Týrání zvířat a mezilidské násilí

21. listopadu 2015 17:44 | PhDr. Lucie Kvasničková násilí agrese agresivita týrání zneužívání vražda

https://cz.dollarphotoclub.com/

"Velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty." - Mahátma Gándhí. Toto měřítko by se dalo použít i na jednotlivce. Vyrovnaný jedinec bude zacházet s jinou živou bytostí ohleduplným způsobem, nebude mít potřebu ubližovat, týrat a zraňovat. Jsou však zkušenosti s týráním zvířat něco neobvyklého, nebo je to v dnešní společnosti běžné? Co nám toto chování o člověku říká? Co nám to říká o rodině, ve které je zjištěno týrání zvířat? Dokáže nám tato informace nějak pomoci při prognóze budoucího vývoje rodiny či dítěte? To bylo zkoumáno v níže uvedených studiích společně se statistickými údaji, které nám mohou mnoho napovědět.

Týrání zvířat

,,Týrání'' je definováno jako: "společensky neakceptované chování, které úmyslně způsobuje zbytečnou bolest, utrpení nebo strádání, které může vést až k smrti". Definovat týrání zvířat je náročnější, než definovat například týrání dětí, neboť co je a co není týrání zvířat, se liší jak v historii, tak v různých kulturách, zemích i mezi pohlavími a společenskými vrstvami. Dalo by se tedy říct, že každý má jiné meze pro to, co už je týrání a co není. Zjistilo se, že sérioví vrazi nejsou úplně bezcitní a neempatičtí. Oni pouze mají rozdělené lidi do několika skupin a nejsou empatičtí jen k té skupině, ze které pocházejí jejich oběti. Stejně tak je tomu i u zvířat. Některá zvířata zabíjíme, aniž by nás to více trápilo. Považujeme je za něco na obtíž a neuvažujeme nad tím, jak moc jsme jim ublížili.

The link

Společně s týráním zvířat se v zahraničí objevuje termín The Link, který je vytvořen právě kvůli spojitosti mezi týráním zvířat, týráním dětí a jiným formám násilí. Označuje vztah mezi těmito jevy. O ,,propojení'' mezi různými typy násilí se píše i v článku nazvaném Animal abuse as a sentinel for a human violence, kde autorky H. Piper a E. G. Patterson-Kane popisují, že týrání zvířat může být příznakem pro budoucí nebo již přítomné násilí na lidech. Například pokud se v domě týrá zvíře, je velká pravděpodobnost, že někdo jiný (například dítě, partner, nebo starší člen rodiny) je týrán také. Autorky dále zmiňují, že děti, které byly oběťmi nějakého násilí, mají větší pravděpodobnost, že v budoucnu budou ubližovat zvířatům. Někdo, kdo jednou ublížil zvířatům, to udělá téměř určitě znova. Týrání zvířat pak může vést ke znecitlivění vůči citům ostatních, jejich touha po týrání může pak přejít i k násilí na lidech.

Důvody k týrání zvířat

Jaké jsou možné důvody lidí k týrání zvířat? Tato otázka, zda jsou zvířata týrány z důvodů ohrožování lidí nebo z ublížení přímo konkrétnímu člověku, je řešena v knize Cruelty to animals and interpersonal violence. Zvířata většinou nejsou týrány proto, že by byly nebezpečné, ale z vlastní motivace agresora, z jeho vlastních postojů. Těchto postojů bylo popsáno 9 a to (1) ovládnout zvíře, (2) pomstít se zvířeti, (3) uspokojit předsudky o druhu a rase, (4) k vyjádření agrese na zvířeti, (5) posílit vlastní agresivitu, (6) šokovat lidi pro zábavu, (7) pomstít se jinému člověku, (8) k přesunutí odporu a nepřátelství z člověka na zvíře, (9) více nespecifikovaný sadismus.
Zvířata bývají také často využívána jako prostředek k vydírání a zastrašování. Mnoho žen v azylových domech, kam unikli před svými partnery, kteří je doma týrali, tvrdilo, že jejich partner zároveň ubližoval jejich domácím mazlíčkům anebo tím alespoň vyhrožoval. Pětina žen dokonce neustále odkládala odchod od svého partnera kvůli strachu o domácího mazlíčka.

