
Vystudovala jednooborovou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Momentálně pracuje jako psycholog v Pedagogicko-psychologicke poradně v Kladně, kde se zaměřuje ...
Všechny články autoraViktimologie neboli nauka o oběti shromažďuje informace o trestných činech, násilnících i obětech aby následně mohla zkoumat, jakým způsobem si pachatel vybírá své oběti, můžeme ovlivnit svým chováním to, jestli si nás pachatel vybere? Jaké jsou možné reakce obětí na trestný čin? Reagujeme všichni stejně? Jaké jsou možnosti psychologické pomoci? Viktimologie jako taková, je zaměřena na úmyslné trestné činy a přináší mnoho zajímavých poznatků do praxe (Čírtková, 2004b).
Slovem reviktimizace se označuje jev, kdy jedna a tatáž osoba se stane vícekrát po sobě obětí trestného činu. Tento zvláštní jev není nijak výjimečný a mnoho studií se již snažilo zjistit příčinu tohoto jevu. Provokují snad oběti nějakým svým chováním pachatele k vykonání trestného činu? Lze tomu nějak zabránit? Výzkumy nezjistili žádné konkrétní osobnostní vlastnosti či typ chování, který by všechny oběti měli podobné a který by tedy pachatele nějakým způsobem přitahoval, ale zjistili, že lidé, kteří se již jednou stali obětí nějakého trestného činu, jsou následně náchylní k opětovnému setkání s kriminalitou.
Pravděpodobné vysvětlení tohoto jevu je, že lidé zasažení trestným činem, mají menší životní elán, menší sociální kompetence a stávají se zranitelnějšími po dobu, než se dají opět dohromady a vyrovnají se s daným činem. V této době, kdy jsou oběti zranitelnější a nestačí se ještě vzpamatovat, mají často pocit bezmoci a vlastní slabosti, a jsou proto pro ostatní pachatele mnohem snadnější obětí a ti si je následně častěji vybírají (Čírtková, 2004b).
Ve viktimologii se můžeme často setkat s pojmem previktimní osobnost. Jedná se o termín, který popisuje osobnostní faktory před trestným činem. Znalost chování osoby před trestným činem nám může pomoci při predikci chování a prožívání oběti. Čírtková a Vitoušová (2007) uvádí tři druhy previktimní osobnosti.
Stresující události, které způsobují viktimizaci oběti či možné následky jako je akutní reakce na stres či PTSD, jsou charakterizovány tím, že je prakticky nemožné se na ně připravit, je téměř nemožné se jim vyhnout ať bychom chtěli sebevíc (Čírtková, Vitoušová, 2007). V dopravě můžeme ovlivnit naše chování za volantem, ovšem pokud je například ve druhém vozidle nezpůsobilý řidič, který zaviní dopravní nehodu, mívá oběť jen velmi málo času na to, se rozhodnout, co by měla udělat. Vzhledem k časovému tlaku se pak může rozhodnout jinak, než v běžné situaci a později se mohou objevovat výčitky svědomí.
Jaké budou reakce na prožitou újmu, můžeme předpokládat na základě dvou faktorů. Můžeme si je rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější faktory jsou typy události, zda byla jen jedna oběť nebo víc apod. Mezi vnitřní faktory můžeme zařadit osobnost oběti, její předchozí zkušenosti s trestnými činy atd.
ZDROJE:
Čírtková, L. (2004)a. Forenzní psychologie. Plzen: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.
Čírtková, L. (2004)b. Policejní psychologie. Praha: Portál
Čírtková, L., & Vitoušová P. et al. (2007). Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada Publishing.
Brečka, T. A. (2009). Psychologie katastrof: vybrané kapitoly. Praha: Triton.
Sochůrek, J. (2003). Nástin vybraných problémů viktimologie. Liberec: Fakulta pedagogická.
Vodáčková, D. et al. (2012). Krizová intervence. Praha: Portál s.r.o.
Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.