Nový rok: Nový, lepší život?

30. prosince 2015 18:48 | Klára Kučerová koučování předsevzetí vina svědomí

cz.dollarphotoclub.com

Zná to každý z nás. Novoroční předsevzetí, které si v lednu klademe. Kdo to s nimi ještě myslí vážně a bezpodmínečně je dodrží? Nový rok nám ale dává tu možnost položit si otázky, které jinak odkládáme nebo se jimi vůbec nezabýváme. Co ale skutečně chceme a co potřebujeme k tomu, abychom byli spokojení? Předsevzetí jsou ale skvělým rituálem a příležitostí k sebereflexi. V našem životě ale každopádně svůj smysl mají.

Projev špatného svědomí a vůle

Když si přečtete seznam nejčastějších předsevzetí ve světě či České republice, zjistíte, že se od sebe téměř neliší. Mezi nejčastějšími najdeme podle pittsburské univerzity: zhubnout, skoncovat s kouřením a pitím, začít cvičit ve fitness centru či snížit stres a trávit více času s rodinou a přáteli. Když se na tyto priority podíváme, určitě nám hlavou prolétne myšlenka, zda jde opravdu o ty klíčové věci, které si lidé ve svém životě přejí změnit. Jsou to naše skutečné recepty na štěstí, lásku, spokojenost, vyrovnanost a životní pohodu?
Zdá se, že máme geneticky zakódovaný mechanismus, který ovlivňuje, že když je něco nového, chceme to také novým způsobem pojmout. Začínat znovu – s pocitem čistého štítu, oproštěni od svých pochyb a nedostatku vůle. Chceme tedy po sobě změnu k lepšímu, která povětšinou bývá zázrakem. V tomto bodě se právě možná nachází oný klíč ke čtení našich novoročních předsevzetí. Místo abychom se s respektem ke svému dosavadnímu životu ptali sami sebe, co potřebujeme, chceme po sobě urychlené odstranění nedostatků, které jsou většinovou společností za nedostatky považovány, aniž bychom brali v potaz naše individuální dispozice, přání a problémy. Jako bychom se ocitli pod diktátem reklamy a společnosti a měli všichni stejné potřeby a sny. K čemu to vede?

Opravdu to chceme?

Toto konformní přijímání životních cílů, které si přeformulujeme do novoročních předsevzetí je tak s největší pravděpodobností důvodem, proč se nám je většinou nedaří plnit. Ženy, které si každoročně dávají předsevzetí zhubnout do léta pět kilo a muži nejčastěji mluví o tom, že skoncují s kouřením, toho často nedocílí. Důvodem může být, že právě těchto změn až tolik dosáhnout nechceme. Nejsme o přínosu těchto počinů dostatečně přesvědčeni. Poté, když nás váha nebo nějaký „dobrý známý“ konfrontuje s neúspěchem našeho předsevzetí, začneme se sebevýčitkami a úvahami o vlastní lenosti. Petr Parma ve své knize Umění koučovat k tomu říká: „Lenost neexistuje. To je jen lidský konstrukt. Existuje pouze nedostatek motivace.“ Mluvit o vlastní lenosti není žádné hrdinství. Je to jen výmluva, která zakrývá fakt, že ve skutečnosti v podstatě nevíme, co chceme a současně netušíme, jak dát svému životu smysl. Sebekritický postoj nám v naší motivaci velmi nepomůže.

Obraz doby

Zajímavé je zamyšlení nad tím, co novoroční předsevzetí vypovídají o naší společnosti. Je patrné, že jsou z velké části produktem moderní doby a projevem osobních práv a svobod, které například oproti pokornému středověku či předchozím režimům zdůrazňují možnost utvářet si vlastní osud. (Stěží si představíme například římského otroka, který si dává novoroční předsevzetí.) Současným obecně uznávaným předpokladem západní kultury je přístup, že jedinec nese odpovědnost za svůj život a každý z nás má právo plnit si své sny. U nás po revoluci postoj neomezených možností zažil také novou éru přízně.

Dokážu to, co chci?

Pozitivním rysem přesvědčení o tom, že máme věci pod kontrolou a můžeme si svůj život utvářet podle sebe, je fakt, který nás vede k aktivnímu chování a často způsobí jako takzvané sebenaplňující se proroctví. Když budu pevně přesvědčen, že se naučím mluvit plynně cizím jazykem, tak se tomu i přes svůj jazykový antitalent nakonec přeci jen naučit mohu. Sny se opravdu mohou stát skutečností. Naopak negativním rysem tohoto přesvědčení je, že lidé mohou naši orientaci považovat za projev naší naivity či dokonce arogance. Pokud se ale věci nevyvíjí tak, jak jsme si představovali, mohou v nás začít klíčit pocity viny – jsme-li přesvědčeni, že máme věci pod kontrolou, ale úspěch se nedostaví, vnímáme vše jako vlastní selhání. Život je křehký a všechny jeho proměnné v rukou nemáme. Vždy se nám může něco stát, i když budeme velmi opatrní. Můžeme se usilovně snažit a těšit se z úspěchu dosaženého vlastním přičiněním. Potřebujeme také štěstí nebo alespoň vyhýbání se smůle. Pokud neuspějeme, může to být částečně i naše vina, ale velmi užitečné je seznámit se i s myšlenkami transcendentní filozofie (přesvědčení, že se tato moc nachází mimo nás), která nám pomůže k tomu, abychom se této sebekritice a sebevýčitkám obloukem vyhnuli. Pokud jsme udělali, co bylo v našich silách, můžeme se naučit pociťovat klid a mír bez ohledu na to, jak věci dopadly. Proto si novoroční předsevzetí dávejme i nadále. Umí nám ukázat směřování našeho života. Na druhou stranu ale také občas nechme věci dít se tak, jak se dějí. Protože jak už říkaly naše babičky: „Co se má stát se stane.“

ZDROJE:

ROSINKI, P. (2009). Koučování v multikulturním prostředí: PARMA, P: Umění koučovat. Management press

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.