Sexuální touhy na tisíc způsobů aneb co jsou parafilie?

16. září 2014 14:00 | Tereza Mahdalová sex sexuologie sexuální obtěžování sexualita parafilie sexuální deviace

Freeimages.com foto by lucianotb

"Proti gustu žádný dišputát." Tolerance vůči různým sexuálním preferencím a praktikám se ve společnosti postupně zvyšuje, nicméně stále existují nepřekročitelná tabu. V článku se dozvíte nejen o běžných deviacích, ale i o těch vzácných.

Parafilie jsou sexuální odchylky, které zahrnují neobvyklý objekt nebo způsob uspokojování erotických potřeb a fantazií jedince. Ve většinové populaci parafilie vzbuzuje opovržení, ale i zvědavost. Pojďme se tedy na toto téma podívat blíže. Článek

Parafilie jsou poruchy sexuální preference, což je způsob, jakým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, a objekt, po kterém sexuálně touží.

Diagnóza a projevy

U jedince s parafilií se opakovaně objevují sexuální fantazie, potřeby nebo chování, ve kterých se vyskytují nehumánní objekty, utrpení nebo ponížení sebe nebo partnera či děti nebo jiné nesouhlasící osoby. Objektem erotické preference se může stát v podstatě cokoliv a různé jsou i možné abnormální způsoby dosahování sexuálního uspokojení.

Navenek se sexuální deviace mohou projevovat různě, například jako společensky nevhodné chování, které je ale spíše neškodné (exhibice, převlékání se do šatů opačného pohlaví), nebo jako trestný čin proti lidské důstojnosti, zdraví či životu oběti. Nebezpečné sexuální deviace mohou mít podobu sexuálního deliktu.

U parafilie rozlišujeme deviace v užším slova smyslu (jádrové deviace) a deviace v širším slova smyslu. U jádrových deviací není jedinec schopen normálního sexuálního chování. U deviace v širším slova smyslu je deviantní chování sice méně hluboké, ale jednoznačně převažuje. Je podstatnou, ale ne výhradní součástí sexuální charakteristiky osoby a významně ovlivňuje motivaci. Běžné sexuální objekty a aktivity jsou pro takového jedince méně přitažlivé, nicméně za určitých okolností možné.

Řada lidí trpících parafilií přijímá tuto svou odlišnost jako sobě vlastní a někteří si dokonce nejsou vědomi žádné poruchy. Jen při konfliktu se společenskými normami může docházet k pocitům studu nebo viny. Někteří parafilní jedinci si to uvědomují a chtějí se adaptovat na běžné partnerské sexuální chování.

Systémy řídící erotické emoce jsou u osoby s parafilií celoživotně narušeny a pocit zamilovanosti často chybí. To komplikuje sbližování a vytváření partnerských vztahů. Při vyšetření je třeba zjistit, zda jsou systémy, mající na starost erotické emoce, narušeny celoživotně, nebo jestli jde o deviantní chování situační, tzn. v nouzové situaci, vlivem alkoholu či jiné drogy, působením skupinového tlaku, ze zištných důvodů atd. Takové nesexuálně motivované chování může být způsobeno nedostatkem morálních zábran.

Jak je to u žen

Společnost je obecně tolerantnější k deviantnímu chování žen než mužů. Když se žena okázale vystavuje z okna svého bytu, jen málokterý muž se bude cítit jako oběť. Také muž v ženských šatech je nápadnější než žena v kalhotách, které jsou dnes již společensky přijatelné i pro ženy. Většina lidí vnímá ženu jako spíše submisivní, něžnou, romantickou a jako pečující matku, což je v rozporu se sexuálním násilím a zneužíváním. Jsou spíše vnímány jako oběti mužů. Rozhodně je nápadnější starší pán nabízející na dětském hřišti bonbony než žena dělající to samé.

I při vyšetřování sexuálních deliktů je méně pachatelů ženského pohlaví. To je způsobeno vyšší společenskou tolerancí a také tím, že žena je pravděpodobně více schopna uskutečnit své odlišné touhy ve fantaziích či v rámci partnerského vztahu. Sexuální delikventky však přesto nepochybně existují, i když je jich méně než u mužů.

