Je vhodná chvíle na pomáhání?

5. prosince 2016 21:52 | PhDr. Lucie Kvasničková empatie

Sami o sobě smýšlíme většinou v dobrém. Máme o sobě pěkné představy a věříme, že bychom se v těžké situaci dokázali zachovat správně. Existují typy lidí, o kterých také většinou automaticky smýšlíme v dobrém – například kněz, hasič, sociální pracovník a snad i psycholog. Když však nastane situace, kdy je potřeba pomoct, tak se toto naše smýšlení (nebo jsou to předsudky?) může ukázat jako mylné. Podle jedné psychologické studie totiž nezáleží na tom, jakého jsme založení. Záleží více na tom, v jakém kontextu se nám naskytne možnost pomoci.

Milosrdný Samaritán

John Darley a Daniel Batson v roce 1973 (ano, opravdu je to tak dávno) udělali studii, ve které se snažili přijít na to, co ovlivňuje naší ochotu pomoci. Nechali se inspirovat biblickým příběhem o milosrdném Samaritánovi. Tento příběh je o poutníkovi, kterého přepadli lupiči a nechali ho ležet zbitého a polomrtvého na cestě. Když šel kolem něho knez, tak místo aby mu poskytl pomoc, přešel na druhou stranu cesty. Stejně tak levita (příslušník jednoho z 12 kmenů Izraelského národa – kmene Levi), který šel kolem, také v okmažiku kdy spatřil zbitého poutníka u cesty raději přešel na druhou stranu. Pomoc mu poskytl až Samaritán, příslušník opovrhované menšiny. Obvázal mu rány a dopravil ho do hospody.

3 proměnné

Studie inspirovaná tímto příběhem proběhla na Princetonském teologickém semináři. Skupinu seminaristů požádali, aby si připravili přednášku na biblické téma, která se bude konat ve vedlejší budově. Při přechodu do této budovy měli seminaristé potkat schouleného, kašlajícího a sténajícího muže se zavřenýma očima. Darley s Batsonem zkoumali, kolik ze seminaristů se zastaví a nebohému muži pomůže. Pro větší zajímavost studie zařadili do výzkumu několik proměnných. Všichni seminaristé dostali dotazník, ve kterém měli odpovědět na otázku, proč se rozhodli studovat teologii. Dále dostali různá témata o kterých měli přednášet – někteří měli hovořit o významu profesionálních kněží, jiní dostali za téma podobenství o dobrém Samaritánovi. Poslední proměnnou bylo chování vědce, který na konci instruktáže před tím, než seminarista měl přejít do vedlejší budovy buď oznámil, že už je pozdě a že už na něj posluchači několik minut čekají, nebo pouze zmínil, že už je tak akorát čas vyrazit a některým řekl, že posluchači je budou očekávat až za několik minut, ale že již mohou vyrazit.

Síla kontextu

Mnoho lidí by asi předpokládalo, že každý ze seminaristů zastavil a pomohl, neboť to vychází již z podstaty jejich budoucího povolání. Pesimističtější tipeři by asi řekli, že zastavili spíše ti, kteří měli přednášku o podobenství dobrého Samaritána nebo ti, kteří v dotazníku uvedli, že studium teologie zvolili kvůli osobnímu a duchovnímu naplnění. Málokdo by asi odhadl skutečné výsledky. Ukázalo se totiž, že téma přednášky či důvod studia teologie neměli vliv na to, zda ležícímu člověku pomohou. Jediná důležitá proměnná z výše zmíněných bylo to, zda seminarista pospíchal či nikoliv. Z těch, kteří pospíchali, se zastavilo aby pomohlo pouhých 10% a někteří se nejenže neobtěžovali pomoci, ale dokonce ležícího člověka doslova překročili. Studenti, kteří odcházeli na přednášku v klidu a bez spěchu se zastavili aby pomohli v 45% případů. A ti studenti, kteří odcházeli v domnění, že mají ještě několik minut k dobru pomohli v 63% případů.

Důvod k pomáhání

Podle tohoto výzkumu tedy nezáleží tolik na tom, jak moc empatičtí jsme, ale spíše na tom, v jaké situaci se zrovna nacházíme. Protože i empatičtí lidé, kteří svůj život směřují především k pomoci bližnímu svému se mohou chovat jako bezcitní v případě, že není vhodná chvíle. A přitom pomáhání dle mnoha výzkumů je prospěšné nejen pro toho, komu je pomoc poskytována, ale i pro samotného dobrodince. Například studie vědců z Yale Univesity pod vedením Emily Ansell ukazuje, že pokud pomáháme lidem kolem sebe ( i třeba pouze malými činy) hodnotíme následně své zdraví a psychickou pohodu jako lepší. Podle jiné studie vedené Dr. Nicole Anderson starší lidé (nad 50 let), kteří se angažují v dobrovolnictví (ideálně alespoň 2-3 hodiny týdně) žijí ve větší psychické pohodě, dochází u nich ke zmírnění symptomů deprese a mají celkově lepší zdraví oproti ostatním. A podobných výzkumů je více. Pomáhat ostatním se tedy rozhodně vyplácí a někdo v tom může spatřovat smysl života neboť dle slov Charlese Dickense - Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému.

ZDROJE:

Baycrest Centre for Geriatric Care. (2014). Older adults who volunteer are more likely to be happier and healthier. Medical News Today. Dostupné též z:
http://www.medicalnewstoday.com/releases/281795.php.

Darley J. M. & Batson C. D. (1973). "From Jerusalem to Jericho": A Study of Situational and Dispositional Variables in Helping Behaviour. Journal of Personality and Social Psychology. Vol. 27, No. 1, 100-108. Dostupné též z: https://faculty.washington.edu/jdb/345/345%20Articles/Darley%20&%20Batson%20(1973).pdf

Ellis M. (2015). Feeling stressed? The remedy may lie in helping others. Medical News Today. Dostupné též z: http://www.medicalnewstoday.com/articles/304047.php

Gladwell M. (2006). Bod zlomu. Praha: Dokořán, s.r.o.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.