Ztráta smyslu života – filosofie existence

25. února 2016 20:23 | PhDr. Lucie Kvasničková smysl života logoterapie existenciální analýza existence existencialismus

„Člověk je takový, jaká je jeho činnost. Člověk není nic jiného než jeho život.“- Napsal Jean Paul Sartre - jeden z představitelů vlivného filosofického směru 20. století zvaného filosofie existence. Tento filosofický směr má velmi blízko k psychologii jako takové, neboť se zabýval především člověkem samotným. Představitelé tohoto směru zažili určitý existenciální prožitek, který je motivoval k úvahám nad vlastní osobou, smyslem života a nad účelem jejich bytí. Ptali se sami sebe jaký význam má život a zda má cenu ho žít. Zažívali jakousi existenciální krizi, krizi člověka a jeho života ne nepodobnou psychicky nemocnému člověku v depresích či člověku s posttraumatickou stresovou poruchou. Co psychologii tento směr přinesl? Jaké psychologické směry se zde inspirovaly?

Aktuálně probíhá na našem webu sběr dat pro výzkum životní smysluplnosti. Tým pod vedením Mgr. Pavla Oulovského zkoumá souvilost mezi životní smysluplností a vybranými demografickými údaji. Podpořte, prosím, náš výzkum a vyplňte nám dotazník ZDE

Co je to filosofie existence

Jak název sám napovídá, tento filosofický směr zkoumá podstatu člověka o sobě samém, zabývá se samotnou existencí člověka, jeho bytím v mezních situacích, v krizích, které ho mohou potkat. Podrobuje zkoumání vztah mezi existencí a vírou, absurditou, svobodou, láskou a bytím. Zažívají pocit absurdity života, jeho bezvýchodnosti a konečné směřování ke smrti, které se nelze vyhnout. Někteří představitelé mohou vidět východisko z této situace ve víře a v odevzdání se do rukou boha (Soren Kierkegaard).

Jiní (např. Albert Camus) naopak deklarují, že „Boha si člověk vymyslel pouze proto, aby se nezabil.“ Východisko z absurdity situace naopak vidí v revoltě, v přijetí života takového, jaký je i s jeho absurditou, což Camus názorně ukazuje ve svém románu Sisyfos, kde popisuje beznadějnou práci bájného Sisyfa, který valí balvan na vrchol hory, avšak těsně před vrcholem mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Jeho práce je tedy nekonečná a beznadějná. Dle Camuse se s absurditou života máme vyrovnat tím, že získáme náhled na toto absurdní chování a přijmeme ho jako svůj úděl a tak můžeme být šťastní.

Dalšími představiteli byli například Karl Jaspers, což byl původně psycholog a zkoumal samotné bytí. Popisoval ho jako něco neuchopitelného, co se před námi jeví jako horizont, který se posouvá zároveň s námi, takže ho nemůžeme pojmout, neboť je neuzavřené, obemykající. Dále se pak zabýval tím, jak popsat samotnou existenci člověka. Snažil se jí popsat několika kategoriemi, jako je svoboda – sami si volíme život, existence je možností, v jednom okamžiku může být a v druhém ne, je to možnost volby. Dále existenci popisoval pomocí dějinnosti a komunikace, ne ovšem v tom smyslu, jak jí vnímáme dnes, ale ve smyslu bytí s jiným bytím, neboť existence se může uskutečňovat pouze v sepětí s jinými lidmi.

Jean Paul Sartre byl francouzský spisovatel, filosof, zabýval se existencialismem, ale také marxismem a politickým děním kolem sebe. Narodil se v roce 1905, vystudoval jako nejlepší z ročníku a následně vyučoval filosofii. Za druhé světové války byl roku 1940 zajat a po propuštění se objet přidal do francouzského odboje nazývaným Résistence. Po válce byl znám jako spisovatel, k jeho nejznámějším dílům patří „Zeď“, „Nevolnost“ a především kniha „Bytí a nicota“, která z něj učinila jednoho z hlavních představitelů existencialismu. Zabýval se především vztahem existence a svobody a tvrdil, že člověk je v podstatě „odsouzen ke svobodě“.

Logoterapie

Filosofie existence je protkána psychologickými tématy a není tedy divu, že vznikly samostatné psychoterapeutické směry. Logoterapie má za svůj základ hledání smyslu života, na rozdíl Freudovy „vůle ke slasti“ a Adlerovy „vůle k moci“ je dle V. E. Frankla v lidském životě důležitá „vůle ke smyslu“. Poukazuje tím na lidskou potřebu žít smysluplně a naplňovat život podstatnými věcmi. V psychoterapii se pak zabývá ztrátou smyslu života například po životních krizích jedince a pomáhá znovu nalézt ten správný směr.

Existenciální analýza

Podobně jako Logoterapie je Existenciální analýza terapeutický proces, který se snaží analyzovat člověka a jeho potřeby a dovést ho k tomu, aby převzal odpovědnost za své bytí a za svůj život. Cíle terapie je tedy emocionálně volné prožívání osoby, odpovědnost za svůj život, přijmutí sám sebe a autentické prožívání života v souladu s našimi přáními. Abychom se zpětně mohli ohlédnout sami za sebe a být spokojeni se svým životem, převzít odpovědnost za to, jaký byl a vzhlížet do budoucna k tomu, jaký bude s vědomím, že je na nás, jaký si ho uděláme.

ZDROJE:

Hnátek T. (2012). Pojetí smrti u Alberta Camuse. Dostupné též z: http://www.kfil.upol.cz/doc/mgr-dipl/DP_Hnatek_Tomas.pdf?lang=cz

Störig H.J. (2000). Malé dějiny filosofie. Karmelitánské nakladatelství, s.r.o.

http://www.slea.cz/index.php?m=3&page=texty

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.