Alkoholik nejsem...

28. září 2015 20:34 | MUDr. Helena Kučerová závislost alkoholismus popření

https://cz.dollarphotoclub.com

Velmi častá věta, kterou slýchám v ordinaci od mnoha mužů i žen, kteří mají problém s alkoholem. Proč se lidé závislí na alkoholu tolik brání této diagnóze? Lze s tím něco dělat?

Byla jsem zase nakupovat v supermarketu (viz článek „Jak snadno si lze znepříjemňovat život“) a měla jsem tam další zajímavý zážitek. Bylo již pozdě večer, nedlouho před zavírací hodinou, a já jsem u pokladny vyndávala věci z košíku na posuvný pás. Náhle se k mému košíku zezadu přihnala žena, rozcuchaná, špinavá a na první pohled opilá, a přihodila k mým věcem několik kousků svého nákupu. Vzala jsem tedy tyčku určenou k přehrazení pásu a její věci jsem oddělila od svých. Žena cosi neustále řečnila a máchala rukama. Tak jí povídám: „Paní, vy jste opilá, že?“ Načež se žena napřímila, hrdě vztyčila hlavu, a vykřikla: „Ano!“. Posunula jsem proto raději svůj košík s taškou a penězi před sebe, ještě než jsem zaplatila, což ovšem upoutalo pozornost paní v pokladně, jestli náhodou neprovážím ven nějaké nepřiznané zboží. Abych vysvětlila své jednání, řekla jsem: „Paní za mnou je pod vlivem alkoholu“. A opilá žena se opět napřímila, vztyčila hlavu a vykřikla: „Ano!“ Pokladní ji změřila ostrým pohledem, nicméně žena zaplatila a neustále si pro sebe něco brblajíc, zamířila k výchozím dveřím.

S takovouto „pozitivní“ a poněkud humornou reakcí opilého člověka se setkáváme málokdy. Obvykle lidé, kteří něco popili, zapírají, nebo udají mnohem menší množství alkoholu, než skutečně vypili. Když už jim nezbývá nic jiného, než alkohol přiznat, řeknou: „No dal jsem si jedno pivo“, což je možná pravda, ale ještě by to chtělo dodat, že k tomu pivu byly třeba dva rumy. Požívání alkoholu popírají i lidé, kteří jej pijí často a hodně, ale zrovna v té chvíli, kdy se na to ptáme, jsou střízliví. Takže v tu chvíli sice mluví pravdu, že alkohol nepili, ale v dalším rozhovoru zjistíme, že alkohol požívají pravidelně, často, ve velkém množství, nebo dokonce mají již zřetelné známky destruktivního vlivu alkoholu na jejich osobnost v podobě např. okének (palimpsestů), třesu, nebo i proběhlého deliria tremens.

Zapírání a naprostá nekritičnost lidí závislých na alkoholu je pro ně naprosto typická a je jedním z příznaků této závislosti. Dochází tu vlastně k paradoxu: člověk, který je nemocen, vyhledá lékařskou pomoc. Alkoholik je nemocný člověk, ale necítí se nemocen, a proto lékařskou pomoc nevyhledá a na doporučení okolních lidí se jí brání. Poučka, že každý je povinen starat se o své zdraví, zde nefunguje. Jestliže součástí psychopatologického obrazu závislosti na alkoholu je nekritičnost, tedy absence náhledu chorobnosti, jak se má dotyčný starat o své zdraví? On sám se někdy cítí nemocen, což ovšem jsou projevy nikoli jeho závislosti, ale již toxického působení alkoholu na jeho organismus. Postižený tedy může přijít k lékaři s různými obtížemi, jako jsou bolesti žaludku, bolesti břicha, nadměrné pocení, nespavost, úzkosti, deprese a jiné. Je proto žádoucí, aby nejen psychiatři, ale i lékaři jiných oborů, psychologové, koučové a další terapeuti mysleli na to, že za podobnými potížemi může být požívání alkoholu, a cíleně se na to svého pacienta či klienta ptali. Pacient sám to lékaři nebo jinému terapeutovi neřekne.

Je tedy vůbec nějaká možnost těmto postiženým pomoci? Je, ale vyžaduje to sice vlídný, ale naprosto nekompromisní a přísný přístup okolních lidí. Ten, bohužel, podle mých letitých zkušeností v naší společnosti chybí. Vůči alkoholu panuje obrovská tolerance. Mnohde mezi lidmi převažuje představa, že muž, který nepije alkohol, není chlap. Jít někdy na malé vesnici do hospody, kde si všichni dávají pivo a jiný alkohol, a pít tam jen kofolu nebo minerálku, to vyžaduje velkou odvahu a silnou osobnost. Jenže který z alkoholiků má silnou osobnost? Možná ji měl, než začal pít, ale jakmile se vytvořila závislost, tak síla osobnosti klesá a volní vlastnosti jsou značně narušeny. Jedinou záchranou pro tyto nešťastné lidi je, mají-li ve svém okolí někoho, kdo jim nastaví takové mantinely, že jim nezbyde, než se léčit. Někdy je to manželka/manžel, jindy třeba bratr nebo zaměstnavatel. Málokdy to bývají rodiče, zejména matky, které své opilé synáčky omlouvají a nejednou maří snahu jejich manželek (tedy svých snach) donutit takového muže k léčení. A není vzácností, že matka synovi ještě alkohol koupí nebo sama nalije.

Nedivme se proto, že v naší současné společnosti je alkohol tak oblíbený. Pokud lidé nebudou dostatečně informováni o jeho škodlivosti a pokud nebudou věřit lékařům, zejména psychiatrům, že stanovená diagnóza závislosti je skutečně správná a že jedinou léčbou je absolutní abstinence a psychoterapie, pak závislých ubývat nebude. Co všechno se ještě musí stát, než lidé pochopí.

MUDr. Helena Kučerová, HonDG
Psychiatrická ordinace, Hranice, okr. Přerov

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

Petr Hroch / 29. září 2015 14:28

Pěkně napsaný článek lékařkou, která se mimo jiné zabývá i léčením závislostí. Co se alkoholu týče, tak dle mého názoru se při jeho větším nebo pravidelném užívání rozjíždí negativní spirála - pak se dotyčný diví, že jeho život funguje na principu "čím hůře, tím hůře", tedy např. kvůli závislosti se mu rozpadne rodina, pak přijde o práci, o byt, má exekuce. Ono je opravdu lépe si dát tu minerálku a s problémy, které neumím zvládnout, se obrátit na nějakou poradnu právní, psychologickou nebo na lékaře-psychiatra, který může napsat léky, na nichž není závislost.

Pavel Drak / 6. října 2015 11:07

Myslím, že to byla tato lékařka, MUDr. Kučerová, co napsala knihu Psychiatrické minimum z nakl.Grada, kde je problematika alkoholismu řešena docela podrobně. Autorka tam tvrdí např. že "jakmile postižený závislost má, pak ji má na celý život". Dále autorka říká, že "...jedinec závislý na alkoholu už nikdy nebude pít s mírou...". Takže jediné řešení je opravdu doživotní abstinence.

Ivo Koumes / 6. října 2015 11:28

U alkoholismu je zajímavé, že nejprve člověk snese stále větší a větší množství alkoholu, než se opije, později ale naopak dosáhne opilosti při nížších dávkách - prý jsou chroničtí alkoholici, kteří se opijí i z jednoho piva. Autorka - lékařka, která léčí i závislosti, má určitě pravdu v tom, že alkohol je v ČR velmi snadno dostupný, oblíbený a je hodně tolerován.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.