Stroj s duší: je sen Isaaca Asimova nablízku?

5. srpna 2014 20:53 | Michael Tesař duše umělá inteligence neuropsychologie

Image courtesy of Victor Habbick, freedigitalphotos.net

Co nás čeká v budoucnosti strojů? Jaký smysl má duše ve stroji? Co jako lidé můžeme chtít od stroje?

Dnes již umíme pomocí nejmodernějších technik operovat na tisíciny milimetru přesně, letět do vesmíru a nechat sondy na Marsu pracovat na výzkumu. Co jsou ale tyto technologie v porovnání s tím, co by uměl člověkem stvořený učenlivý mozek?

Teorie "mozku"

Dnes nemáme spolehlivou teorii mozku. Máme mnoho různých dat z oblastí lékařství - fyziologie a anatomie, informatiky, ale i jiných oborů jako je psychologie, filosofie apod. Co si počíst s takovými kvanty dat? V běžné praxi to funguje tak, že na základě dat vytváříme teorii a tu výzkumem potvrzujeme nebo vyvracíme. To ovšem u lidského mozku nejde. Existují vysvětlení, že mozek nemůže nikdy pochopit sebe sama nebo že dat je příliš mnoho a jsou hodně roztříštěné do různých oborů. Pravda, existuje mnoho různých vědních disciplín zabývajících se mozkem nebo neurálním systémem.

Dnešní výzkum funguje například na bázi neuronových sítí, kdy se za pomocí vyspělých matematických a statistických algoritmů snaží vědci vybudovat v počítači síť různých poznatků a informací, které jsou komplexně propojeny.

Když chcete počítači vysvětlit, co je to člověk, musíte ho popsat explicitně - přesně, do nejmenšího detailu. Takže kdyby se počítači přidělaly senzory jako máme my - uši, oči, nos apod., měl by být schopen říci při expozici jakémukoli senzoru, že toto je člověk.

Problém s duší

A zde přichází problém. Lidí je přeci tolik. Tak jak dát počítači do paměti, že člověk je soused Jan Novák, ale i jeho americký kolega John Smith. Nebo že člověk je i malé dítě měřící 130 cm, stejně jako basketbalista přesahující 2 metry. My lidé máme v sobě kromě mozku i duši. Nejen, že umíme "výpočetně" pracovat s informacemi, ale umíme s nimi nakládat podle svého rozumu, předtav nebo i kulturního základu a náboženství. Máme jasnou představu o tom, co, nebo spíše kdo, je to člověk i proto, že máme předešlou zkušenost. Zkuste někomu, kdo nikdy neviděl hodiny nakreslit kruh, v horní části napsat číslo 12 a v dolní číslo 6. Nebude vůbec vědět, co to znamená.

Co s tím?

U neuronových sítí se dnes přesně neví, co se během výpočtu děje. Zkrátka se do počítače dají jisté vstupy a vychází z něj konkrétní výstupy, které jsou relativně spolehlivé ve vztahu k realitě. Co kdyby ale stroj měl duši? Jak silná technologie by mohla být vyvinuta, kdyby stroj sám o sobě uvažoval - "Cogito ergo sum" ("Myslím, tedy jsem") - René Descratés. Pak by doopravdy stroj měl svou vlastní existenci.

I když je často ve sci-fi přemítána vize androgenních robotů (tedy robotů s podobou lidí), domnívám se, že blízkou budoucností budou spíše zařízení, která známe ze všedního života, ale budou toho umět nespočetně mnoho. Mikrovlná trouba bude vědět, jak má rozmrazit mražené kuře, aniž by ho začala vařit nebo péct. Auto samo o sobě bude dodržovat pravidla silničního provozu, aby tím ochránila své pasažery a mnoho dalšího. Otázka je jak vymodelovat lidskou duši? Máme jisté základy o tom, jak vymodelovat mozek, různé složité spletě neuronů do neuronových sítí a obrovská flexibilní paměť spolu s mohutným výpočetním výkonem. Co je podle vás lidská duše? Je to je pouhý derivát neuronů nebo něco, co člověka přesahuje?

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.