Co když se něco strašného stane? Stále přítomná obava generalizovaně úzkostného člověka

15. srpna 2014 14:36 | Jaroslav Pustina obsese úzkost antidepresiva psychosomatika

Image courtesy of Stuart Miles, freedigitalphotos.net

Cítíte neustálé obavy o bezpečnost sebe a svých blízkých? Cítíte často bušení srdce a pocity na omdlení? Nedokážete se uvolnit? Možná trpíte generalizovanou úzkostnou poruchou.

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD - z angl. generalized anxiety disorder) je jednou z nejčastějších chronických psychických poruch. Postihuje kolem 3% obyvatel a její následky bývají zpravidla horší než u deprese. Základním rysem GAD jsou nadměrné obavy týkající se více než jedné oblasti života. Pacient tyto obavy nedokáže potlačit. Spolu s těmito obavami vstupují do hry i fyziologické symptomy s nimi spojené, tj. bušení srdce, pocení, pocit "knedlíku v krku", zvláštní pocity v oblasti břicha či hrudníku a celkové napětí.

Chceme si pomoci, ale nevíme jak

Pacienty s GAD často nalezneme u nesprávného lékaře - kardiologa či neurologa, protože mají tendenci své symptomy připisovat tělesnému onemocnění. To také musí lékař vyloučit, aby mohl diagnostikovat GAD. Přítomnost tělesné nemoci ale nutně nemusí vylučovat souběžnou generalizovanou úzkost. Například lehké astma není důvodem k tomu, aby pacient byl nadměrně úzkostný.

Generalizovaná úzkostná porucha dle MKN10 (F41.4)

Základní vlastností je generalizovaná a přetrvávající úzkost‚ která není vztažena na žádné zvláštní zevní okolnosti‚ ani se nevyskytuje převážně v závislosti na nich (tj. je „volně těkající"). Hlavní příznaky jsou různé. Většinou jde o pocity nervozity‚ třes‚ svalové napětí‚ pocení‚ světloplachost‚ palpitace‚ závratě a tlak v epigastriu. Často jsou přítomny strach a jiné obavy‚ že pacient sám nebo jeho příbuzní brzy onemocní nebo budou mít nehodu.

Generalizovanou úzkostnou poruchu je také potřeba odlišit od ostatních úzkostných poruch, což občas není jednoduché. Jak už název této poruchy napovídá, musí se úzkost týkat mnoha životních situací a to často i zcela banálních jako je úklid domácnosti. GAD může být základem ostatních fóbií, panických atak nebo obsedantně-kompulzivních poruch, ale může je i doprovázet. Spolehlivým kritériem je zde obava z toho, co se bude dít v budoucnosti. Stejné kritérium platí i pro deprese, ve kterých také mohou nastupovat úzkostné symptomy, které se ale týkají minulých událostí a nikoli budoucnosti.

Co když... se stane katastrofa?

Typickým projevem GAD je otázka "Co když..." ("Co když ztratím práci?"). Na tuto otázku pak nenasedá realistická odpověď, ale velmi katastrofický scénář. Obavy pak jdou do dalších rovin a rozšiřují se na více a více oblastí života. U obsedantně-kompulzivní poruchy se spíše setkáme se scénářem "když - tak" ("Když ještě jednou zkontroluji zámek, tak nás nevykradou"). Panika se pak týká spíše aktuálního stavu, nikoli budoucnosti, a mívá daleko závažnější fyziologické projevy.

Chronická úzkost bývá také přítomna u psychosomatických poruch, hypochondrie či poruch příjmu potravy. Přibližně polovina všech pacientů s poruchami osobnosti trpí projevy GAD. Celkově je tedy velmi obtížné stanovit GAD jako samostatnou poruchu kvůli vysoké podobnosti s ostatními psychickými poruchami.

Příčiny a léčba

Příčinami GAD je vrozená citlivost nervové soustavy v kombinaci s nevhodnými výchovnými vlivy. Pokud jsou naši rodiče úzkostní, pak od nich přebíráme nejen jejich geny, ale učíme se i úzkostnému stylu života. Podle teorie učení se jedná o celý komplex naučených přesvědčení o sobě a světě kolem nás. Úzkostný člověk je přesvědčen, že není dost výkonný a není dostatečně dobrý pro svoje okolí. Má také silné tendence kontrolovat svět kolem sebe, ve kterém spatřuje ohrožení.

Léčba GAD mívá vysokou účinnost. Terapií první volby je zde kognitivně behaviorální terapie spolu s antidepresivy a anxiolytiky. V terapii se pacient naučí lépe zvládat své myšlenkové pochody a neulpívat tolik na katastrofických scénářích, které zvyšují úzkost. Při léčbě antidepresivy je třeba počítat s dlouhým náběhem účinku (až 12 týdnů od započetí léčby). Anxiolytika se využívají především u těžších forem se silnějším fyziologickým doprovodem a zpravidla se vysazují po několika týdnech užívání z důvodu rizika vzniku závislosti.

Úzkostná nedůvěra pacientů a malá víra ve zlepšení jejich stavu jsou obecně největšími překážkami při léčbě. Už ale samotný fakt, že se takoví lidé odhodlají se svým problémem jít za lékařem, je největší krok k tomu, aby se jej zbavili.

ZDROJE:

Ellis, A. (2001). Člověče, neboj se: jak ovládnout úzkost dřív, než ovládne nás. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis.

Praško, J. (2003). Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti (Vyd. 1.). Praha: Grada.

Praško, J. (2005). Úzkostné poruchy: klasifikace, diagnostika a léčba (Vyd. 1.). Praha: Portál.

Praško, J. (2008). Úzkost a obavy: jak je překonat (Vyd. 2.). Praha: Portál.

Radkin Honzák et al. (2005). Úzkostný pacient. Praha: Galén.

Röhr, H.-P. (2012). Cesty z úzkosti a deprese: o štěstí lásky k sobě samému (Vyd. 1.). Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.