Kde vzít dobré sebevědomí?

15. dubna 2016 20:20 | Mgr. Monika Stehlíková mindfulness sebevědomí

Naše sebevědomí zcela zásadním způsobem určuje, jak se cítíme, jak jednáme, jaké máme vztahy a jak celkově procházíme životem. Hlavně sebevědomí dnešní střední a starší generace je poznamenané přístupem ve výchově a ve vzdělávání, který zažili. Sebevědomí ale nevychází jen z toho, jak nás kdysi hodnotili a dnes hodnotí druzí a jakou důvěru nám dávali a dávají. Neutváří se jen na základě našich úspěchů. Není hotové jednou pro vždy. Základním aspektem je totiž sebeuvědomění, tedy schopnost uvědomovat si sebe, poznat sebe a přijímat se. A právě z toho se odvíjí naše pevné, přirozené a zdravé sebevědomí.

Nejvíc lidé volají po dobrém sebevědomí

Když vznikal Mentoringový program Minerva21, jeden z největších v České republice (jehož jsem hrdou mentorkou), součástí jeho přípravy byla i anketa, co by ženy mentees od svých mentorek nejvíce potřebovaly, co jim nejvíce chybí. Jednoznačně zvítězila potřeba zlepšit si sebevědomí a více si věřit. To stejné slýchávám i od svých klientek. Věta: Mám asi všechno pro to, abych byla se sebou spokojená: fungující rodinu, dvě úžasné a zdravé děti, jsem úspěšná v práci, a přesto si nevěřím a nejsem šťastná, nemám radost z toho, co dělám, jsem spíš smutná a nenaplněná, není vůbec vzácná. A to neplatí jen pro ženy. Mám samozřejmě na mysli skutečné sebevědomí, ne jen vnější zdání, masku nebo předstírání, které je bohužel u lidí a často i u vůdčích osobností celkem časté.

„Naše sebevědomí je naprosto klíčové pro to, jak se v životě cítíme, pro naši spokojenost a vyrovnanost.“

Jak sám sebe hodnotím

Sebevědomí je nedílnou součástí naší osobnosti a každý z nás má tedy nějaké sebevědomí. Je to aspekt komplexní, a proto hůře definovatelný, přesto se o to pokusíme. Angličtina a třeba také francouzština používá výraz self-esteem, resp. estime de soi, kde je klíčovým slovem posuzovat, hodnotit (z latinského aestimare). Sebevědomí je tedy způsob, jakým se na sebe díváme a jak sami sebe posuzujeme, jakou hodnotu si dáváme a jaký názor celkově na sebe máme. Jak mi řekl jeden dospívající, no to je přece, jak se vidím, a jestli to, co vidím, se mi líbí, nebo ne.

A navíc sebevědomí je naprosto klíčové pro to, jak se v životě cítíme, pro naši spokojenost a vyrovnanost. Když máme dobré sebevědomí, cítíme se dobře ve své kůži, umíme dobře čelit problémům a spíše se dokážeme v životě realizovat. A naopak nízké sebevědomí způsobuje, že život vnímáme jako nepřetržitý sled problémů a těžkostí a máloco nás opravdu těší a na delší dobu udělá šťastnými. Zároveň platí, že sebevědomí není neustále stejné, že jsou chvíle nebo období, kdy jsme na tom lépe, a naopak, kdy jsme na tom hůře – v závislosti na událostech a situacích, do kterých se dostávám. Důležité ale je, aby oscilace byla spíše malá, pak jde o stabilní sebevědomí, které nezpůsobuje tolik problémů jako sebevědomí nestabilní s velkými oscilacemi, které může vést až k depresi či jiným duševním onemocněním.

„Způsob, jakým rodiče a učitelé dítě posuzují a hodnotí, se stane jeho vnitřním hlasem.“

Dva pilíře našeho sebevědomí

Naše sebevědomí má (prozatím) dva hlavní pilíře: vychází jednak z toho, jaké máme schopnosti a dovednosti, co umíme a co se nám podařilo, a jednak z toho, jak nás vnímají druzí a jak jsme druhými oblíbení a přijímaní. U každého člověka je poměr mezi těmito dvěma aspekty trochu jiný. A zároveň jsou to spojité nádoby, kdy jeden aspekt ovlivňuje druhý. Když například cítíme, že nejsme přijímaní, bude pro nás těžší projevit svoje nadání, byť by bylo sebevětší, protože si prostě nevěříme. Často nás právě brzdí v seberealizaci strach z neúspěchu, tj. z toho, že ztratíme před (sebou a před) druhými tvář, a tak se raději ani nepokusíme. Určitě bychom našli i v minulosti spoustu příkladů velmi talentovaných lidí, kteří si svoji cestu museli těžce vybojovávat, neboť nebyli přijímaní a pochopení, museli začít svoji sebedůvěru a svoje sebevědomí čerpat více ze sebe a svých schopností. A někteří třeba nebyli tak silní, aby se dokázali zbavit pohledu druhých, a mnohý talent tak zůstal nerozvinutý.

