Došla šťáva aneb únava v hlavní roli

10. prosince 2016 18:16 | Pavlína Doležalová chronický únavový syndrom životní styl kofein

Známe to všichni – potřebujeme dělat milion věcí, ale cítíme se být neustále vyčerpaní. Je to jistě nepříjemná skutečnost, zároveň však i signál těla a mysli, že si máme dát „pohov“. Jak moc (ne)respektujeme tato varování?

Běžná únava nebo problém?

Pocítit občas mírnou únavu je zcela normální jev. Bývá podnětem k odpočinku, relaxaci a zastavení se. Každý ji prožíváme jinak – u někoho se týká především tělesného vyčerpání, u jiných lidí dominují psychické pocity „Už nemohu dál“ či „Všechny problémy jsou nezvladatelné“. Každý disponujeme určitým množstvím energie a je na nás, jak dobře ji investujeme.
Je to stejný princip, jako dobíjení baterií. Fungují, fungují a jednoho dne se mp3 přehrávač prostě vypne. Až po nabití baterií se nám opět dostane hudby, kterou chceme. Pokud baterie nedobijeme, nefungují a ani mp3 přehrávač neplní svou funkci a stává se pouze mrtvou krabičkou.
Únava se přelévá do všech sfér našeho života. Je doprovodem dnešní uspěchané doby, natřískaného životního stylu a všudypřítomného shonu. Nic nového. Někdy však může být až omezujícím, ba přímo handicapujícím problémem. Lidé ji neberou vážně, jelikož se neprojevuje velkými puchýři, krvácením z hlavy ani černáním paží. Lékaři mnohdy ani nezjistí fyzickou příčinu, což jen posiluje pocit, že to „asi nic není, jedu tedy naplno dál“.
Přesto je problematika únavy významným tématem medicíny. Chronický únavový syndrom, o kterém se stále více a více hovoří, se již řadí mezi významné představitele civilizačních chorob, pod kterými si většina představí například infarkt myokardu. Příznaky jsou akumulované a vygradované – nedostatek motivace k jakékoli činnosti (kromě zívání), mdloby, závratě. V takové chvíli je již nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Lidé často čekají s návštěvou doktora až na hraniční momenty – dostávají se k němu při ztrátě radosti a zájmu o dřívější aktivity, velkém úbytku váhy, zvracení či několikadenních křečích ve svalech. Ano, i takto se maskuje „obyčejná“ únava.
Mezi časté příznaky, které známe všichni ve větší či menší míře, patří potíže se soustředěním, obtíže při každodenních úkonech, snížená slovní pohotovost či problémy s krátkodobou pamětí. Z dalších nepříjemných důsledků je na místě uvést tendence k afektům, značná roztržitost a neustálý pocit malátnosti. Je dobré si takových symptomů všímat a uvědomit si, že jde o vychýlení z přirozeného rytmu života. Podzim a zimní období, kdy mnoho lidí vstává do tmy a vrací se po celém dni z práce rovněž do temnoty, přímo nahrává i depresím, jejichž příčinou může být právě dlouhodobá únava. Když k tomu připočteme změny počasí, kdy nám nestačí mnohdy ani pět vrstev, blížící se krizové období Vánoc a adventu – tedy čas, kdy pro mnohé vyplouvají závažná osobní témata (samota, rodina, vztahy, stres z boxování se ve frontách při obstarávání dárků pro své blízké) – máme „krásnou“ mozaiku celé škály, jež tvoří živnou půdu pro rychle klíčící semínka vyčerpání.

Kde ta únava pořád bere sílu se brát?