Statistiky

Na podzim roku 1997 v USA C. Flynn provedl průzkum, kde 267 vysokoškolským studentům předložil osmnácti stránkový dotazník, který obsahoval otázky ohledně jejich zkušeností s týráním zvířat a jejich postojům k této problematice. Například zda viděli někoho, jak ubližuje zvířatům, mučí je nebo jim způsobuje bolest nebo zda oni sami takto ubližovali zvířatům. Z dotazníků vyplynulo, že 49% z těchto studentů zažilo týrání zvířat buď jako svědci nebo jako agresoři. Z výsledků dále vyplynul celkem znatelný rozdíl mezi zkušenostmi u žen a u mužů. Muži byli častěji vystaveni týrání zvířat než ženy a i častěji byli agresory. Jen u jedné otázky bylo větší procentuální zastoupení žen než mužů a to u otázky, jestli se je někdy někdo snažil ovládat vyhrožováním, že zraní nebo skutečně zranil zvíře. Největší procentuální rozdíl v odpovědích je pak u otázky, zda viděli jiného člověka zabít zvíře. Tuto zkušenost má podle dotazníku každý druhý muž (48,8%), ale pouze každá pátá žena (18,7%). Dále byly pokládány podrobnější otázky na čin, kterému byli dotazovaní svědkem, nebo který spáchali. Například kolik jim bylo let, jaké zvíře bylo týráno a podobně. Z těchto dalších otázek vyplynulo, že poprvé se tito studenti setkali se zabitím zvířat jako svědci většinou v 6-12 letech (56.2%) a že ti, kdo někdy zabili toulavé zvíře, to v 70% udělali poprvé v adolescenci.

Sérioví vrazi

Zajímavá je také studie od Wrighta a Hensleyho vydaná v roce 2003, která se zabývá životy sériových vrahů. Popisuje 5 příběhů, které mají společné některé znaky. Například zatímco ne každý, kdo týrá zvířata, se stane sériovým vrahem, tak téměř každý sériový vrah nejdříve týral zvířata. Velmi často to bylo jako odpověď na ponižování své osoby (u případů popsaných v této studii přicházela hrubost, násilí a ponižování ze strany alespoň jednoho z rodičů), vybíjel si na zvířatech svou frustraci a užíval si dominantní pocit. Pro tyto vrahy bylo lehčí týrat zvířata a vybíjet si na nich agresi, protože objekt, se kterým se agrese pojila, se zdál být moc silný. Po zavraždění nebo mučení zvířat má dotyčný sériový vrah pocit zadostiučinění a uspokojení své agrese. Když mu zvířata neposkytovala už dostatečné uspokojení, začal týrat a zabíjet lidi.

Henry Lee Lucas

Jeden z popisovaných případů byl příběh muže jménem Henry Lee Lucas. Byl nejmladší z devíti dětí. Jeho matka ho neměla ráda a ponižovala jak Henryho, tak jeho otce. Nutila je, aby se dívali, jak má sex s jinými muži. Po smrti jeho otce se zesílila jeho nenávist k ženám. Jeho matka ho ponižovala při každé příležitosti. V 10 letech ho milenec jeho matky naučil jak mít sex se zvířaty a ve 13 měl první pohlavní styk s ženou. Tato žena ho ale před koncem soulože donutila přestat, posmívala se mu a to ho poznamenalo. Usoudil, že zabíjet zvířata a pak mít s nimi sex je mnohem jednodušší. Poté ale začal zjišťovat, že se mu líbí i samotné zabíjení a začal bez důvodu zabíjet malá zvířata a stahovat je zaživa z kůže. V 15 letech chtěl mít pohlavní styk s dívkou, která ho ale odmítla a on jí uškrtil. To byla jeho první vražda. Ve 47 letech byl zadržen za držení zbraně a přiznal také vraždy, které spáchal. Přesný počet obětí není znám, ale důkazy potvrzují minimální 69 obětí. Byl odsouzen k doživotí.

ZDROJE:

FLYNN, C. P. (2000). Why family professionals can no longer ignore violence toward animals. Family relations. no. 1, s. 87-95.

PATTERSON-KANE, E. G.; PIPER, H. (2009). Animal Abuse as a Sentinel for Human Violence: A Critique. Journal of Social Issues. No. 3, s. 589-614.

VANDROVCOVÁ, T. Násilné činy páchané na zvířatech v souvislosti dalších patologických jevů, In: Večerník, K. (ed.), Trendy sociálně patologických jevů. Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS, Praha: MČSS, 220-226.

WRIGHT, J. HENSLEY, Ch. (2003). From Animal Cruelty to Serial Murder: Applying the Graduation Hypothesis. International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology [online]. no.47.

 

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

MUDr. Helena Kučerová / 22. listopadu 2015 22:56 / ověřený odborník

Helena Kučerová / Velmi potřebný článek. Je třeba zamyslet se také nad tím, jak se zachází se zvířaty, které konzumujeme, jako jsou kuřata, vepři, ryby apod. Každé zvíře má emoce, cítí bolest, strach, stres, i když to nedovede říct. I se zvířaty, které pěstujeme kvůli naší potravě, bychom měli zacházet vlídně.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.