Orthorexie: Závislost na zdravé stravě

10. března 2016 20:56 | Klára Kučerová poruchy příjmu potravy Orthorexie

Být štíhlý, zdravý, cítit se skvěle a dávat svému tělu jen to nejlepší by chtěl dozajista každý z nás. Ale nic se nemá přehánět. Dejte pozor, abyste se sami sobě nestali otrokem zdravého životního stylu!

Samotný fenomén nezdravé fixaci na zdravé jídlo, jež nabývá na síle, popsal jako první v devadesátých letech lékař Steven Bratman pod názvem Orthorexie. Je považována za jednu z poruch příjmu potravy (vedle anorexie, bulimie a záchvatovitého přejídání). Orthorexie se v lecčems podobá anorexii. Ale nejde zde o množství jídla, jako o kvalitu surovin, způsob přípravy jídla a o důraz na vyváženost stravy podle jasných pravidel.
Zpočátku vše vypadá úplně nevinně. Kdo začne jíst zdravě a zároveň klást důraz na zdravý životní styl, bio výrobky, produkty bez éček, barviv a jiných nevhodných látek, často se zbaví nepříjemných zdravotních problémů, cítí se lépe a dopřává tělu jen to nejkvalitnější. Dle Bratmana, lékaře zabývajícího se celostní medicínou, jde především nejčastěji o lidi, kteří „nevědí, co se sebou“, o lidi labilní, nejisté, hledající zpravidla oporu ve vnějším světě, v nějakých jasných pravdách a pravidlech, kterých se mohou zachytit. A právě oporu a jistotu mohou nalézt právě v přísně dodržovaných striktních pravidlech zdravého životního stylu. Proto je orthorexie tak záludná.

Pomalu a nenápadně

Orthorektik obvykle začne tím, že omezí některé nezdravé potraviny, třeba tučná, smažená a silně solená jídla. Poté se rozhodne přestat konzumovat další, například maso, mléčné výrobky atd. Postupně se na seznam nepřijatelných potravin dostávají další a další položky, ale on stále není spokojený a hledá potraviny pro čistou, perfektně zdravou stravu. Nedělní oběd s rodinou může být pro orthorektika velkou hrůzou a zdrojem masivní úzkosti. To, že někdo pociťuje silnou úzkost ve vztahu k jídlu proto, že nejí to, co by jíst měl, může být znakem orthorexie.

Jak „to“ funguje

Mechanismus, který je za orthorexií, je podobný tomu, který udržuje při životě anorexii a bulimii. Stejně jako anorexií trpící člověk zažívá prostřednictví odpírání potravy (a díky intenzivnímu cvičení) pocit uspokojení, zažívá ho i orthorektik. Dokázal jsem to! Ovládám se!

Změna je život, to je oč tu běží

Každý výrazný zásah do navyklého způsobu stravování je velmi obtížně zvládnutelný. Najednou máme jíst jinak, něco úplně jiného, než jsme byli zvyklí od dětství. Někdy nám potraviny, které jsme nejedli nikdy zas tolik nechutnají. A zároveň si musíme dobrovolně zas a znovu odříkat to, co máme rádi a na co máme chuť. Takže není vůbec divu, že jakmile se člověku podaří striktně své nově nabyté zásady dodržovat, zažívá pocit úspěchu, který mu může dodávat chybějící sebevědomí a pocit jistoty a kontroly nad svým jednáním, jaký zažívají anorektici. Současně jde o pocit nadřazenosti nad těmi, kdo ještě nepochopili, že dennodenně polykají jedy. A také těmi, kteří asi vědí, že to, co jedí, je nekvalitní, špatné a odpudivé, ale přesto nejsou schopní se udržet a začít se chovat jinak.

Od pocitu nadřazenosti a kontroly nad svým osudem je už jen krok k dalšímu typickému rysu orthorexie - k jistému druhu mesianismu. Neustálá potřeba propagovat svůj životní styl začne druhé po čase opravdu obtěžovat. Stejně jako noví přívrženci sekt se orthorektik snaží z pozice toho, kdo už „prohlédl“ v celé kráse poučovat ostatní. Odhoďte ten salám a začněte se živit mrkví! Přestaňte kupovat bílé pečivo a jezte radši zrní z bioobchodu!

Chybu je třeba ztrestat

Jenže člověku, který padl do spárů závislosti na zdravém stravování, hrozí pád z výšin vlastní dokonalosti. Nikdo nedokáže neustále a bez jakéhokoliv „uklouznutí“ dodržovat přísná pravidla, která si osvojil. Orthoretik se nemůže nad svým „pochybením“ pousmát a říct si něco jako „všichni jsme jen lidi“. On zhřešil a zpronevěřil se svým zásadám! Jeho sebevědomí právě dostalo pořádnou ránu. A tak se kaje a trestá tak, že omezí jídlo, drží půst.
Svůj podíl viny, že lidé extrémně omezují konzumaci potravin, nesou i média, která nás zásobují neustále zaručenými radami, jak žít zdravě i množící se zprávy o tom, co všechno výrobci potravin dokážou „přibalit“ do jídla na našich pultech. Orthorexie zatím není uznanou poruchou příjmu potravy, ale je nepochybné, že lidí, kteří trpí chorobnou závislostí na vyhraněném způsobu stravování, bude přibývat. Jde často o lidi nejisté a labilní, kteří hledají oporu ve vnějším světě, v jasných pravdách a pravidlech, kterých se mohou zachytit.

ZDROJE:

Krch, F. D., Málková, I. (2001). SOS nadváha. Průvodce úskalím diet a životního stylu. Praha: Portál.

Nešpor, K. (2003). Návykové chování a závislost. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.