Kdo se stane obětí?

15. září 2015 20:28 | PhDr. Lucie Kvasničková posttraumatická stresová porucha Reviktimizace Previktimní osobnost viktimologie oběť

Viktimologie neboli nauka o oběti shromažďuje informace o trestných činech, násilnících i obětech aby následně mohla zkoumat, jakým způsobem si pachatel vybírá své oběti, můžeme ovlivnit svým chováním to, jestli si nás pachatel vybere? Jaké jsou možné reakce obětí na trestný čin? Reagujeme všichni stejně? Jaké jsou možnosti psychologické pomoci? Viktimologie jako taková, je zaměřena na úmyslné trestné činy a přináší mnoho zajímavých poznatků do praxe (Čírtková, 2004b).

Reviktimizace

Slovem reviktimizace se označuje jev, kdy jedna a tatáž osoba se stane vícekrát po sobě obětí trestného činu. Tento zvláštní jev není nijak výjimečný a mnoho studií se již snažilo zjistit příčinu tohoto jevu. Provokují snad oběti nějakým svým chováním pachatele k vykonání trestného činu? Lze tomu nějak zabránit? Výzkumy nezjistili žádné konkrétní osobnostní vlastnosti či typ chování, který by všechny oběti měli podobné a který by tedy pachatele nějakým způsobem přitahoval, ale zjistili, že lidé, kteří se již jednou stali obětí nějakého trestného činu, jsou následně náchylní k opětovnému setkání s kriminalitou.
Pravděpodobné vysvětlení tohoto jevu je, že lidé zasažení trestným činem, mají menší životní elán, menší sociální kompetence a stávají se zranitelnějšími po dobu, než se dají opět dohromady a vyrovnají se s daným činem. V této době, kdy jsou oběti zranitelnější a nestačí se ještě vzpamatovat, mají často pocit bezmoci a vlastní slabosti, a jsou proto pro ostatní pachatele mnohem snadnější obětí a ti si je následně častěji vybírají (Čírtková, 2004b).

Previktimní osobnost

Ve viktimologii se můžeme často setkat s pojmem previktimní osobnost. Jedná se o termín, který popisuje osobnostní faktory před trestným činem. Znalost chování osoby před trestným činem nám může pomoci při predikci chování a prožívání oběti. Čírtková a Vitoušová (2007) uvádí tři druhy previktimní osobnosti.

1. Jako první zmiňuje osobnost s iluzí kontroly. Tento jedinec je v životě přesvědčen, že „jemu se nemůže nic stát“ vše má pod kontrolou a trestné činy se dějí ostatním lidem, jeho se to netýká. Tento jedinec může působit sebevědomým dojmem, ale pokud se mu trestný čin stane, dotkne se ho více než ostatních, neboť se zbortí jeho iluze, která je u něj silnější než u jiných lidí.
2. Dalším typem je deklarovaný či nepravý cynismus. Taková osoba působí svérázným, sebevědomím dojmem. Vyvolává v ostatních pocit, že dotyčnému je vše lhostejné a že ho nic nedokáže vyvést z míry. Dle selského rozumu se pak může zdát, že když se takovému jedinci stane nějaký zločin, bude na tom lépe než ostatní, ovšem opak je pravdou. Vzhledem ke svému přesvědčení, je dotyčný překvapen újmou vlastní osoby a tuto újmu pak prožívá intenzivněji než jiní lidé a to bez ohledu na závažnost újmy.
3. Poslední, více pozitivní z hlediska vyrovnání se s újmou, je oběť poučená. Jedná se o osobu, která se již v minulosti stala obětí trestného činu a je tudíž obeznámena s vlastními možnými reakcemi a již je nemusí považovat za patologické, ale za normální reakci na tento druh stresu. Poučená oběť většinou dokáže včas vyhledat pomoc a dokáže využít i své vlastní copingové strategie k vyrovnání se s újmou.

Prožívání újmy

Stresující události, které způsobují viktimizaci oběti či možné následky jako je akutní reakce na stres či PTSD, jsou charakterizovány tím, že je prakticky nemožné se na ně připravit, je téměř nemožné se jim vyhnout ať bychom chtěli sebevíc (Čírtková, Vitoušová, 2007). V dopravě můžeme ovlivnit naše chování za volantem, ovšem pokud je například ve druhém vozidle nezpůsobilý řidič, který zaviní dopravní nehodu, mívá oběť jen velmi málo času na to, se rozhodnout, co by měla udělat. Vzhledem k časovému tlaku se pak může rozhodnout jinak, než v běžné situaci a později se mohou objevovat výčitky svědomí.
Jaké budou reakce na prožitou újmu, můžeme předpokládat na základě dvou faktorů. Můžeme si je rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější faktory jsou typy události, zda byla jen jedna oběť nebo víc apod. Mezi vnitřní faktory můžeme zařadit osobnost oběti, její předchozí zkušenosti s trestnými činy atd.