Petardy, pejsci, miminka a svoboda

4. ledna 2016 10:34 | MUDr. Helena Kučerová stres pyrotechnika domácí zvířata

Právě jsme prožili Silvestra. Někteří lidé příchod nového roku oslavují boucháním dělbuchů a odpalováním petard, což pro ně představuje zábavu, pro jiné utrpení. Co kdybychom se domluvili na kompromisu?

Po mnoho posledních let pro mě Silvestr znamená problém. Moje Bobinka, malá černá fenka, nesnáší hluk, a to především střílení a bouchání podobné výbuchu granátů. Bojí se, leží skrčená ve svém koutku na gauči a třese se při každé ráně, kterou je slyšet i přes zavřená okna, a při každém otřesu našeho paneláku, který některé ty rány doprovází.

Letos naštěstí na našem sídlišti těch dělbuchů a rachejtlí nebylo tolik, co v předchozích letech. Přičítám to spíše současné menší solventnosti obyvatel našeho sídliště, než jejich zvýšené míře ohleduplnosti. Ale dříve, kdy koupě celé baterie rachejtlí nečinila lidem potíže, se na sídlišti střílelo nejen na Silvestra, ale i o Vánocích, dny před Silvestrem, pak na Nový rok a v dalších dnech.

Jsou tomu asi tři nebo čtyři roky, kdy jsem šla na Silvestra Bobinu vyvenčit již v sedm hodin večer v naději, že v tuto dobu snad nebude toho kraválu tolik, a snažila jsem se vybrat cestu, kde jsem doufala, že nikdo střílet nebude. Lidí bylo venku málo, za mnou šla jen mladá maminka s kočárkem a přede mnou v dáli postával muž s malým chlapcem. Když jsme se k nim s Bobinou přiblížily asi tak na padesát metrů, ozvala se ohlušující rána – dělbuch. Bobina na vodítku sebou škubla a vyděšená přiběhla těsně k mým nohám. Paní s kočárkem za námi se zastavila a my též. Muže s chlapcem jsem slušně požádala, aby se střílením počkali a nechali nás v klidu projít. Muž neodpověděl, ale já jsem předpokládala, že nám vyhoví a pokračovala jsem s Bobinou v chůzi. Paní s kočárkem zůstala stát a vyčkávala, což udělala moudře. Když jsme se s Bobi přiblížili k muži s chlapcem opravdu blízko, bouchl další dělbuch. A muž i chlapec se začali smát a měli radost, jak jsme se obě s Bobinou lekly. Nešetřila jsem slovy a řekla, co si myslím. Paní s kočárkem pak už za mnou projela v klidu.

Rok co rok tedy my, co máme pejsky a miminka, ale i kočičky a na venkově koně, krávy, ovce a další zvířata, i my, co jsme, jak se říká, dříve narození, nebo lidé nemocní, prožíváme na Silvestra obrovský stres. Ale proč? Proto, že mladí a zdraví lidé se chtějí pobavit a vítají nový rok způsobem, který ani já, ani mnozí moji sousedé nebo přátelé za zábavný nepovažujeme. V době, kdy ve světě na mnoha místech lidé trpí válečnými hrůzami, kdy musí poslouchat ne rány dělbuchů, ale skutečných děl, kdy se střílejí nikoli barevné rachejtle, ale skutečné kulky, které lidi zabíjejí, baví se někteří naši spoluobčané tak, jakoby se jim po skutečných kulkách a granátech stýskalo. Nevím, co je krásného na tom randálu, který tato zábava doprovází, ale je tu ještě něco závažnějšího. Tímto randálem totiž tito spoluobčané ruší, obtěžují i vysloveně škodí jiným spoluobčanům, kterých se ani nezeptají, jestli jim to vadí a jestli s tím souhlasí. Připadá mi to jako obrovská bezohlednost a sobeckost. „Já se chci bavit, tak všichni uhněte stranou, já jsem zde svobodný občan a budu si dělat, co chci, a když se vám to nelíbí, je to váš problém“. To je ovšem podle mého názoru nesprávný výklad svobody. Svobodní občané jsme tu všichni a všichni máme právo se bavit, všichni máme právo těšit se z příchodu nového roku a užívat si ho po svém. Jenže mnozí z nás to činí způsobem, který nikoho neruší a neobtěžuje a jen někteří si osobují právo tento mantinel překročit. Dovedu si představit, že ne každému se můj názor bude líbit, ale mně se zase líbí pravidlo, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kravál neprospívá nikomu, ani těm, kdo jej dělají. A už vůbec ne malým dětem, starým nebo nemocným lidem a zvířatům. Proč my, kteří se chováme tiše a ohleduplně, máme na Silvestra prožívat obrovský stres jen proto, že jiní ohleduplní nejsou?

Před časem jsem navrhovala kompromis, který spočíval v tom, že střílení petard by se omezilo na dobu od řekněme 20 hodin na Silvestra do 01 hodiny na Nový rok a dost. Napsala jsem to na příslušný odbor našeho městského úřadu i na jakousi organizaci pečující o psy. První instituce mi neodpověděla vůbec, druhá mi napsala, že to chápou, ale že s tím nemohou nic dělat. Nezbývá tedy než vydržet a doufat, že lidé snad časem pochopí, že vzájemné soužití bez ohleduplnosti není možné.

MUDr. Helena Kučerová, HonDG

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

Petr Hroch / 5. ledna 2016 14:42

"Tímto randálem totiž tito spoluobčané ruší, obtěžují i vysloveně škodí jiným spoluobčanům." / Titulek mého dnešního komentáře jsem opsal přímo z obsahu článku paní doktorky, psychiatrině, která léčí mimo jiné nemoci vzniklé ze stresu akutního, tak i chronického, a která tomu velmi dobře rozumí, takže její článek nelze brát na lehkou váhu. Souhlasím s lékařkou ve všem a ještě bych přidal jako součást mého příspěvku, že dělobuchy a rachejtle mohou i něco zapálit, bydlím na vesnici, takže my zde trneme hrůzou, aby to nevletělo na půdu, kde by to mohlo něco zapálit. Já navrhuju, aby se střílelo jen na místech za městem / vesnicí, a to tak, aby stříleli lidé, kteří se tvorbou ohňostrojů živí. Navíc v ČR se rachejtle prodávají všem (i když by podle zákona to tak být nemělo), jejich kvalita podle mého názoru není bůhví jak vynikající, protože mně připadá, jako by ta pyrotechnika byla vyráběna amatérsky, skladována, prodávána amatérsky, používána také amatérsky. Každoročně tato pyrotechnika napáchá škody na zdraví i majetku. Dnes už jsou sporty, např. paintball, kde se lidé mohou vyřádit tím, že po sobě střílí barevnými kuličkami. Tento sport lze doporučit lidem, kteří si rádi hrají na vojáčky, válku, a to bez bolestivých následků.

MUDr. Helena Kučerová / 5. ledna 2016 21:27 / ověřený odborník

Tímto randálem totiž tito spoluobčané ruší.... / Pane Hrochu, moc děkuji za Váš skvělý příspěvek a naprosto s Vámi souhlasím i v dalších omezeních petard a jiného střílení. Vaše příspěvky jsou všeobecně velmi zajímavé a cenné. Přeji mnoho zdraví a štěstí v novém roce, Helena Kučerová

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.