Paměť – můžeme se na ní spolehnout?

2. října 2016 20:23 | PhDr. Lucie Kvasničková paměť

Nejlepší obrana není útok – ale znalost! Alespoň to se tvrdí o falešných vzpomínkách a alespoň to tvrdí vědci, kteří se jimi zabývají. Dalo by se říci, že to stejné platí i o mnoha dalších psychologických tématech. Ne všechna však mohou být svým způsobem až tak nebezpečná, jako jsou falešné vzpomínky. Nikdo z nás se totiž nechce dostat do situace, kdy bude obviněn z činu, který nespáchal kvůli osobě, která si na vás „vzpomíná“.

Královna falešných vzpomínek

Bylo by trestuhodné psát o falešných vzpomínkách a nezmínit Elizabeth Loftus, která svou vědeckou kariéru věnovala zkoumání právě tohoto jevu. To nejdůležitější, čeho se od ní můžeme přiučit je, že pokud slyšíme emotivní vyprávění s mnoha detaily a vypravěč si je jistý svým příběhem, nemusí to ještě znamenat, že je příběh reálný. K tomu, abychom něčemu uvěřili, bychom podle Elizabeth Loftus měli získat také nezávislé důkazy, které potvrzují pravdivost vyprávěného. Jinak se může lehce stát, že se staneme obětí výplodu té části mozku, která má od paměti daleko.

Paměť není videokamera - bohužel

Naše paměť, ačkoliv by to bylo velmi užitečné a lákavé, nefunguje jako videokamera. Není schopná zaznamenat všechny detaily a znovu je přesně reprodukovat. Ačkoliv nám se to tak může zdát a můžeme věřit tomu, že přesně víme, jak se události staly, náš mozek nás může snadno ošálit. Tím, že si naše paměť není schopná přesně vybavit všechny detaily, vzniká určitý prázdný prostor. Ten mozek vyplní pravděpodobnou verzí událostí, které pak věříme, jako kdyby se tak skutečně stala. Toto je ovšem jen jakási „light“ verze problému.

Unesli mě mimozemšťani

Výzkumy na toto téma totiž přinesly zajímavé a trošku i nebezpečné poznatky – lidé si totiž jsou schopni falešně doplnit nejen události, které se jim staly, ale také jsou schopni si „vybavit“ vzpomínky na něco u čeho vůbec nebyli a co se vůbec nestalo! Známé jsou případy, kdy si například již dospělé ženy najednou „vzpomněly“ na to, jak je otec znásilňoval, když byly ještě malé nebo se objevovali lidé, kteří tvrdili, že si „pamatují“ na to, jak je unesli mimozemšťani. Následně se však ukázalo, že šlo pouze o falešnou vzpomínku. Jak se to ale může stát?

Jak vznikají falešné vzpomínky

Říkáte si, že vám by se to nestalo? Omyl. Falešné vzpomínky vznikají u každého z nás. Není to totiž vědomá záležitost. Pokud někdo například přijde záměrně křivě vypovídat na policii je to něco jiného. Lidé s falešnými vzpomínkami jsou přesvědčeni, že jejich vzpomínky jsou pravé. Jak tedy vznikají?

Jednou z možností je sociální tlak – podle výzkumu z Weizmannova ústavu stačí, aby nám někdo v našem okolí „pomohl“ s vybavením vzpomínky nesprávným směrem a už jsme schopni ji pojmout za svou a věřit jí. Zkoumali totiž studenty, kteří měli za úkol sledovat film a následně vyprávět jeho děj. Když dostali nápovědu od okolních studentů, mezi nimiž byli i výzkumníci, kteří napovídali nesprávně, zakomponovali do své vzpomínky i tyto nesprávné nápovědy a následně jim věřili jako vlastní vzpomínce. I přesto, že pak byli na tuto skutečnost upozorněni, stejně nadále věřili tomu, že jejich vzpomínky jsou správné. A na podobném principu fungují také média. Ty mají velkou moc ovlivnit kde co – naší paměť nevyjímaje. Stejně tak zrádně může fungovat i vybavování vzpomínek během hypnózy. Sugestivní působení hypnotizéra může působit změny ve vzpomínkách a ty pak mohou mít nižší vypovídající hodnotu.

Funkce mozku, aneb která část za to může…

Funkční magnetická rezonance dokáže sledovat průtok krve mozkem a tím odhalit, která část mozku je v dané chvíli nejvíce aktivní. Díky této metodě vědci zjistili, že při vybavování falešných vzpomínek je aktivní jiná část mozku, než když si snažíme vzpomenout na to, co se skutečně stalo. Při vybavování falešných vzpomínek je totiž na funkční magnetické rezonanci vidět zapojení jak hipokampu, tak amygdaly, která se běžně do vybavování vzpomínek nezapojuje. Svítá tedy naděje, že díky této metodě bude možné rozeznat falešné vzpomínky od těch opravdových.

Potenciálně nebezpeční svědci

Praktické využití těchto znalostí se nabízí například v policejní praxi. Skutečnost, že lidé mohou neúmyslně usvědčit někoho, kdo zločin nespáchal, může značně komplikovat vyšetřování. Z toho důvodu je důležité zaměřit se na techniku kladení otázek během vyslýchání svědků apod. Uzavřené otázky mohou ovlivnit podané svědectví nevhodným směrem, stejně tak jako nevhodná formulace otázek otevřených. V podstatě se dá říct, že čím méně otázek a čím více bude mluvit samotný vyslýchaný, tím lépe.

Z českých luhů a hájů…

Pravděpodobně jste již slyšeli z médií o případu, kdy se údajně nějaký pan Nečesaný pokusil o vraždu kadeřnice v Hořicích. Samozřejmě neznám podrobnosti případu a nemohu říci, kde je pravda. Ze zpráv se však dá vyčíst, že jedním z hlavních důkazů je svědectví samotné kadeřnice, která v médiích rozpoznala útočníka, ačkoliv si zpočátku nebyla jistá. Útočník ale dle informací byl zároveň posledním zákazníkem poškozené. Není tedy možné, že se do skutečné vzpomínky vmísila vzpomínka falešná? Znalci pozvaní k tomuto případů sami přiznali, že paměť poškozené mohla vzpomínky zkreslit a tím pádem není její výpověď zcela věrohodná. I přesto je podle posledních informací obviněný již pravomocně odsouzen. Opravdu je však správné spoléhat se tak moc na lidskou paměť?

ZDROJE:

Kim, H., & Cabeza, R. (2007). Differential contributions of prefrontal, medial temporal, and sensory-perceptual regions to true and false memory formation. Cerebral Cortex, 17, 2143-2150.

Shaw, J. (2016). What Experts Wish You Knew about False Memories. Dostupné z: http://blogs.scientificamerican.com/mind-guest-blog/what-experts-wish-you-knew-about-false-memories/
Weizmann Institute of Science (2011). How social pressure can affect what we remember: Scientists track brain activity as false memories are formed
https://www.sciencedaily.com/releases/2011/06/110630142845.htm

http://www.lidovky.cz/soud-s-necesanym-statni-zastupkyne-navrhuje-za-pokus-o-vrazdu-kadernice-13-let-1h0-/zpravy-domov.aspx?c=A160401_101018_ln_domov_ele

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.