
Studuji psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Z psychologických témat jsou mi blízké hlavně pozitivní a sociální psychologie.
Všechny články autoraCo je to muzikoterapie? Terapie pomocí hudby. To je přece každému jasné. Ale jak funguje, odkud se vzala, proč se používá a pomáhá vůbec? To už tak jasné není. V tomto článku se budu snažit nalézt na uvedené i další otázky vhodné odpovědi.
I přes prvotní zřejmost významu muzikoterapie realita není ani zdaleka tak jednoduchá a samozřejmá. Muzikoterapie patří do expresivních terapií, které ve svých postupech využívají práci s výrazovými uměleckými prostředky. V případě muzikoterapie se jedná o hudbu. Dalšími příklady expresivních terapií jsou například arteterapie, dramaterapie nebo tanečně-pohybová terapie.
Pojem muzikoterapie se skládá ze dvou slov – muzika a terapie, které mají řecko-latinský původ. Řecky moisika a latinsky musica znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio a latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, pomáhat. I přes jasné a jednoduché odvození názvu je definice muzikoterapie nejasná a obtížná.
Pro termín muzikoterapie můžeme také užít výrazů hudební terapie a léčení hudbou. Ani tyto další názvy však objasnění pojmu nepomohou. Jednak ani termín "hudba" ani termín "terapie" nemají přesnou definici. Ale hlavně každý stát, společnost terapeutů i jednotliví muzikoterapeuti chápou muzikoterapii odlišně.
Muzikoterapie je mladý obor s dlouhou historií.
O pozitivních účincích hudby na lidské psychické i fyzické zdraví věděli naši předci již před několika tisíciletími.
Samozřejmě tehdy neužívali dnešní techniky ani neměli k dispozici poznatky dnešní medicíny, psychologie a dalších souvisejících věd. I přes své omezené znalosti jsou však známy rituální taneční a hudební kreace, které se používaly k preventivním a léčebným účelům.
Dalším dokladem významu hudby v dávných dobách jsou čtyři způsoby chápání a vysvětlování působení hudby na člověka. Zastánci magického výkladu věřili v nadpřirozenou ozdravnou moc hudby. Pythagoras i další antičtí matematikové chápali hudbu jako odraz kosmického pořádku. Pro celkovou nekonečnou harmonii všeho je podle nich nutná harmonie tónů, lidského ducha a celého kosmu. Dávní medici zase věřili, že harmonie tónů napraví u nemocného člověka jeho tělní disharmonii a tím ho uzdraví. Poslední, psychologický systém, se zaměřoval na individuální prožívání jedince při poslechu hudby. Jak reaguje na daný rytmus, jaké emoce v něm vyvolávají různé tóny, jaké vzpomínky se mu vybavují při poslechu určitých sekvencí hudby a podobně.
Muzikoterapie v dnešním slova smyslu může být chápána jako umění, kdy se pojí se subjektivitou, kreativitou, krásou. Další pohled na muzikoterapii může být zaměřen na její snahu o objektivitu, univerzálnost, pravdivost. V tomto kontextu je pak definována jako vědecký obor. A v neposlední řadě můžeme vidět muzikoterapii jako interpersonální proces spojený s důvěrou, empatií, komunikací a vzájemností.
Další pohled rozlišuje muzikoterapii na disciplínu a profesi. Disciplína se skládá z teorie, praxe a výzkumu. Profese pak označuje skupinu lidí, kteří využívají poznatky muzikoterapie ve svém povolání. Jedná se například o klinické pracovníky, učitele nebo supervizory. Podle formy můžeme muzikoterapii dělit na individuální a skupinovou. Rozlišujeme též muzikoterapii z hlediska postavení hudby. V případě použití hudby jako terapie má hudba centrální postavení v terapeutickém procesu. Naopak při užití hudby v terapii je klíčový vztah klienta a terapeuta.
Muzikoterapie nebývá aplikovaná jako jediná forma terapie. Často se používá jako doplňková metoda s nejrůznějšími cíli. Řešení konfliktů, navození důvěrného vztahu mezi klientem a terapeutem, uvolnění atmosféry, osobní rozvoj klienta a nespočet dalších. Její cíle a metody se liší v závislosti na konkrétních situacích.
