Arteterapie: Když umění léčí

7. června 2014 18:46 | Jaroslav Pustina psychoterapie dítě diagnostika umění

Freeimages.com foto by ba1969

"Dílo je velké jen tehdy, když bylo stvořeno z nejvnitřnější nevyhnutelnosti, pod tlakem, jemuž se nedalo odolat, pro potřebu autora a jen pro ni, pro jeho růst, a ne aby podalo obstojnou ukázku obratnosti a šikovnosti jeho prstů." F.X.Šalda

Arteterapie je mladým, ale velmi slibně se rozvíjejícím psychoterapeutickým oborem. Jeho průkopnicí je Margaret Naumburg, která výraz „art therapy" použila ve svých pracích ve třicátých letech dvacátého století v USA. V Evropě vznikala první školení arteterapeutů až v osmdesátých letech minulého století, přičemž v USA se již dávno studovala na prestižních univerzitách. Významným jménem je i Edith Kramer, která práci s arteterapií zaměřila na děti emigrantů z fašistické Evropy, se kterými pracovala během druhé světové války. Domnívala se, že v nich díky arteterapii může posílit jejich ego a smysl pro vlastní identitu.


Arteterapie v širším měřítku znamená léčbu uměním, kam zahrnujeme hudbu, tanec, divadlo, poezii, prózu, výtvarné umění. V užším měřítku se jedná o léčbu výtvarným uměním, kterému je věnovaný tento článek.


Dělení a formy arteterapie

Arteterapie se primárně dělí na receptivní a produktivní. Receptivní část zahrnuje vnímání uměleckého díla, které je vybráno arteterapeutem s určitým záměrem. Záměrem je lepší chápání vlastního nitra a vcítění se do pocitů autora. Receptivní arteterapie probíhá při návštěvách muzeí, galerií nebo rozhovory s autory děl. U produktivní arteterapie se jedná o použití konkrétních tvůrčích činností (modelování, kresby či malby) nebo intermediálních aktivit (jedná se o činnosti, které propojují různá média).


V této terapii probíhá u každého klienta k dosahování cílů, které jsou na začátku spolupráce vymezeny. Může se jednat například o aktivizaci, překonání úzkostných stavů, zmírnění agresivity nebo zlepšení socializace. Výtvarný projev jedince může být na jakékoli úrovni, ale stále je považován za tvořivý projev.


Terapie probíhá v různých formách, podle problému klienta. Terapeut ji může aplikovat formou individuální, kdy má klient terapeuta jen pro sebe. Využívá se v počátcích léčebného procesu a u lidí, kteří vykazují takové známky chování, kdy by svou přítomností mohli rušit ostatní při terapii – lidé s agresivitou, hyperaktivitou či psychotickými projevy. Naopak další forma pomoci – forma skupinové práce, je sice náročnější pro arteterapeuta, nicméně pracuje s výhodami jako je sociální učení, kdy klienti vidí, že jejich problém může být i problémem někoho jiného. Zde klientům pomáhají zpětné vazby od skupiny. Tato forma může mít nevýhodu v malé míře diskrétnosti či dostáváním tzv. nálepek, například „skupina alkoholiků". Horňáková se domnívá, že ale právě skupina je mikrosvětem, z něhož mohou klienti přenést svoje zkušenosti do svého přirozeného prostředí. U rodinné arteterapie, která se řadí do arteterapie skupinové, je „pacientem" celá rodina, všichni její členové bez rozdílu mezi zdravými a narušenými členy. Jejím cílem bývá zlepšit celorodinné klima, vztahy mezi jejími členy, popřípadě generacemi.

Náměty a příklady z arteterapeutické praxe

Abyste si mohli udělat představu o průběhu arteterapeutické práce, přidám pár námětů pro rodinnou terapii a příklady z praxe zkušené arteterapeutky J. Šickové-Fabrici. K technikám ani příkladům se vyjadřovat nebudu, jedná se jen o krátkou ukázku z praxe.

Kufr

technika: voskovky, koláž
instrukce: Představ si, že váš dům postihne povodeň. Do deseti minut si musíš své věci sbalit do svého kufru. Na papír, který si přeložíš na polovinu, nakresli či doplň koláží, co by sis vzal/a s sebou. Na kufr (spodní stranu papíru) napiš adresu, kam bys kufr poslal/a a uveď zpáteční adresu.

Rodinná skulptura

technika: modelování z hlíny
instrukce: Z kusu hlíny, který máš v ruce, vymodeluj abstraktní model své rodiny. Když všichni členové individuálně dokončí svůj abstraktní obraz, jednotlivé části se spojí a dotvářejí do ideální podoby.

Příběh z praxe: Stává se, že děti trpící kleptomanií vynechávají ruce, respektive dlaně a prsty. Devítileté děvče chycené v obchodě při krádeži nenakreslilo na své kresbě figuře ruce a dlaně. Podobně i desetiletý chlapec z dětského domova při arteterapeutickém setkání na téma "Co by si přál k Vánocům" nakreslil postavy otce a matky, jimž však chyběly ruce. Je zřejmé, že jemu zase chybí rodiče. Jeho vychovatelka potvrdila, že má tendence k drobným krádežím.

Nezpochybnitelný přínos arteterapie

Arteterapie samozřejmě nemusí být všelékem, ale ukázal se její nezpochybnitelný význam při terapeutické práci s lidmi. Má své zákonitosti, kdy zkušení terapeuté mohou poznat již na první pohled stav klienta. Každý problém má totiž ve výtvarné práci svůj výklad. Například kresba, ve které se objevují motivy hlav bez těl, tváře s dlouhými řasami, srdcovité tvary, slzy, déšť, kapky, nebo časté použití červené a zelené barvy, mohou signalizovat problém s týráním a zneužíváním dítěte. I použití barev či síla přítlaku vypovídá o stavu klienta.

Jedná se o zajímavý terapeutický obor, který toho má člověku dost co nabídnout. Ať už odbornou pomoc klientovi, nebo odhalení problémů pedagogickým pracovníkem. Člověk se na kurzu o sobě může mnohé dozvědět a nikdo ho za nic soudit nebude.

ZDROJE:

Klivar, M. (2002). Nová arteterapie v psychopedii. Praha:Balt-East.

Liebmann, M. (2010). Skupinová arteterapie. Praha:Portál.

Roseline, D. (2008). Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha:Portál.

Šicková-Fabrici, J. (2008). Základy arteterapie. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.