„Zavřete je, až zčernaj, nebo je odsuňte někam na pustý Ostrov!“

22. srpna 2017 17:54 | Pavlína Doležalová penologie

Když jsem se na letní školu vězeňství přihlásila, nadávala jsem si, že sotva mi skončí zkouškové, zase budu sedět na zadku ve škole, místo co bych ležela v těch pařácích u vody - pěkně s drinkem. Ne, já se budu zabývat trestním právem, tématy jako je svoboda, lidská důstojnost nebo alternativní tresty.

BEŠELENÍ NA KATRU JE JEŠTĚ CAJK, ALE FLASTR, TEN NECHCEŠ!

První čtyři dny jsme byli náležitě vybaveni a poučeni přednáškami od odborníků věnujícím se penologii, tedy vědě zabývající se vězeňskou problematikou. Měli jsme možnost slyšet celou paletu názorů na sporné otázky například ohledně trestu domácího vězení, byly nám předneseny koncepty vězeňství sahající dále do historie a celkově nám bylo umožněno nadzdvihnout maličko oponu kriminologie. Přednášky odborníků byli zaměřené na právo, výzkumnou část i na pohled z druhé strany barikády, tedy co vězně nejvíce sužuje. Myslím, že každý (právník, sociolog, sociální pracovník i psycholog) si mohl najít „to své“.

Mně osobně to hodně rozšířilo obzory. Setkala jsem se i s novými metodami pro testování vězňů, jako je SARPO, které by mělo pomoci lépe zhodnotit rizika a potřeby odsouzených. Ve většinové společnosti převládá názor, že každý vězeň je „svině, která patří do basy a šmitec“. Já si vždy říkala, že když mám občas chuť někoho zabít (a ujela by mi ruka), že si prostě posedim, když tam maj tu telku, fitko a teplý jídlo třikrát denně. Nicméně po návštěvě jedné z největších věznic jsem zjistila, že doma je to o dost lepší. Mé dojmy: maličké prostory, nedostatek podnětů, absence soukromí, nemožnost lehnout si, kdykoli se mi zlíbí…to je jen několik věcí, ze kterých bych měla vyrážku již první den. Myslím, že jak si paní Nováková myslí, že „jsou tam beztak jak na dovolený“, tak to za sebe rozhodně nemohu potvrdit.

VĚZNI, DÍRA A ZARAŽENÝ PRDY

Šedivá je teorie, zelený strom života. I my jsme po teoretické náloži vyjeli do terénu a mohli si některé věci zažít v praxi. Kdy se vám stane, že si můžete promluvit s odsouzenými ve výkonu trestu? Navzdory mému očekávání, že se s námi – vetřelci – vůbec „místní dočasní“ obyvatelé nebudou chtít bavit, byli všichni ochotní, sdílní a možná i příjemně rozptýlení malou změnou ve stereotypu. Osobně jsem byla dost ráda za to, že jsem si prošla před návštěvou slovníček vězeňského slangu. Rozhodně jsem nebyla tak zaskočená a lépe jsem se orientovala v jejich přirozené mluvě. Nepřekvapily mě tedy například „zaražené prdy“, což znamená zákaz vycházek či jiných benefitů.

Personál byl velice ochotný, odpovídal statečně na neustálou palbu dotěrných dotazů. Byli jsme poučeni o bezpečnosti, nových donucovacích prostředcích či o programech nápravy, které ve vězení fungují. Byla jsem překvapena, že přesto, že vězni nejsou zavřeni za odměnu, je jim věnována péče o psychiku zaměřená na změnu jejich životních vzorců. Měla by jim usnadnit začlenění se do běžného života „tam venku“. V návaznosti na některé fenomény velmi doporučuji film Das experiment, který zachycuje slavný či nechvalně proslulý Stanfordský vězeňský experiment amerického psychologa Philipa Zimbarda. Ukazuje nám, jak málo stačí obyčejným lidem, aby se stali krutými v rámci pocitu opojení mocí. V psychologii tomu říkáme síla rolových očekávání.

Na závěr bych ráda za sebe i své kolegy poděkovala vězeňské službě v Ostrově nad Ohří, zvláště pak panu řediteli Pavlu Zangemu za jeho ochotu a čas, který nám, studentům a zvědavcům, věnoval. Není lehké jakkoli proniknout do této problematiky, pokud nejste již zaměstnancem v tomto oboru. Myslím, že hovořím i za své kolegy, když řeknu, že to pro nás všechny byla zajímavá zkušenost, jež vyvolala mnoho otázek, dala určitě i mnohé odpovědi a u mě osobně i posílila motivaci se angažovat v této oblasti. Možná tedy časem rozšíříme řady! (Ovšem ne (v) cele). 

ZDROJE:

penologie, vězeňství

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.