Zapomínání podle Freuda

6. září 2015 21:03 | PhDr. Lucie Kvasničková paměť Freud psychoanalýza zapomínání

https://cz.dollarphotoclub.com

Už se Vám někdy stalo, že jste při rozhovoru zapomněli nějaké slovo, měli jste pocit, že ho máte na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout? Dokonce jste mohli mít pocit, že to slovo začíná na určité písmeno či slabiku, ale nakonec jste zjistili, že se v tom slově dané hlásky vůbec nevyskytovaly? Freud na tyto situace měl svůj vlastní, osobitý názor...

Freud se tématu zapomínání věnoval ve své knize Psychopatologie všedního života, kde popisuje mnoho případů, kdy dochází k zapomenutí a znovuvybavení slov a slovních spojení, zejména vlastních jmen. Jak sám říká, toto zapomenutí se většinou objeví uprostřed hovoru a dotyčný člověk si nemůže z ničeho nic na známé jméno vzpomenout. Obvykle se vynoří v jeho mysli jméno jiné, o němž dotyčný ví, že je nesprávné. Také se stává, že kromě jiného náhradního jména se objeví v naší paměti písmeno nebo slabika, o které je dotyčný přesvědčen, že patří do hledaného slova. Což se nakonec ukáže jako nesprávná domněnka. Zároveň ačkoli je jeho volní snaha jakkoliv velká, si původní jméno nemůže vybavit. Nejvhodnější strategií, jak na hledané slovo přijít, je tedy dle Freuda, na dané slovo nemyslet a odklonit od něj pozornost, ačkoliv je toto chování doprovázeno nelibým pocitem (Freud, 2000). Otázkou je, proč k tomuto zapomínání dochází.

Vlastní jména

Pokud se jedná o vlastní jméno konkrétního člověka, nabízí se vysvětlení, že osoba, které jméno zapomněla má něco proti nositeli tohoto jména. Snaží se nemyslet na tuto osobu, a proto jí činí potíže si vybavit její jméno, pokud je nutné si na ní vzpomenout. Freud uvádí příklad muže, který byl proti sňatku jisté dámy a od té doby co se vdala, si nemohl vzpomenout na jméno jejího muže (Freud, 1997).
Dalším důvodem, proč zapomeneme nějaké vlastní jméno, může být naše touha něco vytěsnit, něčemu se vyhnout ať už vědomě či nevědomě. Tato pohnutka potlačit nějaké naše myšlenky pak může způsobit, že kromě potlačení chtěné myšlenky potlačíme i následné slovo, o kterém jsme chtěli mluvit a zapomeneme ho. Tak to popisuje Freud ve svém příkladu, kdy jel vlakem a protože se chtěl vyhnout rozhovoru o smrti a sexualitě s cizím člověkem snažil se tyto myšlenky potlačit. Když pak chtěl navázat rozhovorem o malíři, zapomněl jeho jméno. Freud si to vysvětluje tím, že se akt jeho vůle „minul cílem a já zapomněl jednu věc proti své vůli, zatímco druhou věc jsem chtěl zapomenout úmyslně“ (Freud, 1996, str. 14). Další zajímavou věcí na tomto příkladu ovšem je vynoření jmen dalších dvou malířů, jejichž vznik Freud připisuje potlačeným myšlenkám. Slabiky, jimiž jsou tvořeny, jsou totiž podobné jako slova, na která chtěl zapomenout a která chtěl potlačit (Freud, 2000).

Jména a sledy slov

Zde se jedná například o zapomenutí části básní, jména měst, podniků apod. Jeden z příkladů zapomenutí části básně pojednává o tom, že se jakýsi pán, kterému nedávno zemřel bratr na mrtvici, bojí smrti. V básni ve které se píše o smrku, na který přichází spánek a je přikryt bílou pokrývkou se tedy pán nevědomě ztotožnil se smrkem a nebyl schopen si vzpomenout na část verše (Freud, 1996).
V některých případech nemusí být zapomenutí způsobeno samotným slovem, ale jen jeho zvukovou podobností připomínající nám něco, na co bychom rádi zapomněli. Jako je to v příkladu muže, jenž zapomněl na jméno italského města Castelvetrano protože mu připomínalo slovo veterán – starý. Sám o sobě tento muž tvrdil, že nerad myslí na stáří a „podivně reaguje, jestliže mu to někdo připomene“ (Freud, 1996, str. 38).

Dojmy a znalosti

Zapomínání dojmů a znalostí se stále ještě řadí mezi zapomínání věděného na rozdíl od zapomínání předsevzetí. Ve všech případech se jedná o zapomenutí kvůli nějakému motivu nelibosti. Co se týče například zapomenutí dojmů, uvádí Freud svou vlastní příhodu se svou manželkou, která ho rozzlobila svým chování. Když si však chtěl stěžovat své známé, nebyl schopen si danou situaci vybavit, což si vysvětluje svou vlastní vnitřní ohleduplností ke své manželce (Freud, 1996).
Založení věcí je dalším možným příkladem tohoto jevu. Člověk založí nějakou věc většinou v době, kdy je v nějakém konfliktu s jiným člověkem, který mu danou věc nějak připomíná (dostal ho od něj například darem). Po vyřešení konfliktu se věc najde. Jako příklad lze uvést manžela, který založil knihu od své manželky v době, kdy jejich manželství procházelo neshodami a poté, když se knihu snažil nalézt, se mu to nepodařilo. O několik měsíců později když se situace zlepšila, manžel knihu našel. Několik příkladů má podobné konce ve smyslu toho, že když se konflikt vyřeší, zapomenuté věci se s podivuhodnou jistotou opět naleznou (Freud, 1996).
Dalším velmi významným jevem je zapomínání nepříjemných či přímo trapných vzpomínek. Tento fenomén je typický pro neurotické lidi, ale můžeme ho běžně pozorovat i u zdravých lidí. Příkladem může být dáma, která při popisu anamnézy svého syna uvedla, že se v mládí pomočoval a při další návštěvě si již nepamatovala, že by to někomu sdělila.

Předsevzetí

Posledním z témat zapomínání je předsevzetí. Obvykle se jedná o přislíbení nějakého činu či jednání, které odsuneme na pozdější dobu a poté zapomeneme, že jsme tak chtěli učinit. Naše pohnutky se v mezidobí mohli změnit a tím vyrušit naše záměry. Jak píše Freud: „žádný člověk nezapomíná jednání, která považuje sám za důležitá“ (Freud, 1996, str. 142). Stejně jako u předchozích případů se i tyto dají vysvětlit protichůdnou vůlí působící na dotyčného a ovlivňující tak jeho paměť.

ZDROJE:

Freud, S. (1996). Psychopatologie všedního života. O zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylu. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.
Freud, S. (2000). Spisy z let 1892 – 1899. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.
Freud, S. (1997). Přednášky k úvodu do psychoanalýzy. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.