Nebojte se vysvědčení

18. června 2016 19:52 | Klára Kučerová výchova trest pochvala

Vysvědčení není strašák, se kterým by se dítě mělo bát přijít domů. Jak připravit děti na na špatné vysvědčení a jak je naopak správně odměnit, když domů přinesou dobré známky?

Na to, jak správně vychovávat děti rozhodně není univerzální recept. Každý jsme jiný. Někomu jdou lépe humanitní předměty, někdo vyniká ve slohu, jiný v matematice, fyzice a geometrii a někomu jde například výtvarka, pracovní činnosti či tělocvik. Známka na vysvědčení je výslednicí celkové pololetní práce, domácí přípravy, znalosti látky a praktického využití. Známky ovšem nebývají objektivní. Znamená to, že když mám trojku z matiky, jsem horší člověk než spolužák z vedlejšího paneláku, který má z matiky za jedna? Na některých školách z těchto důvodů používají slovní hodnocení. Dokonce i učitelé mají jiné „šablony“ známkování. Některý hodnotí přísně, jiný mírněji.
Podle dětských psychologů jsou špatné známky na vysvědčení velkým stresem a děti by měly být pochváleny i za ně. Podle dětského psychologa Václava Mertina bychom dětem měli poděkovat, že ten půlrok pracovalo, a to i když dostalo pětku. Otázku zlepšení máme s dětmi řešit až 1. září následujícího školního roku. Kdysi v jednom svém textu o vysvědčení Václav Mertin napsal: "Vysvědčení není rozsudek nad dítětem, ale informace o tom, jak se mu podařilo zvládnout požadavky školy, jak se učitelům podařilo naučit je látce a jak se rodičům podařilo vytvořit mu podmínky k práci."

Pomůže domácí příprava

Každý rodič, který své dítě dobře zná a věnuje nějaký čas jeho domácí přípravě, může až z šedesáti procent ovlivnit, jaké známky dítě bude mít. Neznamená to ale, že by měl rodič právo na svého potomka klást přehnané nároky. To, že rodič stanovuje dítěti vyšší cíle, než dosáhl on, je v pořádku, ale nesmí to přehánět. Často nastává druhý extrém, že se rodiče dítěti nevěnují. Proto je lepší, když se rodiče dětem věnují víc, než když se jim věnují méně. Dále pak upozorňuje na to, že právě obavy z rodičovské reakce skutečně vedou některé děti k tomu, že s vysvědčením domů nedorazí, nebo se dokonce pokusí o sebevraždu, někdy bohužel úspěšnou.

Tělesné tresty známky nezlepší, raději nabídněte pomoc

Jakmile dítě s vysvědčením dorazí domů, můžete mu říci, že se vám moc nelíbí nebo že se mu tento školní půlrok moc nepovedl. O vaše dojmy by až zase tolik jít nemělo. Na druhou stranu, snažte se potomka i za něco pochválit. Nabídněte, že mu pomůžete známky zlepšit, včetně vysvětlení, proč by to mělo chtít samo. Důvodem mohou být třeba blížící se přijímačky na střední školu, u kterých může hrát roli průměr z několika posledních vysvědčení nebo blížící se přijímačky na vysokou školu. Ale důvodem může být i fakt, že když si dítě známky brzy opraví, nebude se muset bát toho, že si zkazí prázdniny přípravou na reparát. Nemá ovšem smysl vyhrožovat tím, že bude muset strávit hodiny nad učebnicí. Nabídněte mu skutečnou pomoc. Ta může mít podobu doučování, ať už s vámi nebo s nějakým starším studentem, můžete ho přihlásit do jazykové školy nebo mu pomoci dělat si poznámky. Psychologové každopádně varují před tělesnými tresty.
Chcete naopak dítěti udělat radost, protože vás jeho známky potěšily? Proč ne. Odměna vždy nemusí být v hodnotě několika tisíc. Podle psychologů je vhodnější odměna spíše menší. Například v hračka, kniha, stavebnice, u starších dětí třeba pěkné oblečení dle vlastního výběru. Nebo potomka vezměte na dobrý oběd či do cukrárny.
Špatné jsou zkrátka oba extrémy. Nemá smysl dávat známkám přehnaný význam a dramaticky vyčítat, že si mizerným vysvědčením zkazilo život, ale na druhou stranu není dobré ani brát je na lehkou váhu a znevažovat tak vzdělání. Dítě by to, že s vámi špatné vysvědčení nic neudělá, mohlo považovat za důkaz toho, že vás zase tak moc nezajímá ani ono samo.

ZDROJE:

MERIN, V. Výchova bez trestů. Praha: Wolters Kluver, 2013

MERTIN, V. Výchovné maličkosti. Praha: Portál, 2011

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.