Když počítačová hra nahradí skutečný život

24. července 2014 17:55 | Michael Tesař

Image courtesy of renjith krishnan / FreeDigitalPhotos.net

Plnění úkolů někde ve vesmírné lodi, v elfské vesnici, budování své vlastní dokonalé postavy. Ano, řeč je o počítačováých hrách. I když nemáme přesná kritéria, nikdy Vás nenapadlo, kde je pomyslná hranice před zdraví ohrožujícím hraním?

Odborníci z pedagogicko-psychologických poraden se stále častěji potýkají s jevem, který je často označován jako závislost na videohrách. Problematika není zatím příliš prozkoumaná, ale zároveň by nebylo moudré jí nevěnovat patřičnou pozornost. Háček je v tom, že se počítačové hráčství, stejně jako zvýšená sexuální apetence neboli "závislost na sexu", neřadí mezi závislosti. Jinými slovy, neexistuje jasná klasifikace tohoto jevu.

Závislost se zpravidla chápe jako chronický stav intoxikace organismu nějakou psychoaktivní látkou, tedy látkou ovlivňující prožívání, myšlení i další oblasti lidského života. Dále jsou přítomny i abstinenční příznaky, které u řady látek mají velmi agresivní průběh a jedince donutí opět onu látku užít. Nejen proto je odvykání velmi složitý proces, dokladem by mohla být i anonymní hrdinka autobiografického románu My děti ze stanice ZOO.

Kam zařadit hraní počítačových her?

Přestože nejrozšířenější diagnostické klasifikace pro odborníky (MKN-10, DSM-IV) si neumí poradit se zařazením patologického hráčství počítačových her, existují nezávislé iniciativy volající po zařazení tohoto jevu mezi klasické závislosti. Zatím se hraní počítačových her řadí zejména do kategorie patologické hráčství - gambling, tedy hraní na automatech. To ovšem není totéž, přestože se zde vyskytují obdobné příznaky. Právě z neexistence oficiální diagnózy, nejsou známy ani příznaky, podle kterých se závislost určuje.

Dále lze konstatovat, že některé typy her jsou více či méně návykové. Nedávné výzkumy ukázaly, že hry typu RPG (hry na hrdiny) a FPS ("střílečky" z první osoby) jsou mnohem návykovější než jakékoli jiné hry. Děje se tak proto, že v těchto hrách hráč jen neprochází úrovněmi, ale získává odměny za správně splněné úkoly a neustále ho tím hra motivuje získat další tzv. EXP (zkušenosti), které rozděluje svojí postavě a získává převahu nad jinými hráči. Čím častěji hráč hraje, tím více bodů získá a tím silnější se stává jeho postava bez většího úsilí.

Některé popsané případy hovoří o jakési kompenzaci hráče mezi vlastním životem a životem postavy. Často se s postavou ztotožní, může dokonce vystupovat v kostýmech, opakovat repliky apod.

To, čeho hráč nemůže dosáhnout v normálním životě, ať to jsou uspokojivé vztahy, získání obdivu či přijetí do skupiny, je mu zde ve značné míře nabídnuto a dovoleno. Vyskytly se dokonce i případy, kdy jedinci mezi sebou navazují intimní vztahy skrze své postavy.

Narušení dimenzí běžného života

Přestože se oficiálně nemluví o hraní počítačových her jako o typické závislosti, vlastně se jako závislost projevuje. Většina jedinců dovede vybalancovat svůj volný čas a hraním strávit jen několik hodin týdně jako u jiné záliby. Excesivní hraní pak zasahuje, jako ostatní závislosti, do všech oblastí jeho života.

  1. Sociální úroveň - přestává mít vztahy s okolím, neudržuje intimní vztahy, je izolován, ztrácí schopnost jednat tváří v tvář s druhými.
  2. Školní nebo profesní úroveň - snížení výkonu, špatné vztahy na pracovišti nebo ve škole.
  3. Finanční úroveň - investování do herních konzolí, her, vylepšení v hrách tzv. add-ons.
  4. Rodinná úroveň - rozvazování vztahů mezi členy rodiny, časté hádky ohledně hraní.
  5. Zdravotní úroveň - špatná hygiena, problémy spánku, nesoustředěnost, nedostatek pohybu, špatná strava.
  6. Emoční úroveň - depresivní nálada až deprese, pocity méněcennosti, úzkost, vyhýbání se lidem, vztek, pocity provinění.

Léčba

Jako každá závislost má i hraní počítačových her svou léčbu. Právě díky nejednotnosti příznaků a neexistenci oficiální diagnózy nemůžeme příliš mluvit o cílené odvykací terapii počítačových hráčů jako u jiných závislostí. Dnes se většinou postupuje přístupem kognitivně behaviorální terapie (KBT) a to jak pro jednotlivce, tak pro skupiny. Například v Číně nebo Severní Koreji se daří léčit tuto závislost stálým dohledem odborníků, což je ovšem velmi nákladné a náročné řešení. Většina lidí však dovede celkem spolehlivě držet hraní v rámci únosných mezí a slouží především k relaxaci. Problém však představují zmiňované online RPG hry. Některé weby proto varují zejména dospívající a jejich rodiče před možným vznikem závislosti.

ZDROJE:

Antonius Van Rooij, G.-J. M. (2010). Video game addiction and social responsibility. Addiction Research & Theory, roč. 18, č.5, stránky 489-493.ISSN 16066359.

Atkinson, R. L. (2003). Psychologie (2. vyd.). (Petržela, Brejlová, Herman, Překl.) Praha: Portál.

Conrad, B. (nedatováno). TechAddiction. Získáno 12. Listopad 2012, z http://www.techaddiction.ca/computer_game_addiction.html#.UKESHORdM38

Dolejš, P. (2007). Hraní počítačových her jako specifický problém období dospívání. České Budějovice: Jihočeská univerzita.

Hartlová, P. H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Rektor, T. (3. Březen 2013). Příběh Jirky: Žena je závislá na počítačové hře. O rodinu se nestará. Načteno z OnaDnes.cz: http://ona.idnes.cz/pribeh-jirky-zena-je-zavisla-na-pocitacove-hre-o-rodinu-se-nestara-p9e-/vztahy-sex.aspx?c=A120316_114045_vztahy-sex_jup

TechAddiction. (nedatováno). Získáno 11. Listopad 2012, z Video Game Addiction Symptoms and Signs: http://www.techaddiction.ca/symptoms_of_video_game_addiction.html#.UKEZLuRdM38

TechAddiction. (nedatováno). Získáno 12. Listopad 2012, z Why are video games addictive?: http://www.techaddiction.ca/why_are_video_games_addictive.html#.UKEZlORdM38

Závislost na počítačích a počítačových hrách. (3. Vřezen 2013). Načteno z Pedagogicko-psychologická poradna Brno: http://www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.php

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.