Když se řekne "akutní stresová reakce"...

28. července 2015 20:56 | PhDr. Lucie Kvasničková posttraumatická stresová porucha trauma stres stresor

https://cz.dollarphotoclub.com

„Normální je mít nenormální reakce na nenormální věci“ (Andršová, 2012, str. 65). Otázkou je, kde je ta hranice, mezi normální a nenormální reakcí a kde je hranice mezi normální a nenormální věcí? Tušíte, jak byste reagovali vy? Byl by to spíše útok, útěk anebo „mrtvý brouk“?

Charakteristika a příznaky

Akutní stresová reakce nebo také Akutní reakce na stres (zkratka ASD z anglického acutetress disorder) je psychická porucha, která se objevuje po mimořádné stresové události. Oproti Posttraumatické stresové poruše (zkratka PTSD z anglické Posttraumatic stress disorder) je tato porucha známá méně. Jde o poruchu přechodnou, která se běžně může vyskytovat i u naprosto zdravých lidí, kteří se v předchozím životě nesetkali s žádnou jinou psychiatrickou poruchou (Vizinová, 1999). Jako jedním z charakteristických znaků této poruchy je příčinná událost. Jejím počátkem může být ohrožení života dotyčné osoby nebo někoho jí velmi blízkého (Andršová, 2012). Příznaků je v knize D. Vodáčkové (2012) uváděn nespočet např.: sny o stresové události, disociativní amnézie, flashbacky (nečekané a velmi živé vzpomíky na stresovou událost), vyhýbání se podnětům připomínající událost, potíže se spánkem atd. Lidé s Akutní stresovou reakcí mívají zúžené pole vědomí a pozornosti, projevují se u nich příznaky panické úzkosti jako je tachykardie, zčervenání či pocení.

Časové rozpětí

Příznaky této poruchy by měly vymizet během několika hodin nebo dní. D. Vizinová (1999), píše, že k projevu Akutní stresové reakce dochází do několika minut a netrvá většinou déle než 3 dny. To se mírně rozchází s časovými údaji udávanými v diagnostických kritériích DSM-IV, kam byla Akutní stresová porucha zařazena až v roce 1994 (Hansen, 2012), kde je jako kritérium uvedeno, že příznaky musejí trvat alespoň 2 dny a maximálně 4 týdny a musí se objevit během 4 týdnů po traumatické události.

Útok, útěk nebo mrtvý brouk?

V knize Daniely Vodáčkové (1999) se dočteme o dvou různých formách této poruchy. Jde o obrannou reakci typu A a B. Častější je pravděpodobně reakce typu A, kterou můžeme nazvat reakcí „útok nebo útěk“, která má za cíl aktivizovat člověk k činnosti.
Organismus je aktivován sympatickými nervy, které mobilizují všechny síly v těle a umožnují tak člověku bránit sebe či své blízké v situacích ohrožení. Tělesně se reakce typu A projevuje rudnutím, pocením, zrychleným řečovým projevem, třesem rukou či nohou, neobyčejnou silou, výrazným projevem emocí a čas pro dotyčného běží subjektivně rychleji.
Reakce typu B je aktivována parasympatickými nervy a je dá se říci opakem reakce typu A. Je vývoje starší, často se jí říká „mrtvý brouk“. Jedinec, který čelí velkému návalu emocí, který je vystaven nebezpečné situaci ohrožující jeho život nebo život někoho blízkého, není schopen zvládnout takový příval emocí a zvolí obranný způsob zvládání formou disociace od problému. Může se projevovat studeným potem, sníženým motorickým tempem, depersonalizací, čas pro jedince běží subjektivně pomalu, jedinec nevnímá své emoce a ani je nedává najevo. Pro ostatní se tak může zdát chladný, klidný a vyrovnaný (Vodáčková, 2012).

Komu se to může stát?

Osoby, které jsou fyzicky vyčerpané, mají v době incidentu nějaké psychické problémy, nebo jsou nemocné, či se jedná o starší osoby, jsou více náchylné ke vzniku akutní stresové reakce (Vizinová, 1999). Není ovšem pravdou, že ten kdo trpí Akutní stresovou reakcí nebo Posttraumatickou stresovou poruchou je slabší povahy, tyto poruchy mohou postihnout každého, bez výjimky.
V některých publikacích je ASD bráno jako předzvěst nadcházejícího PTSD. Dokonce se doufalo, že se díky diagnostice akutní stresové reakce včas identifikují lidé náchylní k PTSD. Dle novějších výzkumů ale schopnost ASD předpovídat další vývoj není tak velká, jak se původně myslelo (Creamer et al. 2004). Dle jiných autorů se naopak PTSD vyskytuje častěji u těch jedinců, kteří nebyli léčeni s Akutní stresovou reakcí (Čírtková, Vitoušová, 2007). Baštecká (2005) píše, že naopak lidem, kterým byla diagnostikována ASD nebyli po třech měsících zjištěny žádné příznaky PTSD aniž by u nich proběhla jakákoliv léčba.

ZDROJE:

Andršová, A. (2012) Psychologie a komunikace pro záchranáře v praxi. Praha. Grada Publishing, a.s.

Baštecká, B. a kol. (2005) Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha: Grada Publishing, a.s.

Creamer, M., O´Donnell, M. L. & Pattison, P. (2004). The relationship between acute stress disorder and Posttraumatic stress disorder in severely injured trauma survivors. Behavior resear and therapy, 42, 315-328, doi:10.1016/S0005-7967(03)00141-4

Čírtková, L., & Vitoušová P. et al. (2007). Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada Publishing.

Hansen, M., Armour, Ch., & Elklit, A. (2012). Assessing a dysphoric arousal model of acute stress disorder symptoms in a clinical sample of rape and bank robbery victims. European Journal of Psychotraumatology, 3 [Dostupné též z databáze Ebsco, cit. 2013-02-22].

Vizinová, D., & Preiss, M. (1999). Psychické trauma a jeho terapie (PTSD). Psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Praha: Portál s.r.o.

Vodáčková, D. et al. (2012). Krizová intervence. Praha: Portál s.r.o.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.