Podporujme naše děti!

Sebevědomí se buduje od narození. Malé dítě se dokáže spontánně radovat téměř z každé věci, která se mu podařila. Je se sebou spokojené, protože má zatím větší radost z činnosti jako takové a nesrovnává se s druhými. Problém může nastat, když ho rodiče hodnotí negativně nebo vyzdvihují spíše to, co mu nejde, než to, co už umí (a vlastně ho nerespektují takového, jaký je). Dalo by se s nadsázkou říct, že způsob, jakým rodiče posuzují a hodnotí své dítě, se stane jeho vnitřním hlasem. Pokud mu budou říkat, to nedělej, to ti nepůjde, tam nechoď, spadneš, rozbiješ si hlavu, o to se ani nesnaž, a když se k tomu ještě později přidají někteří učitelé s jejich na to nemáš, no tobě to zase nejde, nemohl bys to jednou umět atp. je o nízké sebevědomí skoro postaráno.

Vliv mínění druhých na náš úspěch a na naše výsledky je mnohdy vyšší, než bychom si mysleli: pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku (tzv. Pygmalion efekt) a negativní očekávání k zápornému (tzv. Golemův efekt). Například Rosenthal a Jacobson prokázali na konci šedesátých let 20. století Pygmalion efekt ve škole. Podrobili žáky základní školy testům IQ a vyučujícím řekli, že jde o prověření jejich inteligence a studijních předpokladů. Poté učitelům sdělili, kdo byl ve třídě vyhodnocen jako nadprůměrně inteligentní, přičemž to byli žáci s průměrnými výsledky, a čekali, co se bude dít dál. Za nějakou dobu tito původně průměrní studenti opravdu začali dosahovat nadprůměrných výsledků, a to kvůli tomu, že učitelé k nim přistupovali jinak než k ostatním studentům, hlavně je více chválili. Zvyšovali tím jejich sebedůvěru a sebevědomí, což vedlo i k lepším výsledkům.

Dalším zásadním obdobím pro budování našeho sebevědomí je puberta. Zde naprosto převažuje pohled a přijetí druhými. Pocit přináležitosti ke skupině je určujícím faktorem v pozitivním budování naší osobnosti. Lidé jakkoli odlišní od průměru nebo normálu, ať už svým chováním, svými zájmy nebo třeba svojí nízkou, anebo naopak vysokou inteligencí, utrpí velké šrámy na svém sebevědomí.

„Význam českého slova sebevědomí, oproti některým výrazům cizojazyčným, odráží sebe-vědomí, tedy vědomí sebe.“

Tlak společnosti

V dnešní době je obrovský tlak společnosti na naše sebevědomí, a to jak v oblasti našich schopností a dovedností, tak v tom, jak pod neustálým pohledem druhých sami sebe vnímáme. Hlavně média jsou plná „dokonalých“ celebrit, s kterými se nemůžeme vůbec poměřovat a ve srovnání s kterými si připadáme jako podprůměrní, šedí a naprosto nedokonalí. Společnost zaměřená na výkon nás neustále srovnává s těmi úspěšnějšími (otázkou je, podle jakých kritérií to posuzuje a existují-li vůbec nějaká objektivní a omplexní kritéria). Můžou za to především reklamy všeho druhu, kde vystupují bezchybní a dokonale šťastní a sebevědomí lidé (často jsou takoví díky tomu, že používají určitý výrobek). To je obrovská rána pro naše „malé“ sebevědomí. Mladé dívky v porovnání s top modelkami mají pocit, že jsou tlusté, a trpí anorexií. Při procházení facebookem a sledováním fotek, které zachycují druhé šťastné (v daném momentě šťastní mohli být) člověk dostane pocit, že jeho život je fádní, a že on není vůbec šťastný, že nestojí za nic – také v porovnání s vysokým počtem přátel, kteří druzí mají. A tak bychom mohli pokračovat dál. A dál si zbytečně snižovat sebevědomí. Zbytečně proto, že toto srovnávání se nezakládá na pravdě a v jeho samotném základě je velké zkreslení.

