Agorafobie aneb strach z otevřených prostranství

1. července 2014 10:47 | Renáta Mikulová strach úzkost agorafobie

Freeimages.com foto by mzacha

Dovede si představit, že byste přestali cestovat veřejnými dopravními prostředky nebo přestali navštěvovat obchody a jiná společenská místa? Lidé s agorafobií právě takto žijí...

Z celkových téměř třech stovek fobií patří agorafobie hned po fobii ze zvířat a z výšek k nejčastějším. Postihuje 2 – 6% populace, přičemž ženy jsou touto poruchou postihovány až dvakrát častěji než muži. Nejčastěji se tato fobie objevuje mezi 20. a 30. rokem života. Na rozdíl od ještě častějších fobií samotná agorafobie daleko více omezuje život postiženého jedince.

Agorafobie přichází pomalu a tiše

Samotná fobie je nadměrný, nereálný, nekontrolovatelný chorobný strach z určitých osob, míst a situací, který zasahuje do každodenního života. Dalo by se říci, že agorafobie je kombinací toho všeho. Tedy strachu z určitých osob, míst a situací, neboť jedinec, u kterého se tato úzkostná porucha rozvinula, se nerealisticky obává situací, které by se mohly přihodit na nějakém otevřeném prostranství (např. že omdlí nebo něco udělá špatně) a nikdo mu nepomůže nebo naopak všichni uvidí, že něco nezvládl.


Název je tvořen ze slov agora, což v překladu znamená tržiště, a ze slova fobie, což je strach. Na základě tohoto strachu se lidé postupně vyhýbají všem možným situacím, kde by se jim mohlo něco přihodit nebo tato místa navštěvují pouze s osobou, které bezmezně věří. V extrémních případech dochází i k tomu, že pacient je omezen na jednu místnost svého bytu, kde ke všemu musí být někdo z jeho blízkých, rodič nebo partner.

Život se najednou stává obtížným

U agorafobie se objevuje několik obávaných situací, které jsou pro ni charakteristické. Nejčastěji mezi ně patří cestování veřejnými dopravními prostředky, navštěvování veřejných míst, kde se nachází větší počet lidí, jako třeba supermarkety, bufety nebo nákupní centra. Také je zde obava z otevřených prostranství, uzavřených či nějak omezených míst nebo sálů.

Agorafobici se také cítí ohroženi, pokud jsou sami doma, pokud se nacházejí daleko od možné pomoci, třeba v lese nebo v horách, kde není signál, a nemohli by si přivolat pomoc. Problémovou situací je čekání ve frontě, ať už v obchodě, kde se člověk bojí, že může něco upustit nebo dát špatně nákup do tašky a tím se zesměšní před ostatními, nebo někde v davu na zastávce, kde by mohl omdlít a nikdo by mu nemusel pomoci.

Příčiny a léčba

V dnešní době bohužel nejsme schopni jednoznačně říci příčinu vzniku agorafobie. Ovšem je zde několik možností. Tou první jsou vrozené faktory. Neznamená to ovšem, že by se agorafobie dědila z generace na generaci, pouze se úzkostné poruchy mohou v rodině vyskytovat častěji. Dědičnost zde působí jako dispozice reagovat na zátěž a úzkost. Další možnou příčinou agorafobie mohou být různé podmínky vývoje v dětství a výchova.

Agorafobie ovšem není neléčitelná. Existuje několik cest, jak se navrátit k plnohodnotnému životu.


Mezi tyto faktory patří zejména předčasné oddělení dítěte od matky, perfekcionistická a nadměrně kritizující výchova, dále přehnaně pečující a rozmazlující výchova, úzkostlivý rodič jako vzor, výchova rodiči, kteří dávají dítěti najevo, že svět je plný nebezpečí, nebo náhlé úmrtí blízkého člověka. Agorafobie se může u člověka rozvinout i v důsledku velkého stresu, a to jak fyzického tak i psychického. K rizikovým faktorům také patří léky, drogy a alkohol, zejména užívání marihuany, extáze a pervitinu.

Rozhovory s lidmi trpícími agorafobií a názor odborníků můžete zhlédnout v pořadu Diagnóza České televize.

Agorafobie ovšem není neléčitelná. Existuje několik cest, jak se navrátit k plnohodnotnému životu. Mezi dvě nejčastější cesty léčby řadíme léčbu psychofarmaky, zejména antidepresivy. Druhou cestou je pak psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie. Při léčbě vhodnými antidepresivy nastupuje jejich účinek zpravidla po 3 – 6 týdnech léčby. Přestože nejzávažnější příznaky choroby vymizí, je třeba antidepresiva užívat dále a to nejméně po dobu 18 měsíců. Pokud se agorafobie vrátí, udržovací fáze léčby se prodlouží na 2 – 3 roky.

Psychoterapie užívaná k léčbě této fobie trvá zpravidla 5 týdnů, během kterých je jedinec vystavován situacím, kterých se nejvíce obává. Do těchto situací vstupuje do té doby, než se v nich cítí bezpečně a nemá z nich obavy. Již po prvních týdnech terapie je jedinec schopen aktivně fungovat a postupně se navracet k plnohodnotnému životu.

ZDROJE:

Praško J., Vyskočilová J., Adamcová K. a Prašková H.. Agorafobie a panická porucha: jak je překonat. Praha: Portál, 2008 

Praško J. Agorafobie: svépomocná příručka. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1998

Hartl P. a Hartlová H. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009

Praško J., Prašková H. a Prašková J. Specifické fobie. Praha: Portál, 2008 

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.