Etiologie je multifaktoriální. Česky řečeno – příčin je mnoho a jsou různorodé. Vždy je třeba k sobě přistupovat individuálně a řešit svou konkrétní situaci v daném kontextu, ve kterém se aktuálně nacházíme. Je třeba si pokládat otázky jako: Jak se u mě únava projevuje? Od kdy tomu tak je? V čem mě to omezuje? Co už jsem s tím zkoušel/a dělat? (a pokud odpověď zní „Nic“ tak Co pro to budu dělat?).
Únava není přímo nemocí, jen poukazuje na to, že nám něco chybí (správná výživa) nebo naopak přebývá (stres). Příčina může být velice prostá – nedostatek vitamínů a minerálů, nebo naopak komplexní. Z psychických onemocnění, která mohou zapříčinit únavu, bych jmenovala užívání drog, alkoholismus, anorexii či hluboký smutek.
Riziko boje s únavou spatřuji v tom, že během ní se nám síly nedostává, a přitom na přeprání vyčerpání je právě ona velmi zapotřebí.
Změna je vždy těžká, stejně tak jako není snadné se v něčem odlišovat. V tomto případě vás však vyzývám: nebojte se toho! Jděte proti všem a nebojte se nesoupeřit o titul nejvýkonnějšího manžela či zaměstnance, odmítnout pozvání na kávu či alkohol v jedenáct večer a přiznat, že spánek nepovažujete za zbytečnou otravu.

„Co s tím…ale..mám…dělááááát…uáááh!“

Existuje mnoho různých „zaručených“ tipů. Pravdou je, že někdy stačí mnohem méně, než si myslíme. Na druhou stranu se některé rady snadněji řeknou, než realizují v praxi, např. dopřejte si kvalitní spánek. Kdyby to byla otázka výběru spacího modu, stejně jako když si na ovladači každý večer můžete pohodlně naladit program, na který zrovna máte chuť, neměl by zřejmě s únavou problém nikdo. Je třeba detailněji zkoumat svůj celkový životní styl a vyvarovat se hotovým „polotovarům“ v podobě rad typu „kopni do sebe kafe, to tě vzpruží“. To sice ano, ale pouze přechodně, a navíc si to jako bonus vybere svou daň i několik hodin po „nabuzení“. Kofein v našem těle působí až deset hodin po vypití a může tak zabránit přirozené tendenci spontánně usnout. Stojí to tedy za to?
Pokud se pokusím shrnout pár tipů (jelikož lidé očekávají hotové a pokud možno snadné a ještě srozumitelné návody), bude to vypadat asi takto:

  • Vyhněte se zvýšené konzumaci cukru – ten sice „nabije“ tělo, ale jen krátkodobě. Spíše se doporučují složené sacharidy, které najdeme například v luštěninách.
  • Začněte den snídaní, jak k tomu zve nejedna reklama. Nejedná se jen o marketingový tah – snídaně nám dodá potřebou energii na rozjezd do celého náročného dne.
  • Udržujte si pravidelný režim spánku/bdění – vím, snadno se řekne, hůře dodržuje. Ale výsledek bývá velice efektivní. (Vlastní zkušenost).
  • Zapomeňte se trápit radami typu „zdřímněte si po obědě 20 minut“. Kdo z nás si může dovolit si dát šlofíka uprostřed dne? Většinou jsme rádi, že stihneme nějaký ten žvanec. Nejsme (bohužel?) ve Španělsku.
  • Pokud se únava nelepší, je rozumné si zajít na odběry krve. (Může se jednat o tělesné problémy, např. dysfunkce štítné žlázy, které nemůžeme plně ovlivnit my sami ani jídelníčkem, ani svou vůlí. Přesto je lze řešit. Úspěšně.)

Pokud budeme neustále považovat únavu za bezcennou otravu spíše než za rádkyni, zbývají už asi jen drogy, ledová sprcha, nebo profackovat. Jak tedy poznáme úspěšné zvládnutí únavy? Tím, že po jejím odstranění se člověk dostává zpět do své původní vitality, na svou životní úroveň. Není v tom věda a je zbytečné se stresovat tím, jak zvládnu únavu a stres z toho, že když jí nezvládnu, budu mít deprese, což je značně stresující… Dejte si k Vánocům lepší nadílku, než výše zmíněný balíček!

ZDROJE:

Jonáš, J. (1998). Únava: Přírodní léčení (1. vyd.). Praha: Remat.
Praško, J., Adamcová, K., Prašková, H., & Vyskočilová, J. (2006). Chronická únava: zvládání chronického únavového syndromu. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.