Vliv psychiky na obezitu

23. srpna 2015 21:42 | Nikola Bosoková stres psychosomatika genetika obezita

https://cz.dollarphotoclub.com

Co všechno má vliv na obezitu? Do jaké části je to vina genetiky, do jaké společnosti a do jaké vina nás samých?

Existuje obor zvaný psychosomatika, který se snaží objasnit velmi těsný vztah psychiky a těla. Dnes už je zřejmé, že stav psychiky dokáže ovlivňovat stav organizmu a tento jev lze potvrdit mnoha výzkumy.

Je sklon k obezitě vrozený?

Špatné geny – to je nejčastější argument, kterým někteří lidé ospravedlňují to, že se nemohou zbavit nadbytečných kilogramů. Pravda je ale jiná. Ačkoli existuje celá řada genů, jejichž varianty vedou k vyššímu riziku obezity, prakticky všichni odborníci jsou zajedno, že za obezitu v současném měřítku může zevní prostředí – tedy vysoký příjem kalorií a nízký výdej energie. Ráda bych zdůraznila, že mluvíme o současném měřítku, geny se tedy údajně spolupodílejí na epidemickém rozmachu obezity jen asi z jednoho procenta.
Je ovšem známo, že sklon k přibírání na váze má i své genetické opodstatnění. Všichni máme kolem sebe člověka, který se může cpát a nikdy nepřibere, my se však na jídlo jen podíváme a hned ztloustneme. Také bylo prokázáno, že i distribuce tukové tkáně je do značné míry geneticky podmíněna. Je odhadováno, že ukládání břišního tuku je ovlivňováno ze zhruba 30-50% genetickou výbavou jedince.

Stres – cesta do záhuby

Nejenže stres negativně působí na celkové rozpoložení člověka, na jeho výkony, ale také na zdraví. Příznaky stresu mohou být různé…nespavost, pálení žáhy, impotence a dnes už je nevyvratitelné, že přispívá k obezitě. Ve většině případů podněcuje člověka k tomu, aby přijímal více potravy. Při stresu se tělo připravuje na zvýšenou fyzickou zátěž a to vyvolává chuť na vysoce energetická jídla, která se rychle tráví. Stresovaný člověk je nezastavitelná „mašina“, která prahne po energii. A proč nás láká právě čokoláda? Může za to kortizol, který je vyplavován právě ve stresových situacích, zvyšuje celkovou pohotovost organizmu a vyvolává zvýšenou potřebu cukru v krvi. Stresová reakce zahrnuje mobilizaci tělesných tukových rezerv energie a zdá se, že tukové buňky v oblasti břicha jsou zvláště citlivé na glukokortikoidy, takže dokáží udělat i z hubeného člověka tzv. „pupkáče“.
Někteří lidé si dělají ze stresu modlu pod heslem „Slabé zabije, silné posílí“, ale výzkumné poznatky ukazují, že je to lež. Stres je opravdu příčinnou zdravotních problémů, takže pokud nás stres zrovna nezabije nebo nesníží kvalitu našeho života, tak nás alespoň zavede k obezitě. V dávných dobách sloužila stresová reakce k přežití, byla to reakce na nebezpečí, což je výborné, když jí pociťujeme zhruba 10 minut. Dnešní lidé žijí ve stresu klidně několik měsíců i let.
Je snadné se smířit se stávajícím systémem a společností, ale já razím pravidlo „Jaké si to uděláš, takové to máš“. Jistěže nám dnešní doba nedovolí prožít celý život v klidu, ale můžeme se stresové situace naučit ovládat a omezit je na minimum. Pokud člověk dokáže najít lék na mexickou chřipku, vytvořit síť propojující celý svět a využít přírodu až do samého zániku, je jistě schopen naučit se zvládnout stres. Nenechme se strhnout dnešní dobou a mysleme trochu na sebe. Náš život, naše tělo, naše zdraví…

ZDROJE:

Vítek, L. (2008). Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada publishing
Petrásek, R. (2004). Co dělat, abychom žili zdravě. Praha: Vyšehrad
Adámková, V. (2009). Obezita. Brno: Facta Medica
Müllerová, D. (2009). Obezita – prevence a léčba. Praha: Mladá Fronta
http://www.nutritip.czObsah postranního panelu

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.