci. Nevěděl ale, co jiného s jeho praxí by mu přineslo stejně kvalitní příjem. A tak jezdil dál a dceru vychovávala exmanželka. Po krátké známosti se ke mě nastěhoval a vídali jsme se dál jen o víkendech. Denně jsme si psali a vyznávali lásku a smutek z odloučení. Jeho dcera které bylo teprve 14 trpěla rozvodem a často utíkala z domu, kouřila a pila alkohol. Chtěla jsem mu pomoci a jí také, protože jsem sama měla děti, ale už dospělé a bydleli již samostatně. Dokonce jsem se na jeho dceru těšila, chybělo mi to rodinné teplo. Byt jsem tedy přizpůsobila a vyklidila ložnici a jeho dceři připravila pokojík. Postel jsem nastěhovala do obýváku s kuchyňským koutem. Bylo to sice stísněné, ale domnívala jsem se, že prospěšné. Já pracovala na pozici manažerky a tak jsem mu nabídla práci u mě v týmu a dala mu 150 klientu na starost. Konečně mohl přestal jezdit a začal vážně uvažovat o převzetí dcery do své péče. Bohužel stav byl s dcerou natolik vážný, že ji nakonec umístily do nápravného zařízení a my se začali kvůli výchově hádat. Začal pít a vztah se nám hroutil. Já sice viděla spousty chyb v jeho výchově a tak jsem se mu snažila i přesto pomoci a podporovala ho alespoň psychicky. V práci se mu začalo velice dařit a měl i vyšší příjmy než já, ikdyž jsem byla jeho přímou nadřízenou. Další hádky vznikali kvůli práci a tak se jednoho dne rozhodl odstěhovat zpět do domů k rodičům, kde původně bydlel a měl tam přízemní byt 1+1. Jeho rodiče byli fajn, velice ho podporovali a dokonce i finančně. Já zůstala sama a nemohla se s tím vyrovnat. Nechápala jsem co víc jsem mohla udělat, aby náš vztah byl v pohodě. Když nás pracovně rozdělili, situace se uklidnila a já se konečně nastěhovala k němu do domku. Doufala jsem, že se tím problémy kolem práce vyřeší, když bude mít jiného šéfa než mě. Jeho otec našemu vztahu fandil a nechal za své úspory byt zrekonstruovat. Pořídil nové vybavení a my jsme mohli znovu začít a i lépe. Přítel mi plnil všechna přání, jezírko na zahradě, romantické procházky, večeře a byl šťastný a já také. Přišla mi další exekuce a já byla takřka bez příjmů. Stále mi pomáhal. Pak se vše pokazilo. Když můj syn přijel poprvé k nám na návštěvu, vše se zvrtlo. Opili jsme se a z veselé nálady vznikl mezi nimi spor a vjeli si do vlasů, až mu můj přítel přerazil nos. Já myslela že se zblázním, syn semnou přestal komunikovat a já se z toho zhroutila. Rozešli jsme se a já se vrátila do původního bytu. Po čase jsme si vše odpustili a opět jsem se k němu