Díky svému širokému zaměření spolupracuje muzikoterapie s mnoha dalšími obory. Mezi hlavní patří hudební pedagogika, speciální pedagogika, sociální pedagogika, psychoterapie a medicína.
Světová federace muzikoterapie, Evropská muzikoterapeutická konfederace, Evropská asociace studentů muzikoterapie – to jsou jedny z hlavních sdružení snažící se o integraci muzikoterapií v jednotlivých zemích. Pod jednotící pojem muzikoterapie spadají nejrůznější definice, proudy, školy užívající odlišné hudební prostředky, metody a techniky. Společné jsou základní koncepty – pedagogický, medicínský a psychoterapeutický, které se dále specializují a upravují podle potřeb klienta a terapeuta.
Pedagogický koncept se zaměřuje na procesy učení, sociální integraci a komunikaci. Cílovou skupinou jsou děti a dospívající s poruchami vývoje, řeči, chování a učení. Dále tělesně nebo mentálně postižení a zdravá populace v rámci preventivní a podpůrné funkce muzikoterapie. Z tohoto teoretického rámce vznikají stimulační programy speciální a sociální pedagogiky zaměřené na rozvoj, stimulaci a podporu jedinců. Mezi konkrétní směry patří antropozofická muzikoterapie, orffovská muzikoterapie nebo rekreativní muzikoterapie.
Medicínský koncept se zaměřuje na poruchy zapříčiněné biochemickou nerovnováhou v organismu. Žádoucím efektem při užívání hudby je zaměření pozornosti, koncentrace, posílení vztahu, snižování strachu, sedativní účinky a další. Tento přístup se využívá hromadně v nemocnicích a porodnicích. Individuální využití je jen velmi ojedinělé. Konkrétně se z tohoto konceptu vyhranila fokusující muzikoterapie, paradoxní muzikoterapie, regulativní muzikoterapie a další.
Psychoterapeutický koncept se v poslední době stále více využívá v klinickém a poradenském kontextu. Cíle jsou formulovány v závislosti na terapeutickém zaměření. Reedukace, resocializace, lepší adaptace, zrání, seberealizace – souhrnně se jedná o modifikaci forem, které klientovi brání ve zdravém vztahu k sobě a okolí. V praxi se pak používá behaviorální muzikoterapie, analytická muzikoterapie, expresivní muzikoterapie, morfologická muzikoterapie a spousta dalších.
Na závěr uvádím dvě z mnoha muzikoterapeutických her. Ke hře „hodiny" jsou potřeba tři různé jednoduché hudební nástroje – jeden na natahování hodin, druhý vydávající neustálé tikání hodin a poslední na odbíjení větších časových úseků. Hra je určena ke skupinovému zpracování. Navodí se atmosféra hodinářství, kdy si každý natáhne svoje hodiny a poté začne tikat svým vlastním tempem, který mu vyhovuje. Cílem je udržet svůj rytmus ve změti ostatních a nenechat se strhnout ke sladění s ostatními. Tématem hry je tedy koncentrace. (autor: Friedmann)/p>
Tématem hry „čtyři živly" je symbolizace. Ve skupině jsou různé hudební nástroje, které si přítomní rozeberou podle vlastních preferencí. Jeden člen skupiny začne hrát a tím symbolizovat jeden živel. Ostatní podle stylu hudby (rytmus, výška, barva, důraz ...) zkusí odhadnout, který živel symbolizuje. Až si každý sám nezávisle na ostatních určí živel, přidá se k prvnímu hráči podle toho, jak by daný živel ztvárnil on. Na konci improvizace první hráč prozradí ostatním, který živel představoval. (autor: Hegi)
ZDROJE:
Kantor, J., Lipský, M., Weber, J. a kol. (2009). Základy muzikoterapie. (1. vyd.). Praha: Grada Publishing.
Linka, A. (1997). Kapitoly z muzikoterapie. (1. vyd.). Rosice u Brna: Gloria.
Muzikoterapie. (2013, červen 27). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Music_therapy&oldid=561817282
Zeleinová, J. (2007). Muzikoterapie. (1. vyd.). Praha: Portál.
Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.