Exhibicionismus aneb předvádění na všechny způsoby

29. června 2014 16:13 | Zuzana Janáčková sexuální dysfunkce sexuální obtěžování

Freeimages.com foto by livingos

Pobíhání po ulici bez oblečení, odhalování prsou, hýždí nebo genitálií na veřejnosti, nepokryté vychloubání, bezohledné prosazování svých znalostí na úkor ostatních. Toto všechno jsou příklady exhibicionismu.

Termín exhibicionismus pochází z latinského exhibere, což znamená vystavovat. Jak je tedy možné z původu termínu odvodit, exhibicionismus není žádnou moderní záležitostí posledních let nebo módní trend současné doby. Exhibicionismus má v lidské existenci dlouhou historii. Dnes rozlišujeme dva základní typy exhibicionismu.

Není exhibicionismus jako exhibicionismus

Tím prvním je přehnané nebo nevhodné upozorňování na své přednosti a myšlenky. Takoví lidé ve vyhraněných případech narcisticky využijí každé příležitosti, aby strhli veškerou pozornost na sebe. Rádi se „předvádí“ a mají neustálou touhu dokázat ostatním, že jsou lepší než oni. Velmi rádi zveličují své dobré vlastnosti nebo skutky a na druhou stranu zase zamlčují ty ne zcela výstavní exempláře.

I když se to může zdát jako přehnané nebo ojedinělé, nenechte se zmást. Takovýchto exhibicionistů pobíhá po světě velké množství. Je dokonce docela možné, že mezi tento druh exhibicionismu patříte vy, nebo někdo z vašeho blízkého okolí. Pokud jste někoho takového ve svém okolí objevili, nedělejte z toho velkou věc. Exhibicionisté byli, jsou a budou. Záleží jen na jejich okolí, jak se s jejich touhou vyrovná.

Druhým typem je obnažování intimních partií, které si s tímto pojmem spojuje většina lidí. Tento typ má mnoho podob podle toho, jakou část svého těla dotyčný odhaluje, jaké potřeby ho k tomu vedou a jakou očekává reakci na svůj čin. I přes tyto odlišnosti mají všechny projevy tohoto druhu exhibicionismu společnou svoji podstatu. A to nezákonné a problémové chování. V právnické terminologii se mluví o těchto případech jako o „neslušném obnažování“.

Důvody a důsledky

Exhibicionismus jako porucha sexuální preference se projevuje dlouhodobou, extrémně trvalou tendencí k pohlavně deviantnímu prožívání a chování. S touto poruchou se často setkáváme u mentálně retardovaných osob, u osob s poruchami osobnosti a u jedinců ve stáří, kdy již jejich normální sexuální aktivita poklesla.

Exhibicionisté se svým chováním na sebe snaží upoutat pozornost ostatních. Jejich počínání má mít obyčejně za následek překvapení, šokování, někdy i obdiv ze strany přihlížejících. Obnažování se a vystavování se může pro některé exhibicionisty znamenat jedinou možnost sexuálního ukojení. Jiní ho provozují jako „doplněk“ svých sexuálních praktik.

Exhibicionismus v dějinách

Odhalování intimních partií není v historii lidstva žádná novinka. První doložená zmínka o veřejném obnažování pochází od antického řeckého historika Herodota z dob pátého století před naším letopočtem.

Ještě starší je příběh krále Kandaula (též známého pod jménem Myrsilos) ze Sardy nacházející se v dnešním Turecku. Podle tohoto příběhu měl přinutit svého osobního strážce Gýgése pozorovat jeho manželku nahou pro svoje sexuální uspokojení. Jeho žena však na plán přišla a toužila po pomstě. Nechala tedy Gýgése vybrat, zda zemře on nebo král. Gýgés zabil krále, vzal si jeho manželku a stal se novým panovníkem říše. Dodnes se vystavování nahé partnerky ostatním nazývá kandaulismus.

Známý je i příběh Lady Godivy z doby kolem roku 1000 našeho letopočtu. Tato anglosaská hraběnka na příkaz svého manžela, hraběte Leofrika z Mercie, projela na koni zcela nahá městem Coventry. Tím občany města uchránila před velkou pokutou, kterou jim chtěl Leofrik udělit.

Pozitivní stránka věci

I když exhibicionismus může vyznít jako závažný problém, který se s lidskou kulturou táhne od úplných počátků, není tomu tak. Exhibicionismus je problém pouze tehdy, když při jeho provozování dochází k trestné činnosti. Což ani zdaleka nejsou všechny případy. Exhibicionisté zpravidla nemají potřebu svými potřebami zatěžovat ostatní, takže většina aktů exhibicionismu probíhá v soukromí dané osoby.

Navíc ne vždy exhibicionismus slouží pouze k sobeckému uspokojení vlastních potřeb. Aktuálním příkladem může být ukrajinské protestní feministické hnutí FEMEN. Tato organizace pořádá protesty zejména proti sexuálnímu turismu, dále se věnují i náboženským institucím, sexismu a dalším sociálním, národním a mezinárodním tématům. Mezinárodní pozornost si tyto ženy získaly po té, co začaly upozorňovat na problémy pořádáním protestů „nahoře bez“.

Dalším, mírnějším příkladem využití exhibicionismu je profese učitele. Říká se, že každý učitel musí být trochu exhibicionista, aby každý den dokázal vystupovat před svými studenty. Toto tvrzení sice není nijak empiricky dokázané, ale „na každém šprochu pravdy trochu“.

ZDROJE:

Dušek, K. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Grada Publishing a.s.

Kandaul. (2013, únor 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Candaules&oldid=540284341

Exhibicionismus. (2013, březen 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Exhibitionism&oldid=546404799

FEMEN. (2013, březen 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=FEMEN&oldid=546774265

Godiva. (2013, březen 8). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Godiva&oldid=9849935

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.