nastěhovala. Vztah byl potom jak na houpačce, hádky střídali usmiřovací večery. Já byla pracovně velmi vytížená a tak jsem jezdila často pozdě večer domů. Dlouho do noci jsem pracovala, abych rychle zaplatila exekuci. Měla jsem ještě psy a ty jsem jezdívala kolem poledne venčit. Když jsem přijela bylo zamčeno a kliče ze vnitř. Stalo se to třikrát za sebou a já si uvědomila, že se něco děje. Přítel tolik vytížený nebyl a tak trávil spousty času u počítače. Když jsem jednoho dne opět stála za zavřenými dveřmi, chtěla jsem vědět co se děje. Bylo to porno, ale on mi lhal, že spí. Jednoho dne mi přišel otevřít a bylo vidět, že se mi nemůže ani do očí podívat a já na něj vystartovala ať mi řekne co se děje. Projela jsem si historii v počítači a zjistila, že je na erotických stránkách denně i pět hodin v kuse. Nakonec jsem oběvila registraci na erotické seznamce. To mě položilo. nevěděla jsem co dělat, jak se o tom pobavit. tak to ze mě vyletělo a vše jsem mu vyčetla.Řekl mi k tomu, že je to normální a že si nikoho nehledá, jen se chtěl odreagovat a náš sexuální život vylepšit. Ale nebylo to tak, naopak jsme se v tom období odcizili a milování vyměnily za sex bez mazlení. Mě to nenaplňovalo a naopak jsem měla stále v hlavě nedůvěru a pochyby. Začal opět víc pít a hádky se proměnili v ukrutné večery, plné hrubých slov a urážek až to sknčilo fackami. Začal mě provokovat a urážet. V mé přítomnosti si na jednom večírku nechal ukázat prsa jedné opilé holky a ona sama za mnou ten večer přišla, že má jeho telefonní číslo a že prý spolu už nejsme. Pak se s ní ještě sešel, ale to prý z jiného důvodu. Pak zase, vyprávěl o jedné sexi klientce a dokonce u jiné zase zůstal do půlnoci a po návratu mě deptal jaká to byla bezvadná ženská. Opět byl opilý a urážel mě a nakonec mi řekl ať se postavím na vlastní nohy a najdu si byt. Nevydrřela jsem to psychycké týrání a ponižování jaká jsem žárlivka a tak jsem se odstěhovala do mého rodného města a v práci dala výpověď. On si po mém odchodu pracovně polepšil, ale nedokáže se na práci soustředit Tedy bydlím do dnes sama a stále se scházíme a vše si vyčítáme a vzájemně si nedokážeme odpustit. Přesto mě přemlouvá ať se vrátím, už celých devět měsíců, ale já mám strach, že jsme si už ublížili tolik, že by se to asi nikdy nemohlo napravit. Já se hrozně trápím a nedokážu na něj zapomenout. Jsem už zase soběstačná, ikdyž exekuci stále mám. Ráda bych znala názor okolí, ale stydím se před rodinou a tak snad mi někdo tady poradí.

