
Autor o sobě zatím nevyplnil žádné informace
Všechny články autoraStažené hrdlo, bušení srdce, zpocené ruce, třes, přeskakující hlas... Sociální fobie dokáže člověka paralyzovat, znemožňuje mu seznamovat se s ostatními a narušuje jeho společenský život.
Fobie je iracionální úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu nebo určitých situací. Strach může být natolik silný, že zasahuje do každodenního života jedince a ten ho není schopen vůlí potlačit, i když si uvědomuje, že je bezdůvodný. Sociální fobie je pak trvalý neopodstatněný strach v kontaktu s jinými lidmi. Patří mezi fobické úzkostné poruchy, při nichž je úzkost vyvolávána určitými dobře definovanými situacemi, které v daném okamžiku nejsou nebezpečné. Porucha může být generalizovaná, kdy se obavy týkají téměř všech sociálních kontaktů, nebo izolovaná, kdy je sociální úzkost vázaná pouze na některé situace. U sociální fobie se postižený vyhýbá spíše specifickým sociálním situacím než mezilidským vztahům.
Dva základní příznaky, které u sociální fobie musí být přítomny, jsou:
Při sociální fobii jedinec zažívá výrazné a trvalé obavy z jedné nebo více společenských nebo náročných situací, při nichž je vystaven kontaktu s neznámými lidmi nebo zvědavosti ze strany jiných osob. Je to strach ze zkoumavých pohledů, který vede ke strachu ze styku s jinými lidmi. Člověk má obavy z toho, že na něm bude jeho úzkost viditelná, a tím bude ponížen nebo ztrapněn.
Nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi vedou ke snaze se těmto obávaným situacím vyhnout. Typické je vyhýbání se situacím, při kterých může být jedinec pozorován. Jde o strach ze zkoumavých pohledů jiných osob v různých sociálních situacích, případně obavy ze situací, v nichž je třeba podat výkon, a výrazný a přetrvávající strach z pobývání v situacích, ve kterých se mohou objevit rozpaky nebo ponížení. Vyhýbání se sociálním situacím může vest v extrémních případech k téměř úplné sociální izolaci. Strach je ochromující a způsobuje výraznou emoční nepohodu a jedinec si je vědom toho, že obavy jsou neúměrné nebo nesmyslné.
Někdy bývá strach z odmítnutí soustředěn na specifické tělesné příznaky a od počátku poruchy se v obávané situaci projevuje nejméně jeden z následujících příznaků: zrudnutí nebo třesy, strach ze zvracení, nucení k pomočení nebo pokálení. Řada lidí se sociální fobií si může stěžovat na červenání, na třes rukou, na potíže při pohledu z očí do očí, na pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit, přičemž jsou někdy přesvědčeni o tom, že primárním problémem je některý z těchto sekundárních projevů úzkosti. Příznaky jsou omezeny na situace, ze kterých mají strach, nebo se převážně vyskytují při nich nebo při jejich očekávání. Příznaky se mohou stupňovat až k panické atace (panickému záchvatu).
Očekávání fobické situace vede obvykle ke vzniku anticipační úzkosti. To znamená, že se dotyčný již předem velmi této situace obává a očekává, že ji nezvládne. Vyhýbání se, úzkostná anticipace nebo rozrušení při obávané sociální situaci významně narušuje normální výkon běžných, pracovních nebo sociálních aktivit nebo vztahu a postiženého jedince značně obtěžuje. Závažnější sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebevědomím a strachem z kritiky. Může se jednat o jakoukoli činnost, při které se pacient cítí sledován a kriticky hodnocen a kdy může dojít k jeho selhání a nezvládnutí situace. Například může jít o běžný rozhovor, představování se, rozhovor s cizími lidmi, veřejné vystoupení, telefonování, podepisování nebo konzumace jídla a pití ve společnosti.
Lidé trpící sociální fobií cítí ve společnosti jiných lidí nervozitu a napětí. Nejčastěji jde o strach z odmítnutí, kritiky nebo hodnocení. Takový člověk se obává hodnocení, které by se týkalo jeho vzhledu, chování nebo charakteru. Lidé se sociální fobií mají obavy z toho, co si o nich mohou druzí myslet. Vesměs touží udělat dobrý dojem, jsou však přesvědčeni o tom, že udělají nejhorší možný dojem. Proto se raději vyhýbají situacím, ve kterých se obávají hodnocení nebo odmítnutí od druhých. Nemocný v celém svém chování zažehnává úzkost tím, že se vyhýbá fobickému předmětu, nebo se obrací k uklidňujícímu objektu. Projevovat se začíná nejčastěji v průběhu puberty. Sociální fobie se objevuje stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí či zaměstnání. Fobiemi trpí mnoho lidí. V určité omezené míře se dá najít u každého, ale rozhodující roli hraje její druh a intenzita.
Fobie jsou jednou z nejčastějších duševních poruch a sociální fobie je jejich královnou. Jejich léčba je přitom relativně snadná. Nejčastěji se využívá kognitivně behaviorální terapie, při které dochází k postupné expozici obávané situaci. Během několika sezení se lze úzkostí zbavit tím, že se pacient postupně vystaví ohrožujícím situacím. Tak si opakovaně vyzkouší a zažije, že se mu v těchto situacích nemůže nic stát a úzkost postupně vymizí.
ZDROJE:
Hartl, P., & Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Praha: Portál.
Praško, J., & a kol. (2003). Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
Sillamy, N. (2001). Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy (Rev. ed.). Praha: Maxdorf.
Sociální fobie. (2005). Co je to sociální fobie. http://www.socialnifobie.info/index.php?frame=web&page=response&category=3&idt=1&spt=0&spr=0
Vymětal, J., & a kol. (Eds). (2007). Speciální psychoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s.
Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.