Dřevo se listem odívá

18. dubna 2016 23:16 | MUDr. Helena Kučerová deprese smutek endogenní deprese

Dřěvo sě listem odievá, slavíček v keřku spievá…tak začíná krásná středověká milostná píseň opěvující jaro. Jaro, kdy po zimě příroda ožívá, květinky se derou zpod příkrovu hlíny a sněhu a stromy a keře pučí a kvetou. Ptáčci zpívají, vyvádějí mladé, a mláďaty všeho druhu se to všude jen hemží. Životní energie přírody je v plné síle. A někteří lidé upadají do deprese a energii naopak ztrácejí. Jak je to možné?

Proč tomu tak je, nevíme. Je to paradox, který je laické populaci těžko pochopitelný. Lidé totiž nevědí, že existuje mnoho druhů deprese. Mnozí si představují depresi jako „depku“, což z psychiatrického hlediska většinou žádná deprese není. Je to spíše jen taková rozmrzelá nálada, pocit otrávenosti, rozladěnosti, nespokojenosti, naštvanosti. Některé „depky“ bychom snad mohli diagnostikovat jako různé druhy krátkodobých neurotických poruch. Skutečné deprese ve smyslu vážné psychiatrické diagnózy mají různou příčinu. Nyní však mám na mysli depresi, která se nazývá endogenní, tedy vzniká z vnitřních příčin organismu, jejichž mechanismus nám dosud není znám. Je sice dlouhá řada výzkumných studií, které zjistily poruchy v mozkovém metabolismu, ale proč k těmto poruchám dochází, se zatím neví. Ve světové odborné literatuře se tato deprese nazývá „velká“, tedy „Major depression“. Velká proto, že jde skutečně o vážnou nemoc, která nejednou končí tragicky sebevraždou. Mně se však více líbí název „endogenní“.

Tato velká neboli endogenní deprese začíná obvykle z ničeho nic u člověka, který nemá žádný důvod být smutný. On sám se tomu diví, proč se najednou nedokáže z ničeho radovat a proč ho jímá beznaděj. Mnohdy si vyčítá různá svá rozhodnutí nebo chování v minulosti, která podle něj mohla způsobit různá neštěstí, i když to ve skutečnosti není pravda. Často si pacient připadá méněcenný, horší než druzí, úplně k ničemu. Toto jeho přesvědčení (blud) podporuje ovšem i reálné zpomalení jeho výkonnosti jak fyzické, tak duševní. Není schopen se soustředit na práci, něčemu se naučit, rychle se unaví, je pomalý a pomalu mu to myslí. Špatně také spí. Někdy může mít i různé tělesné potíže, zácpu nebo průjem, potíže s močením, různé bolesti nebo zvláštní nepříjemné pocity v těle. Pacient je často sám vyděšen svou nemohoucností, má dojem, že už mu nikdy nebude lépe a nejednou se rozhodne skončit se životem. To je samozřejmě tragický omyl, protože endogenní deprese se dá výborně léčebně ovlivnit a za příhodných podmínek může být pacient do několika týdnů naprosto v pořádku a opět se plně věnovat své práci, rodině, sportu nebo dalším koníčkům.

Ve své praxi jsem se ovšem velmi často setkala s tím, že příbuzní takového pacienta nedovedou pochopit, co mu vlastně je. Je to tím, že naše veřejnost mívá jen velice mlhavé znalosti z oboru psychiatrie. Zdravý člověk si dovede představit, že je někdo smutný z něčeho konkrétního, z toho, že mu někdo umřel, že ho opustila dívka, že ztratil práci. Ale jen vzácně jsem se setkala s tím, že by příbuzní pacienta věděli něco o tom, že existují také depresivní stavy endogenní, které jsou zdánlivě nepochopitelné a neuvěřitelné. Připadá mi to asi tak, jako když my laici v obou astronomie si nedovedeme představit např. černou díru. Ale to, že si to nedovedeme představit, ještě neznamená, že to neexistuje. Řadu lidí také mate, že některé druhy depresí jsou ovlivněny denním světlem nebo slunečním svitem, takže jaro jim naopak přináší radost a oživení.

Nicméně velká čili endogenní deprese existuje a je třeba o ní vědět, abychom mohli pomoci příbuznému nebo kamarádovi, který na jaře z ničeho nic „zvadne“, je smutný a povídá, že se mu na světě nelíbí a že by raději nežil. Je třeba vědět, že nad těmito řečmi nesmíme mávnout rukou, jako že to nic není, nebo že kamarád je prostě „cvok“, který by měl víc chodit na vzduch nebo si najít dívku. Naopak je třeba věnovat mu pozornost, poptat se ho blíže na jeho potíže a jeho řeči o nežití, nebo dokonce o sebevraždě brát vážně a zavést ho k lékaři.
Takže právě toto nádherné období, kdy se stromy a keře odívají listy, přináší některým lidem velké trápení. Mějme tedy pro ně porozumění a pomozme jim.
MUDr. Helena Kučerová, HonDG

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.