Nymfomanie - prokletí žen i jejich partnerů

1. června 2014 12:13 | Michael Tesař sex závislost na sexu sexuální dysfunkce nymfomanie sexuologie

Freeimages.com foto by GiniMiniGi

Kolem nymfomanie vzniklo mnoho mýtů. Je život s nymfomankou opravdu plný vášnivého sexu? Nebo je to spíše peklo v podobě kolotoče nevěr a promiskuitního rizikového chování, které ničí ženu i její partnery?

Tato porucha je v Mezinárodní klasifikaci řazena do kategorie nadměrného sexuálního nutkání. Zahrnuje přitom dvě různé diagnostické kategorie tzv. hypersexuality (nadměrná sexuální apetence) a sice nymfomanii u žen a satyriasis u mužů.

Nymfy a satyrové aneb mýty o hypersexualitě

Z řecké mytologie známe nymfy jako jakési víly, tedy vodní, lesní či horské bohyně popřípadě polobohyně. Jednalo se o krásné bytosti, které byly v neustále společnosti jiných lesních stvoření či bohů. Řekové i Římané budovali jejich odkaz pomocí svatyň, ojediněle jim vysvěcovali i jeskyně.

Satyr je syn řeckého boha Herma. Opět se jednalo o polobohy nebo bohy, vyskytující se v lesním prostředí. Ztvárňován byl jako napůl člověk a napůl kozel. Byli jim přiděleny doslova hedonistické vlastnosti - pití vína, zpěv, tanec a pronásledování nymf. Obrazně se toto označení používá pro velmi smyslné osoby.

Pro většinu lidí je v běžné mluvě nymfomanie a satyriasis označením pro velkou touhu u žen resp. mužů po sexuálním kontaktu, přičemž tato definice není vlastně vůbec správná. V první řadě se oba termíny skutečně užívají v sexuologii, psychologii i lékařství pro označení nadměrmé sexuální apetence a oba termíny jsou zastřešeny jednotným pojmem hypersexualita.

Obecně je ve společnosti zavedený stereotyp o tom, že ženy mají mají malou sexuální apetenci a muži mnohem větší. Proto se rozvíjí mýtus o tom, že má-li žena zvýšený zájem o sex, jedná se o nymfu. V případě muže se však jedná o normu. Je však bezvýznamné nazývat ženy se zvýšou sexuální touhou nymfou a muže satyrem nebo "Don Juanem". Tím, že se vyjadřujeme o normě ostatních, se my sami snažíme srovnat s normou. Pravda je ovšem taková, že většina mužů se spokojí s jedním orgasmem, zatímco většina žen, která je schopna vícenásobného orgasmu, se nebude cítím příliš uspokojena, bude-li orgasmus jen jeden. Nicméně většina mužů se opět domnívá, že chce-li žena více orgasmů nebo delší styk, jedná se o nymfomanii.

V kontextu hypersexuality je důležité si ujasnit, co je vlastně normální sexualita. Někteří muži, stejně jako ženy, mají sexuální aktivity pro plné uspokojení denně, popřípadě každý druhý den. Některé páry se spokojí i s jedním stykem za týden nebo i za měsíc. Kde tedy vytyčit hranici běžného a nadměrného sexuálního života?

Charakteristika poruchy

Obecně lze říci, že hypersexualita je zvýšené sexuální puzení, které se projevuje v podstatě závislostí k sexuálním aktivitám. Z hlediska diagnostiky se jedná o mezinárodně uznávanou diagnózu zvýšeného sexuálního pudu. Přestože se jedná o lékařskou diagnózu, nejedná se o biologický problém, nýbrž o psychický. To znamená, že člověk nevyhledává sexuální aktivity, protože by byl puzen biologicky, ale protože jde o nutkání, jehož základ leží v psychické rovině.

Nemocná osoba je silně puzena k sexuálním aktivitám i přestože normálně dosahuje orgasmu. Bez sexuálních aktivit je frustrovaná a se stoupající frustrací roste touha po takové aktivitě. Pro upokojení potřeb si zpravidla nemocný nevybírá partnery, ale podrobuje se každému dostupnému partnerovi, který by teoreticky mohl uspokojit potřebu. Proto je pro hypersexualitu charakteristická promiskuita, s níž jsou spojena témata jednak nechtěného těhotenství, ale i sexuálně přenosných chorob jako jsou například syfilis, HIV, kapavka apod.

Léčba

Většinou se léčba cílí směrem k psychoterapii a to proto, že se jedná o psychické a nikoli organické onemocnění. Jako účiná se zdá být psychoterapie a návštěva sexuologických ambulancí. Ve velmi ojedinělých případech je možné užít i hormonální léčbu, která ovlivní sexuální apetenci.

ZDROJE:

Byer, & Shaiberg. (1994). Dimensions of human sexuality.

Hanzlovský, M. (3. Března 2013). Hypersexualita. Načteno z Celostní medicína: http://www.celostnimedicina.cz/hypersexualita.htm

Nymfa. (3. Březen 2013). Načteno z Wikipedia.c: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nymfy

Satyr. (3. Březen 2013). Načteno z Wikipedia.cz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Satyr

WHO. (2000). Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize - Duševní poruchy a poruchy chování. Praha: Psychiatrické centrum Praha.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

Lucie Krejčová / 2. června 2014 13:28

Já bych tedy nesouhlasila s tím, že jde čistě o problém psychický. Nadměrná sexuální touha je i důsledkem podávání určitých druhů léků, často hormonálních. Slyšela jsem několik kazuistik, kdy se u žen tato dysfunkce objevila až v pokročilém věku (50 a výš) právě pod vlivem nějaké léčby (onkologické, hormonální aj.). Další věc, zobecňovat to na úroveň, že každá žena s touto dysfunkcí (jestli to tak nazývat, protože jako problém by to mělo být vnímáno ve chvíli, kdy nymfomanie omezuje samotnou ženu a ona sama to vnímá za omezující, v opačném případě to dysfunkce není) se poddává styku s každým dostupným mužem, mi taky nepřijde vhodné. Opět z kazuistik vím, že je zde velký morální závazek k partnerům a ženy to spíše řeší často masturbací a k nevěře se zpravidla uchylují až v nejnutnějších případech. Celkově v sexuální oblasti je velmi těžké zobecňovat, obzvláště pak u žen.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.