Světový týden knihy a autorských práv

26. dubna 2016 20:00 | MUDr. Helena Kučerová kniha četba autorství

Právě uplynulý týden byl v celém světě zasvěcen knihám a také dodržování práv autorů. Zamysleme se na chvíli, co nám knihy přinášejí a zda ještě i v současné době rozmachu počítačové techniky nám mají co říci.

Sama mám zkušenosti s tím, že řada mladých lidí raději čte různé texty v počítači nebo ve čtečkách, místo aby držela v rukou knížku. Je v tom rozdíl? Je, a velký.

Předně k tomu, aby fungovaly počítače, tablety, mobily a podobné vymoženosti elektroniky je potřeba elektřiny. Ta jednak není vždy dostupná, jednak stojí peníze a jednak při eventuálních poruchách a výpadku vůbec nemusí být k dispozici. Zmíněné předměty také vydávají záření, které zdraví neprospívá, pokud vůbec není vysloveně škodlivé. Mnoho lidí při delším hledění do obrazovky si stěžuje na bolesti očí a někteří lidé s počítačem vůbec nemohou pracovat. O záření z těchto přístrojů se ještě mnoho neví, ale proskakují zprávy, že může podporovat vznik nádorů nebo mužskou neplodnost, přinejmenším však zvyšovat únavu.

To takhle v zimě někde na horské chatě ve vytopeném pokoji po příjemném lyžování lehnout si na záda, jak se zpívá ve známé písni, a číst knížku, to je paráda. Nebo po těžkém dni v práci, po příjemné koupeli před spaním. Nebo v létě u vody či na zahradě. Knížku si držím pěkně v rukou, mohu si ji ohmatat, prolistovat, číst si ji odpředu dozadu, odzadu dopředu, nebo od prostředka, vracet se k některým statím, podtrhovat si tužkou, dělat si poznámky na okraj nebo výpisky do sešitu. Prostě je to konkrétní předmět, reálný, a ne něco virtuálního na obrazovce.

A četba samotná? Tedy jak která. Když pomineme literaturu braku, která se občas na trhu vyskytne, tak kvalitní literatura všeho druhu je nesmírným přínosem a nástrojem pro rozvoj osobnosti. Nejde jen o fakta, která nám přináší zejména literatura odborná nebo populárně naučná. Jde především o rozvoj jazyka, myšlení, emotivity. Jako psychiatr mám značné zkušenosti s tím, jak při některých psychických chorobách ubývá schopnosti se vyjadřovat. Jak se zmenšuje slovní zásoba, jak pacient hledá slova, aby mohl říct, co chce, jak chudne bohatost a květnatost vět a jak často vázne i gramatika. A právě v léčbě těchto poruch (schizofrenie, demence, závislosti) používáme jako jednu z metod biblioterapii, tedy doslova léčbu knihou. Nejde jen o prostou četbu, ale také o práci s textem a o vlastní písemný projev. Pacienti se tak učí a trénují schopnost komunikace a rozvíjejí svého myšlení.

A ještě jednu významnou funkci kniha má. Může být také velmi vhodným dárkem. Knihu můžeme dát prakticky vždycky, aniž bychom někoho urazili. Je to projev přízně, úcty, lásky u počínajícího partnerského vztahu i u dlouhodobého manželství nebo přátelství. Pokud ovšem zvolíme správný žánr a nestane se vám to, co se málem stalo mně.

Hledala jsem dárek k Vánocům pro svého přítele. Nebudu jmenovat autora, ale našla jsem knihu, která by podle názvu byla vhodná pro muže. Naštěstí jsem večer před tím sama začala knížku číst. Katastrofa. Skoro na každé stránce vulgární výraz, často ne jeden. Prostě „moderna“, která se dnes mnoha lidem líbí. No tohle dát muži-příteli, tak mám z ostudy kabát. Knížku jsem zprvu chtěla prostě vyhodit do kontejneru, ale pak jsem si uvědomila, že tam by ji mohl někdo najít, číst ji nebo ji dokonce prodat a rozšiřovat ty sprosťárny dál. Tak to jsem zavrhla. A jako jedinou knihu v životě jsem si spálila v kamnech.

A na závěr ještě několik slov k autorským právům. Bylo období několika nedávných let, kdy se na ně u nás příliš nehledělo. Bralo se to jako opisování od spolužáka ve škole, což nebylo považováno za nic špatného. Jenže tak to v literatuře není. Každá knížka, beletrie, poezie, ale i odborná kniha je umělecké dílo. Do každé knihy autor dává sám sebe, své pocity, myšlenky, názory, zkušenosti. Knížka je odrazem jeho samého. Napsat knihu není jako napsat dopis. Člověk na dané téma myslí, kudy chodí, v noci vstává a jde si zapsat, co ho napadlo, zapomíná jíst. Knížka je jeho dítě, a podle toho je také velmi háklivý na to, co se s ní dál děje. A když se najde zloděj, který mu jeho text ukradne, to opravdu autora popadne zlost. Proto je správné, že se nyní ve vydaných knihách připomíná, že použití textu bez citace je trestné.
Přejme tedy knihám, aby rozvíjely náš jazyk, myšlení a osobnost a měly hodně čtenářů.

MUDr. Helena Kučerová, HonDG, Psychiatrická ordinace, Hranice

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.