Kam sakra zmizel sýr, anebo přizpůsobme se změnám

15. října 2017 23:03 | Pavlína Doležalová

Cíle, sny, touhy, překážky, zdolat, překonat, růst… Tím vším jsme dennodenně řízeni. Kdybychom neměli své mety, byli bychom ztraceni a neměli bychom k čemu směřovat. Jediné, co je však v životě jisté, jsou změny. Nebraňme se jim, nelpěme úzkostně na cílech – smiřme se s tím, že náš „sýr“ se prostě přesouvá. Říká se tomu schopnost flexibility.

Bestseller – toto označení nese dnes na můj vkus až zbytečně mnoho knih. Kniha Kam zmizel můj sýr od Spencera Johnsona, M. D. má však podle mě toto označení zcela právem. Jednoduchý, přesto však velmi výstižný, příběh o dvou myškách a dvou malých lidičkách, co hledají v bludišti sýr, aby se nasytili, je metaforou blízkou nám všem.

Kruci, všechno je zase jinak!

Často se v souvislosti s náhlými změnami objevuje vztek či strach, zvláště pak jde-li o změny negativního rázu. Přesto, že nic netrvá věčně, jsme neochotní se změnám přizpůsobit či je vůbec dopustit. Jak uvádí autor knihy, pro každého z nás se za pomyslným sýrem skrývá to, o čem si myslíme, že nás učiní šťastnými. Mohou to být peníze, vztahy, bazén či pizza. Cokoli. Lidé mají tendence se na „sýr“ upínat a chlubit se jím, když ho mají. A možná z pohodlnosti si často nevšimnou, že začíná jaksi plesnivět, čili-že situace se mění. Nemusí to být skokové změny, spíše postupné, nenápadné. Poté přichází ona věta To není fér! a s ní i zoufalství a beznaděj.

V knize se postupně seznámíte se čtyřmi postavičkami – 2 myšky, Čenichalka a Spěchalka versus dva lidičkové, Bezrad a Nerad. Co dodat – představují styly rozhodování a míru ochoty se přizpůsobit. Najde se v nich jistě každý.

Pomoc - co teď?

To, jak změna proběhne, a zda bude k lepšímu, záleží na nás a na našich postojích. Projít bludištěm s mnoha chodbami a bez mapy může být stresující. Důležité je mít důvěru v sebe sama a udělat vše proto, aby byl přechod z bodu A do bodu B co nejplynulejší. Pokud se nesmíříme s novu situací, ztrácíme síly, které naopak velice potřebujeme. Pokud by myšky nehledaly další zdroj potravy, když jim sýr došel, zcela jistě by zahynuly. Často setrváváme na jednom místě či ve vztahu nebo v práci z pohodlí. Nechceme opustit svou komfortní zónu, jsme zvyklí být tam, kde jsme, i když nám je prostor dávno těsný.

Přesto, že si to možná neradi připouštíme, změny lze předvídat, stačí být pozornější a neusnout na vavřínech. Změny vítejme, nikdy nevíme, co nového přinesou, kam nás zavedou. Běžme tam, kde je sýr! Zní to jednoduše. Ale je jasné, že často zápasíme mezi emocemi a rozumem, což nám, na rozdíl od myšek, ztěžuje rozhodování. Líbí se mi otázka, kterou autor uvádí v knize: Co byste udělali, kdybyste se nebáli? Jakmile se osvobodíme z pout strachu a obav, jsme svobodnější, uvolněnější. Je v pořádku hledat svou cestu a následovat svůj cíl, i když musíme zdolávat nejednu překážku. A o tom to (nejen kniha ale i život) celé je.

Takže jinými slovy – klídek. Všichni jsme vlastně jen krysami honícími se za sýrem. Pro vás, co sýr nejíte, dosaďte si tam jakoukoli jinou potravinu. Jisté ale je, že všichni se za něčím ženeme a leckdy ani nevnímáme proměnlivé okolnosti. To nám může cestu labyrintem značně ztížit. Možná nepotřebujeme Ariadnino klubko k tomu, abychom se zdárně z bludiště vymotali. Takovou nití nám může být naše vlastní odhodlanost a odvaha se nevzdat.

Jak se změnami zápasíte vy?

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.