Jak z toho ven?

Často od klientů slýchám postesknutí nad tím, že nebyli malí v době, v jaké žijeme dnes, a že nezažili výchovu a školu, jakou mají dnešní malé děti. Mrzí je, že už to nejde dohnat: Kde já bych dneska byl, kdybych chodil do školy, jakou mají některé dnešní děti, kde se opravdu rozvíjí jejich potenciál a kde se k nim přistupuje pozitivně a s respektem k jejich individualitě. Hlavně dnešní střední a starší generace má pošramocené sebevědomí. Je jasné, že se nedá dohnat, co jsme propásli. To ale neznamená, že se svým sebevědomím nedokážeme už nic udělat.

„To, co si o nás myslí druzí, je často jen to, co si my myslíme, že si oni myslí.“

České slovo sebevědomí je složené ze slov sebe a vědomí, vystihuje, a to odlišně od jiným jazyků, že sebevědomí znamená vědomí sebe. Mohli bychom tedy k výše zmíněným dvěma pilířům našeho sebevědomí nyní přidat další, a tím je právě vědomí sebe. A můžeme říct, že to je jeden pilíř, ale zároveň je nad oběma dříve zmíněnými pilíři a sjednocuje je. Jsou totiž lidé, a klientka v úvodní citaci je toho příkladem, kteří i když jsou z vnějšího pohledu úspěšní, založili firmu, vydělali peníze, vypadají dobře, jsou inteligentní, přesto o sobě pochybují, a některé dokonce rozhodí každá maličkost, kvůli které o sobě začnou pochybovat. Jako by si vnější úspěchy nenašly cestu dovnitř ve formě skutečného sebevědomí. A naopak jistě najdete ve svém okolí jedince, kteří i když ze společenského hlediska nic významného neudělali, nesplňují ani zdaleka kritéria krásy a celkově nejsou moc úspěšní, přesto jsou tak sami se sebou vyrovnaní, až si říkáte, kam na to sebevědomí chodí. Předstupněm vědomí sebe je totiž sebe-uvědomění (jedna ze čtyř složek emoční inteligence; a jak známo emoční inteligence, na rozdíl od té kognitivní, se dá rozvíjet a zvyšovat v průběhu celého života a někdy i dost zásadně.) a nedílnou součástí je sebepřijetí. Pokud posilujeme tyto dvě složky, pohled druhých a naše vnější úspěchy či neúspěchy už tolik neovlivňují naše sebevědomí a to je pak mnohem stabilnější. Zjišťujeme, že to, co si o nás myslí druzí, je často jen to, co si my myslíme, že si o nás myslí.

Cest k rozvoji sebeuvědomění a sebepřijetí je určitě hodně, ale velmi efektivní a klinicky ověřenou a v zahraničí dnes (v lékařství, psychoterapii, školství, byznysu aj.) velmi rozšířenou metodou je metoda mindfulness neboli všímavost. Mindfulness neboli všímavost je dnes známá především jako metoda redukce stresu nebo metoda využívaná v psychoterapiích (hlavně v rámci třetí vlny KBT). Je to ale komplexní metoda, která velmi pozitivně působí na naše zdraví apsychiku a také na naše sebevědomí. O mindfulness a jejích účincích na emoční inteligenci a sebevědomí se více dočtete například zde.

Spočívá v tom, že si člověk prostřednictvím jednotlivých technik mindfulness více sám sebe uvědomuje, všímá si, co se odehrává na úrovni jeho myšlenek, emocí i těla a tím sám sebe více poznává. Důležitým aspektem mindfulness je přijetí, dalo by se tedy říct, že všímavost je specifické zaměření pozornosti na to, co se děje v přítomném okamžiku v nás i okolo nás, a to nezaujatě, bez hodnocení a posuzování a snahy, aby to bylo jinak, než jak to ve skutečnosti je. Tím si člověk postupně rozvíjí sebeuvědomění, učí se sebe přijímat takovým, jaký skutečně je bez ohledu na to, co si o něm myslí druzí. Tím buduje svoje sebevědomí nezávisle na kritickém oku druhých. A tím si vytváří pravdivý pohled na sebe a skutečné a pevné sebevědomí. Být si vědom (sebe, ostatních, prostředí, událostí aj.) zlepší nejen sebevědomí, i když to o sobě by úplně stačilo, ale obohatí tím i celkové prožívání života, ve kterém se odvážíme být sami sebou, takovými, jakými jsme. A v tom je zdroj štěstí a naplnění.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.