Elektrošoky. Sadismus nebo léčba?

19. května 2014 00:00 | Jaroslav Pustina

Freeimages.com foto by nkzs

Elektrokonvulzivní terapie, laicky známá spíše jako elektrošoky, je velmi kontroverzní léčba s nepříliš známým mechanismem účinku. S jejími výsledky a moderní aplikací se však stává mocným pomocníkem v nouzi a pacienti na ni často chodí i dobrovolně.

Elektrošoky či odborně elektrokonvulzivní terapie (EKT) vyvolává dodnes neprávem silné kontroverze. To je důsledkem nesprávného pochopení mechanismu účinku této terapie a také etickými obavami plynoucími z mylné informovanosti veřejnosti o rizicích a výhodách tohoto typu terapie ztvárněnými na filmovém plátně například snímkem Přelet nad kukaččím hnízdem. Pravdou je, že elektrokonvulzivní terapie se používá až jako poslední možnost léčby a není zcela bez rizika. Nicméně na dramatické filmové záběry můžete zapomenout. Moderní EKT je prováděna v krátkodobé celkové anestézii.

Vysoká účinnost na nejtěžší poruchy

Klasickou doménou terapeutického účinku EKT jsou těžké deprese s bludy, nespavostí a sebevražednými sklony. Zde se EKT používá jako akutní léčba nebo v případě neúčinku jiných terapií antidepresivy. Účinnost takové terapie je pak 80 - 90%. EKT se používá i v případě manických stavů, jde tedy o účinnou terapii bipolární afektivní poruchy, která se projevuje střídáním depresivní a manické fáze v různých intervalech.

Elektrokonvulzivní terapie má také prokázanou účinnost u schizofrenie a schizoafektivních poruch, kde bývají terapií první volby zpravidla antipsychotika. Především je pak indikována u schizoafektivní poruchy s převažující afektivní složkou (pocity viny, beznaděj, deprese či naopak mánie). Své využití nalezne i při léčbě maligního neuroleptického syndromu. Důležitou terapií je EKT i při katatonních stavech, zejména pak při Stauderové letální katatonii. Principem jejího účinku není navození elektrického šoku, jak se většina laické veřejnosti domnívá, nýbrž ve vyvolání epileptického záchvatu, který je stabilizován podáváním svalových relaxantů (myorelaxancii), aby nedocházelo ke stažení mezižeberních svalů a dušení pacienta. Samotná elektrická stimulace trvá 1 - 2 sekundy, na kterou mozek reaguje celkovou změnou elektrické aktivity po dobu 20 - 40 sekund. Celý výkon EKT netrvá déle než 10 minut.

Principem jejího účinku není navození elektrického šoku, jak se většina laické veřejnosti domnívá, nýbrž ve vyvolání epileptického záchvatu, který je stabilizován podáváním svalových relaxantů (myorelaxancii), aby nedocházelo ke stažení mezižeberních svalů a dušení pacienta.

Kontraindikace a vedlejší účinky

EKT je závažným zásahem do organismu, který má mnoho výhod i rizik. Tento typ terapie se nepoužívá v případě zvýšeného nitrolebního tlaku, cévní mozkové příhody, nesnášenlivosti na anestetika či při aneurysmatu velkých cév. Obecně platí, že EKT nastupuje až jako terapie poslední volby kvůli svým rizikům, které ale bývají bohatě vyváženy pozitivy. V dnešní době jsou navíc všechna možná rizika pečlivě zvážena ještě před zákrokem a EKT je indikována jen v případě, že je jejich možný výskyt minimální.

Pokud je EKT provedena správným způsobem, pak bývá nejčastějším vedlejším účinkem jen krátkodobé narušení paměti, která se obvykle vrátí do 72 hodin od proběhnutí zásahu. Jelikož je ale EKT velmi komplikovaným zásahem do organismu, může se stát, že v případě nedostatečné anestézie a špatné dávky myorelaxantů má pacient nepříjemné vzpomínky na dušení nebo si stěžuje na bolesti hlavy.

Jak EKT funguje?

Mechanismus účinku EKT je dosud nejasný, protože tento typ terapie postihuje organismus na mnoha úrovních a těžko se určuje, co je primární léčebný účinek a co je už jenom důsledkem prvotní změny. Zatím víme, že při EKT dochází k většímu prokrvení mozku, prudkému zvýšení metabolismu a mění se celková chemie mozku (distribuce minerálů či množství a účinek neurotransmiterů).

Mýtus o elektrokonvulzivní terapii je tedy v současné době potřeba zanechat již jenom filmovým producentům minulosti. Jedná se o efektivní léčbu, která i přes svá četná rizika má obrovské výhody. Pro pacienty, u kterých klasická léčba psychofarmaky neúčinkuje, se jedná o poslední možnost úlevy od jejich potíží.

ZDROJE:

Elektrokonvulzivní terapie. (2012, Listopad 1). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elektrokonvulzivn%C3%AD_terapie&oldid=8841099

Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis.

Hrdlička, M. (1999). Elektrokonvulzivní terapie (1. vyd.). Praha: Galén.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.