Bc. Jiří Pařízek / 16. března 2017 23:53

Pomoci s depresemi / Dobrý den, po ukončení dlouhodobého vztahu to nebývá někdy lehké, sám jsem to zažil. Každý to však zvládá jinak a po svém. Někomu stačí si jen o tom promluvit, někdo to zvládne způsobem, že se nesmírně uleví. Pokud by tu byl však někdo, kdo by potřeboval odbornější radu a pomoc, ozvěte se mi. Rád vám pomohu a věřím, že budete spokojeni. Všem držím palce a hlavně zdraví a štěstí.

Veronika F. / 19. března 2017 15:19

Rozchod / Zdravím vas. Jsem už tak zoufalá, že jsem se rozhodla to napsat a přečíst si názor nestranych lidí. Jsme s přítelem 8 let. Na začátku vstahu bylo vše krasne.nerikam že jsme se nikdy nepohadali. Po 2,5 letech jsem neplánovaně otehotnela. Bylo mi necelyxh 20. Nebyla jsem připravená na dítě,ale nedokázala bych jít na interupci .Přítel mi slíbil a ujistil že vše zvládneme a se vším mi pomůže. Už v té době byl problém s tím že kouřil marihuanu. Sliboval že přestane a když jsem byla těhotná tak o to více ale nic....Když se narodil můj úžasný syn byla jsem na vše sama.psychicky jsem nebyla moc v pořádku hned po porodu.mela jsem o malého hrozny strach a vůbec jsem měla pocit že to nezvládnu.ale zvládla.sama.pritel byl pořád pryč...Na rybách.porad kouřil trávu a nechodil do práce.nemeli jsme peníze,všude dluhy a do toho dělal dluhy kvůli jeho kouření.tak to šlo dva roky.pak jsme se přestěhovali.doatali jsme být od města.byly jsme ve svém a já už byla asi zvykla na to jak to je...Když jsme už byly ve svém tak pracoval...Sem tam...Měl ale dost často nějaké zdravotní problemi. třeba plotýnky ... No v tu dobu se stalo to že jsem ho začala podvádět...Ano ..Stydím se...Našla jsem útěchu u jiného muže.trvalo to půl roku ale pak už jsem to psychicky nezvládala...Takhle lhát.Priznala jsem se mu.on dost vyváděl ale pak řekl že mi odpustí a že to zvládneme a půjdeme dál...Šly jsme...Ale asi po měsíci mi začalo docházet, že to mělo nějaký důvod ,ta má nevěra..A že se nic nezmění..A tak jsem mu to řekla...Že potřebuji zjistit co chci a jak dál...Tohle období mohlo trvat dva týdny ..Moje máma mi říkala...Nať nejsem hloupá a že to nemám zahazovat...Ale než jsem si to urovnala v hlavě on si našel jinou...Doma mě dost dusil..Dával mi najevo jak jsem bezcenná a jak mě nepotřebuje...Volal si s ní doma,seděl vedle mě a posílal si s ní srdíčka a tak prostě se mě snažil dostat na dno.Chápu,oplácel mi bolest kterou jsem mu způsobila já. Na dno mě dostal...Ale po nějaké době jsem se zvedla a začala to brát jak to je.ale ona se na něj nejspíš pak vykašlala a on přišel jak mě miluje a že to zvládneme.opet jsem couvla i přez to že jsem v hloubky duše věděla že to jiné nebude.ale řeči o tom že rozbiju rodinu a malý mi to neodpustí mě vždy zlomily.A pomalu se dostáváme až do přítomnosti...Hádky byly...Časté...Kvůli hloupostem...Nedokážeme se pochopit...Jeden řekne A a druhý slyší B . Při kázně sebemenší hádce jsem vždy byla já ta špatná a já za vše mohla protože já jsem ho podvedla a já vše zničila.hodne křičel vždy...Malý už se ho bal.kricel na mě že mě nechá zabít a že jsem jen zasrana devka...Ošklivé věci...Teď minulý týden to zase vyosrrilo v hroznou hádku a já už jsem jako svou poslední šanci volala o pomoc mému tátovi...Přijel pro mě a odvezl na jednu noc k němu...Malého jsem si vzít nemohla to mi přítel zakázal.zed už jsem týden u přítelovo rodičů ..Protože on opět marodí a není schopnej prej se malému natolik věnovat .Nejvíc co dál.byt je psaný na mě ale on se nechce hnout.a to slíbil před mým tátou že si nechá přepsat maroz a odejde k rodičům...Ale místo toho jsem tu s malým já...Dost se nám snaží pomoct.nevim jak dál a mám strach že přijde zase s těmi citovými recmi o rodině a já povolíme i když to nechci...Mám z něj strach .Stali se toho mnohem více mezi tím vším ale už tak je to dlouhé.l co píšu .Jen vím že jsem přez svou nepřipravenost zvládla vše jak jsem měla.staram se o malého a vždy jsem se starala o vše jen já. Nikdy semnou nebyl žádný problém za to jeho problemi nás pořád potápěli ..Vím že jsem ho neměla podvést...Nedělá se to a stydím se že jsem nebyla dost silná abych to řešila jinak.nevim co dál...Jsem tak vyčerpaná a nevidím žádné vychodisko.dekuhi za vaše rady a názory.

Veronika F. / 19. března 2017 15:25

Omlouvám se za chyby...Píšu na telefonu a jsem rozrušená...