Různé podoby parafilie

Základní rozdělení parafilie je na deviaci v aktivitě a deviaci v objektu. Kromě těchto základních pak rozeznáváme deviace kombinované či polymorfní, u nichž se vyskytuje současně více druhů deviantních preferencí. Nyní se ale zaměřme na deviaci v aktivitě a objektu.

Parafilie v aktivitě jsou poruchy ve způsobu dosahovaní sexuálního vzrušení a uspokojení. Erotické snění a chování se soustřeďuje na styk s eroticky nepřipraveným partnerem nebo na vzájemné pokořování. Patří sem:

  • Fetišistický transvestitismus - nošení oblečení opačného pohlaví je spojeno se sexuálním vzrušením. Jakmile však dojde k orgasmu a sexuální vzrušení klesá, dochází k přání převlek odložit.
  • Exhibicionismus - pohlavního uspokojení je dosahováno obnažováním pohlavního orgánu před osobou druhého pohlaví.
  • Voyeurismus - sexuální vzrušení a uspokojení je získáno tajným pozorováním intimního počínání nic netušících osob.
  • Tušérství – tušér dosahuje vzrušení doteky intimních míst anonymních ženských objektů.
  • Frotérismus – jde o vzrušování se třením s neznámými objekty v tlačenicích (ve frontách, tramvajích).
  • Sadismus – vzrušení je dosahováno dominancí, totální kontrolou objektu. Sadista je vzrušován fyzickým i psychickým utrpením a pocitem plné moci.
  • Patologická sexuální agresivita – vzrušení jedinec dosahuje překonáváním odporu napadené oběti a minimalizace její spolupráce.
  • Masochismus – masochista se zcela odevzdává partnerovi, vzrušuje ho vlastní ponížení a utrpení.
  • Saliromanie – jde o sexuální ukájení znečišťováním partnera nebo jiných osob výkaly, močí nebo jinými látkami (bláto, špína).
  • Telefonní skatofilie- vzrušení je dosahováno anonymními telefonáty s erotickým obsahem.

Parafilie v objektu označuje sexuální aktivity a fantazie neadekvátním zaměřením erotické touhy na člověka či předmět. Patří sem především:

  • Fetišismus – jde o erotické zaměření na neživé předměty nebo části těla.
  • Narcismus – narcismus spočívá v erotickém zájmu o vlastní tělo, jedinec může být zamilovaný do vlastní osoby.
  • Pedofilie – pedofil je eroticky zaměřen na objekty v prepubertálním věku, tedy děti bez znaků dospívání.
  • Hebefilie – u této poruchy je muž zaměřený na dospívající dívky, které už mají viditelné znaky pohlavního dospívání (náznak prsů, pubické ochlupení).
  • Efebolie – efebolií trpí muži zaměření na dospívající chlapce.
  • Gerontofilie – jedná se o náklonnost ke starším osobám, obvykle ve věku rodičů nebo prarodičů daného jedince.
  • Nekrofilie – jde o erotickou náklonnost k mrtvolám, ať už se jedná o touhu být v přítomnosti mrtvého těla nebo líbání, objímání či soulož s mrtvým tělem.
  • Zoofilie – jedinec dává přednost zvířatům jako sexuálním objektům.
  • Mysofilie – osoba se zaměřuje na páchnoucí nečistoty, jako jsou výkaly, zvratky či špinavé prádlo.
  • Pyrofilie – vzrušení je vyvoláváno ohněm a občas bývá spojeno i se zakládáním požárů.

Parafilie způsobují postiženým jedincům významný distres (intenzivně prožívaný a na organismus negativně působící stres) nebo zhoršení v sociální, profesní nebo jiné oblasti života. Většina informací společnosti o této problematice pochází ze zpráv o delikventních osobách. Společnost tak pokládá všechny osoby s parafilií za možné násilníky a přehlíží fakt, že převážná část z nich se vyrovnává se svými nezvyklými představami a touhami bez kriminální činnosti a získávají uspokojení v ústraní nebo s partnery s podobnou preferencí.

ZDROJE:

Höschl, C. (2004). Psychiatrie. (2. vyd.). Praha: Tigis.

Janula, J., & Weiss, P. (2000). Diagnóza: deviant. Praha: Alberta Plus.

Kolářský, A. (2008). Jak porozumět sexuálním deviacím. Teoretická východiska sexodiagnostiky - cesta k tvorbě náhledu a k realizaci sexuality v mezích zákona. Praha: Galén.

Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.