Jaký je život s poruchou osobnosti?

24. srpna 2014 16:24 | Zuzana Janáčková deprese úzkost porucha osobnosti psychologie osobnosti

Freeimages.com foto by xxl7

Naše osobnost nám připadá zcela vlastní a přirozená. Jak se tedy máme postavit k poruchám osobnosti? Co to vlastně znamená, že někdo trpí poruchou osobnosti?

V dnešní době se běžně používají dva celosvětově uznávané systémy klasifikace duševních nemocí. Podle prvního z nich jsou poruchy osobnosti „hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací“ (MKN-10). Druhý systém poskytuje odlišnou definici. Poruchu osobnosti zde nalezneme vysvětlenou jako „přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije“ (DSM-IV).

Výchozí definice

Z odborných definic můžeme vyčíst hned několik informací. Poruchy osobnosti jsou stálé dlouhotrvající změněné vzorce chování, které se odlišují od běžného prožívání většiny ostatních. Jsou to výrazné odchylky od způsobů vnímání, cítění, vytváření vztahů s ostatními běžných v dané kultuře. Poruchy osobnosti ovlivňují veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování dále často ovlivňuje životy lidí v jeho okolí.

Snaha oddělit normální od abnormálního má v psychologii dlouhou tradici. Již antičtí učenci z oblasti Řecka (Thoefrastus, Hippokrates, Galén) se tímto poměrně zásadním tématem zabývali. Do dneška je zřejmě nejvýznamnější počin v historii zkoumání patologického chování vytvoření Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů, kterou vydává a průběžně aktualizuje Světová zdravotnická organizace.

Příčiny a projevy

Příčin vzniku poruch osobnosti je několik. Velmi často se také stává, že jedna porucha osobnosti může mít několik možných příčin nebo vznikla za společného působení více příčin najednou. Mezi nejčastější důvody onemocnění patří genetické, biologické, kulturní a sociální vlivy. Většina poruch osobnosti se projevuje již během dětství nebo dospívání a v různé intenzitě u jedince přetrvávají po celý jeho život. Některé poruchy osobnosti se mohou vytvořit až v průběhu života vlivem negativních sociálních vlivů.

Mezi diagnostická kritéria poruch osobnosti patří například trvalé a nápadné projevy nestability v interpersonálních vztazích, sebehodnocení, emocích či kontrole impulzů. Tyto projevy můžeme pozorovat už od dětství po celý život pacienta. Dále se v různé míře vyskytují další typické projevy poruch osobnosti. Snaha vyhnout se odmítnutí, poruchy identity, impulzivní sebepoškozující chování, sebevražedné sklony, chronické pocity prázdnoty, vztahovačné představy, halucinace, neodůvodněné pocity stresu, ztráta kontroly nad hněvem, přílišná agrese a mnoho dalších.

Výčet poruch osobnosti

MKN-10 ve svém výčtu poruch osobnosti, které zahrnuje pod označením F60, uvádí následující poruchy osobnosti.

  1. Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)
  2. Schizoidní porucha osobnosti (F60.1)
  3. Disociální porucha osobnosti (F60.2)
  4. Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)
  5. Histrionská porucha osobnosti (F60.4)
  6. Anankastická porucha osobnosti (F60.5)
  7. Anxiózní porucha osobnosti (F60.6)
  8. Závislá porucha osobnosti (F60.7)
  9. Jiné poruchy osobnosti (F60.8)
  10. Porucha osobnosti NS (F60.9)

Kromě těchto specifických poruch osobnosti MKN-10 rozlišuje ještě smíšené a jiné poruchy osobnosti (F61) a trvalé změny osobnosti (F62). Všechny jsou poměrně stabilní a ovlivňují různé oblasti chování psychologického fungování. Často jsou navíc sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.

Léčba

Lidé trpící nějakou poruchou osobnosti většinou žijí v přesvědčení, že je s nimi vše v pořádku.

Svojí odlišnosti si jsou vědomi, ale nepokládají ji za problematickou. Často dokonce ani nevidí problém v sobě, ale v ostatních lidech, kterými jsou obklopeni. Obvykle se k poruchám osobnosti přidruží i další patologické chování (sebevražedné tendence, drogová nebo alkoholová závislost a další). V takových případech pak pacienti, kteří vyhledají odbornou pomoc, nestojí o trvalou změnu svých osobnostních rysů, ale pouze o vyřešení aktuálních problémů.

Základem každé léčby je tedy uvědomění si problému a návštěva odborníka (psychologa, psychoterapeuta, psychiatra). Léčba je často problémová a zdlouhavá. Poruchy osobnosti jsou považovány za obtížně léčitelné a ke zlepšení dochází relativně pomalu. Jednotlivé případy se však liší v závislosti na pacientovi a dané poruše osobnosti.

Paniku netřeba

Stejně jako jiná onemocnění i duševní poruchy s sebou přinášejí komplikace. A opět stejně jako jiná onemocnění i poruchy osobnosti se dají zmírnit nebo dokonce úplně odstranit. Hlavní je přistupovat k poruchám osobnosti jako k nemocem, které mají své symptomy, své projevy a své možnosti pomoci.

ZDROJE:

Dušek, K. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada Publishing a.s.

Porucha osobnosti. (2013, březen 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Personality_disorder&oldid=546649528

Porucha osobnosti. (2013, březen 12). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Porucha_osobnosti&oldid=9914362

Praško, J. (2009). Poruchy osobnosti (2. vyd.). Praha: Portál.

Specifické poruchy osobnosti. (n.d.). Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Získáno z http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese (Vyd. 4). Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.