Sociální fobie aneb jaké je to bát se lidí

20. dubna 2014 14:33 | Tereza Mahdalová strach sociální fobie fóbie úzkost

Stažené hrdlo, bušení srdce, zpocené ruce, třes, přeskakující hlas... Sociální fobie dokáže člověka paralyzovat, znemožňuje mu seznamovat se s ostatními a narušuje jeho společenský život.

Fobie je iracionální úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu nebo určitých situací. Strach může být natolik silný, že zasahuje do každodenního života jedince a ten ho není schopen vůlí potlačit, i když si uvědomuje, že je bezdůvodný. Sociální fobie je pak trvalý neopodstatněný strach v kontaktu s jinými lidmi. Patří mezi fobické úzkostné poruchy, při nichž je úzkost vyvolávána určitými dobře definovanými situacemi, které v daném okamžiku nejsou nebezpečné. Porucha může být generalizovaná, kdy se obavy týkají téměř všech sociálních kontaktů, nebo izolovaná, kdy je sociální úzkost vázaná pouze na některé situace. U sociální fobie se postižený vyhýbá spíše specifickým sociálním situacím než mezilidským vztahům.

Příznaky

Dva základní příznaky, které u sociální fobie musí být přítomny, jsou:

1. výrazný strach být středem pozornosti nebo strach ze způsobu vlastního chování, který bude trapný nebo ponižující,
2. nápadné vyhýbání se situacím, kdy by osoba byla středem pozornosti nebo kdy by se mohla chovat způsobem, který by vedl k rozpakům nebo ponížení.

Při sociální fobii jedinec zažívá výrazné a trvalé obavy z jedné nebo více společenských nebo náročných situací, při nichž je vystaven kontaktu s neznámými lidmi nebo zvědavosti ze strany jiných osob. Je to strach ze zkoumavých pohledů, který vede ke strachu ze styku s jinými lidmi. Člověk má obavy z toho, že na něm bude jeho úzkost viditelná, a tím bude ponížen nebo ztrapněn.

Hra na schovávanou

Nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi vedou ke snaze se těmto obávaným situacím vyhnout. Typické je vyhýbání se situacím, při kterých může být jedinec pozorován. Jde o strach ze zkoumavých pohledů jiných osob v různých sociálních situacích, případně obavy ze situací, v nichž je třeba podat výkon, a výrazný a přetrvávající strach z pobývání v situacích, ve kterých se mohou objevit rozpaky nebo ponížení. Vyhýbání se sociálním situacím může vest v extrémních případech k téměř úplné sociální izolaci. Strach je ochromující a způsobuje výraznou emoční nepohodu a jedinec si je vědom toho, že obavy jsou neúměrné nebo nesmyslné.

Někdy bývá strach z odmítnutí soustředěn na specifické tělesné příznaky a od počátku poruchy se v obávané situaci projevuje nejméně jeden z následujících příznaků: zrudnutí nebo třesy, strach ze zvracení, nucení k pomočení nebo pokálení. Řada lidí se sociální fobií si může stěžovat na červenání, na třes rukou, na potíže při pohledu z očí do očí, na pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit, přičemž jsou někdy přesvědčeni o tom, že primárním problémem je některý z těchto sekundárních projevů úzkosti. Příznaky jsou omezeny na situace, ze kterých mají strach, nebo se převážně vyskytují při nich nebo při jejich očekávání. Příznaky se mohou stupňovat až k panické atace (panickému záchvatu).

Za chvíli to příjde...

Očekávání fobické situace vede obvykle ke vzniku anticipační úzkosti. To znamená, že se dotyčný již předem velmi této situace obává a očekává, že ji nezvládne. Vyhýbání se, úzkostná anticipace nebo rozrušení při obávané sociální situaci významně narušuje normální výkon běžných, pracovních nebo sociálních aktivit nebo vztahu a postiženého jedince značně obtěžuje. Závažnější sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebevědomím a strachem z kritiky. Může se jednat o jakoukoli činnost, při které se pacient cítí sledován a kriticky hodnocen a kdy může dojít k jeho selhání a nezvládnutí situace. Například může jít o běžný rozhovor, představování se, rozhovor s cizími lidmi, veřejné vystoupení, telefonování, podepisování nebo konzumace jídla a pití ve společnosti.

Lidé trpící sociální fobií cítí ve společnosti jiných lidí nervozitu a napětí. Nejčastěji jde o strach z odmítnutí, kritiky nebo hodnocení. Takový člověk se obává hodnocení, které by se týkalo jeho vzhledu, chování nebo charakteru. Lidé se sociální fobií mají obavy z toho, co si o nich mohou druzí myslet. Vesměs touží udělat dobrý dojem, jsou však přesvědčeni o tom, že udělají nejhorší možný dojem. Proto se raději vyhýbají situacím, ve kterých se obávají hodnocení nebo odmítnutí od druhých. Nemocný v celém svém chování zažehnává úzkost tím, že se vyhýbá fobickému předmětu, nebo se obrací k uklidňujícímu objektu. Projevovat se začíná nejčastěji v průběhu puberty. Sociální fobie se objevuje stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí či zaměstnání. Fobiemi trpí mnoho lidí. V určité omezené míře se dá najít u každého, ale rozhodující roli hraje její druh a intenzita.

Fobie jsou jednou z nejčastějších duševních poruch a sociální fobie je jejich královnou. Jejich léčba je přitom relativně snadná. Nejčastěji se využívá kognitivně behaviorální terapie, při které dochází k postupné expozici obávané situaci. Během několika sezení se lze úzkostí zbavit tím, že se pacient postupně vystaví ohrožujícím situacím. Tak si opakovaně vyzkouší a zažije, že se mu v těchto situacích nemůže nic stát a úzkost postupně vymizí.