Hanka K. / 3. června 2017 07:10

Jak z toho ven / Musím to někam napsat. Cítím to tak. Prošla jsem domácím násilím. Fyzickým i psychockým. I má dcera v tom bohužel žila. Nebudu se o tom rozepisovat, bylo to strašné . Utekly jsme do jiného města. Neodkázala jsem navázat vztahy s muži. Chvíli jsem si říkala, že bud nyní ta "potvora" a nebudu brát muže vážně, ale není to v mé povaze a nešlo to. Nastoupila jsem do nové práce.Po půl roce velkého přátelství jsem se zamilovala do svého kolegy. Velmi. Bylo to oboustranné. Byl mladší než já a to nám v podstatě těch půl roku bránilo mít vztah. Pak ale láska přišla a žili jsme dokonce společně několik měsíců. Pak ale nastal zlom. Mimo zybtečných malicherných hádek, jsem bohužel :-( to jsem nemělaa dělat..napsala jeho matce ( kam jsme jezdili každý týden na víkend oba) email. Víte jemu je 32 let. Živí ho slušně jeho práce, ale doma nic nepřispíval na jídlo, na energie. Matka mu prala , skládané prádlo nosila až do jeho bytu v patře - mimochodem v jejich společném domě. Na toto patro a rekonstrukci si vzal hypotéku. Mamka mu vaří, pere aa nic po něm nechtějí. Zdálo se mi to šílené. Jsem rozvedená X let, byla jsem se dvěma dětmi,měla i tři práce a nikdy mi nikdo nepomohl, naši mi vždy říkali, nejdříve složenky pak legrace. Přítel nebyl vůbec připravený na život. V obchodě s jídlem se divil kolik to stojí atd. Po 6 týdnech společného bydlení jsem mu musela říct, že je třeba, aby mi dával na chod domácnosti aspoň minimum na jídlo a spotřeby. Dával. Toto jsem jeho máme napsala, že je mám jako rodinu ráda, že to oparvdu nemyslím zle, ale že syna nepřipravila na život. Ničím. Že mu nemůže lézt do bytu a přerovnávat květiny, nosit mu tam prádlo a nic po něm nechtít. Sam platím velkou hypotéku a živím dceru a musím se starat. Přítel je velmi nesamostaný, nic nemá ale milovala jsem ho, pro jeho klid a lásku kteoru mi dával.Byl hodný a rozuměli jsme si. Vážila jsem si ho. Jeho rodina toto neunesla a velmi kriticky se ke me otočila zády, Najendou mě neměli rádi, najendou se ve mě prý spletli..jeho sestra je psycholožka a byla velmi velmi nesoudná vůči mě. Ano, měla jsem to asi říci do očí a opatrně a sama jsem udělala spousty výchovných chyb, nejsem dokonalá, nikdo není... ale bylo to strašné. Opustil mě. Byla jsem s ním těhotná. Nehcla mě jet do nemocnice MHD. A doma se užíral jak jsem mu ublížila. Přesto jsme se k sobě vrátili. Neodkážu vysvětlit jak moc jsem na něj upnutá a vím, že to souvisí s tím dom.násilím, prostě se najendou našel někdo, koho jsem byla ochotná do života a srdec pusit :-( je mi moc smutno. Moc. Tak 1x za 14 dní mu napíšu..neovládnu se napíšu. On má nový vztah po dvou měsících a prý je štastný. Věřím mu. Ale nemyslím si, že reakce jich všech byla vůči mě adekvátní... strašně to bolí. Psal mi at mu dám pokoj a jak jsem drzá dávat jim výchovné rady... dlouho zas nikomu věřit nebudu..nejde to... ale jak na to vše zapomenout, jak žít dál...všude se píšou rady jak se mít rád a jak žít ..ale vstanu a myslím na to... děkuji moc za názory... jakékoliv. Hana

Přidání nového příspěvku

Pokud se chcete zúčastnit diskuse, musíte se nejdříve přihlásit v horní části stránek. Pokud ještě nemáte svůj účet, můžete se registrovat.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.