Když emoce nelze zvládnout aneb život s hraniční poruchou osobnosti

10. června 2014 19:29 | Jaroslav Pustina porucha osobnosti

Impulzivita, intenzivní vztahy končící nejčastěji nepěkným rozchodem a tendence k sebepoškozování. Tak by se dala nejjednodušeji popsat hraniční porucha osobnosti. Jak vypadá život s ní?

Hraniční porucha osobnosti patří spolu s impulsivní poruchou do kategorie emočně nestabilních poruch osobnosti. Jak už název napovídá, jde o zvláštní kategorii poruch na hranici mezi neurózou a psychózou. Lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou pro své okolí jen velmi těžko čitelní. Mohou se velmi rychle rozčílit nebo naopak vášnivě zamilovat. Jejich prožívání emocí je se řídí principem "vše nebo nic". Mají úžasnou schopnost dělit svět na ty, kteří je nenávidí a na ty, kteří jsou na jejich straně. Tomuto obrannému mechanismu se říká splitting. Jde v podstatě o černobílé vidění světa, ve kterém jsou lidé buď absolutně dobří a hluboce milovaní nebo naopak ďábelsky zlí a nebezpeční a je nutno s nimi bojovat.

Hraniční osobnost se seznamuje

S oběma rovinami vnímání světa hraničních osobností se můžeme setkat i během jednoho jediného rozhovoru. Označení hraniční neznamená jen hranici mezi neurózou a psychózou, ale má i význam překračování osobních hranic ostatních lidí, kterého se tyto osobnosti dopouštějí. Příkladem může být žena s hraniční osobností, které se líbí muž v baru. Přisedne si k němu a dle principu absolutního dobra ho začne svádět a to velmi vyzývavým způsobem, který jde daleko za běžné hranice prvního kontaktu. Pokud ji muž odmítne, zvýší své úsilí a překročí hranice ještě dál. Pakliže se opět setká s odmítnutím, může se celé její chování zlomit do opačného extrému, kdy se pro ni tento muž stane symbolem všeho zla a potvrzením její trýznivé samoty. Celá situace vyústí v další trauma z odmítnutí, které tato žena již tolikrát zažila. Může tak z ničeho nic spustit proud nemístných nadávek, mrštit po muži sklenici nebo se s pláčem zhroutit na bar.

Na druhou stranu mívají hraniční osobnosti pocity emoční vyprahlosti, oploštělosti či prázdnoty. Nerozumí sami sobě a nechápou často ani motivace lidí kolem sebe. Právě to může vyvolávat konflikty s okolím. Naše žena z baru například mohla zcela ignorovat, že její vysněný muž je šťastně ženatý. V daném okamžiku ji zajímal jen jediný cíl, který ale byl bolestně nedosažitelný. Nedovedla se vcítit do role muže, protože nikdy sama nezažila lásku. Neví, jaké to je milovat a být milována. Velmi o lásku stojí, ale říká si o ni zcela nevhodným způsobem u nedostupného cíle. I přes to všechno pokračuje až do bodu, kdy sebe samu vžene do kouta a "přepne" z absolutního vzývání muže do totální a nekompromisní nenávisti. Ve chvíli, kdy ji přejde hněv či smutek, bude se pravděpodobně cítit naprosto prázdná, popřípadě se propadne do deprese.

Když přituhne

Při vysokém zatížení a stresu se mohou ozvat další neurotické a psychotické symptomy v podobě různých derealizací, depersonalizací, halucinací nebo paranoie, které jsou ale přechodného rázu. Časté jsou myšlenky na sebevraždu a sebepoškozování (řezání se do rukou, pálení cigaretou apod.). Sebepoškozování je jeden z významných faktorů pro diagnózu hraniční poruchy osobnosti. Vyjadřuje totiž celkovou poruchu vnímání sebe sama. Sebepoškozováním si hraniční osobnosti mohou od svého okolí vynutit péči a lásku, o kterou si jinými cestami neumí říci. Silný zážitek ničení vlastního těla také snižuje bolestné pocity emoční prázdnoty a vyprahlosti.

Nejčastěji trpí hraniční poruchou ženy. V populaci je zastoupena přibližně 2%. Příčiny bývají genetické v kombinaci s traumatickými zážitky z dětství (zneužívání, zanedbávání rodiči, ztráta rodiče, nefunkční rodina apod.). V období adolescence a mladší dospělosti může sebepoškozování nabrat podobu užívání drog či alkoholu. Typické jsou divoké sexuální zálety a praktiky související s celkově nejasnou motivací a životními hodnotami. Poruchy identity se mohou projevovat i nevyhraněnou sexuální orientací. Silné city, kterými spoustávají své partnery, je chrání před další opuštěním. Divokost a nerespektování osobních hranic ale jejich partneři často nejsou schopni unést a oni se ocitnou opět sami jen se svým vztekem a bytostnou zúzkostňující nejistotou, která je vžene do náruče dalšího nápadníka.

Nadějné vyhlídky pro stáří

Průběh je stálý, málo se měnící. Opravdu hraniční osobnosti si většinou nejsou schopny udržet partnera, zaměstnání či dokončit vzdělání. Jejich neštěstí pak nabírá podoby těžké deprese. Tato porucha se obvykle stabilizuje až kolem 50. roku života, kdy jsou si tito lidé schopni najít stálého partnera. Léčba je extrémně náročná pro pacienta i terapeuta. Těžké případy hraničních osobností končí hospitalizováním.

U méně závažných případů vypovídá za vše fakt, že tito pacienti bývají nejčastěji přeposíláni k jiným psychiatrům. Terapií první volby je zde psychoanalýza, popřípadě dialektická behaviorální terapie. Z psychofarmak se užívá celá škála léků dle převažujících symptomů. Antipsychotika pro přechodné psychotické stavy, anxiolytika na úzkosti a často také IMAO antidepresiva účinkující na poruchy nálady a impulsivitu.

Hraniční porucha osobnosti je jednou z neobtížnějších poruch osobnosti vůbec. Trpí jí pacientovo okolí, lékař, terapeut ale především sám pacient. Neustálé překračování osobních hranic zraňuje jak lidi kolem hraničního člověka, tak zpětně i jeho samotného. Pokud se ale podíváme za oponu obrovského vzteku a systematické destrukce hraničních osobností, za jejich impulzivní a nevypočitatelné vztahy a za jejich vydírání sebepoškozováním, uvidíme ohromnou bolest a nejistotu, kterou tito lidé trpí.

ZDROJE:

Bohus, M. (2005). Borderline porucha osobnosti. Trenčín: Vydavateľstvo F.

Boleloucký, Z., Plevová, J., & Smulevič, A. B. (1993). Hraniční stavy v psychiatrii (1. vyd.). Praha: Grada.

Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis.

Kriegelová, M. (2008). Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci (Vyd. 1.). Praha: Grada.

Praško, J. (2009). Poruchy osobnosti (2. vyd.). Praha: Portál.

Röhr, H.-P. (2009). Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání (Vyd. 2.). Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.