Jungovská psychoterapie - cesta k archetypům

11. června 2015 22:35 | Andrej Hřešan jungovská terapie nevědomí sen imaginace symbol archetyp asociační experiment

https://cz.dollarphotoclub.com

Typologie dělící lidi na extraverty a introverty, animus a anima, kolektivní nevědomí a metoda asociačního experimentu. To jsou pojmy, které si pravděpodobně vybavíte, když se řekne jméno Carl Gustav Jung. Ale jak vypadá jeho teorie v praxi?

Carl Gustav Jung žil v letech 1875 až 1961 a na počátku 20. století byl nejvýznamnějším žákem Sigmunda Freuda. Sám Freud ho považoval za svého nástupce, protože i Jung se v počátcích zajímal o psychoanalýzu a podle Freuda byl ze všech jeho žáků nejnadanější. Později se však některé jejich názory dostaly do rozporu, až se jejich cesty úplně rozešly - jak v profesním, tak i v osobním životě. Jungovi totiž přišla Freudova teorie nedostačující, a proto jí začal rozvíjet vlastním směrem, který později dostal název analytická psychologie.

Libido a symbol

Jung rozvedl pojem libido jako veškerou psychickou energii a ne pouze sexuální, jak tvrdil Freud. Dále rozšířil také pojem nevědomí a připojil k němu tzv. kolektivní nevědomí, které zahrnuje zkušenosti celého lidstva a jeho kultury.

Velice důležitým pojmem v Jungovské psychoterapii je symbol a jeho výklad. K symbolům se dostáváme prostřednictvím volných asociací, výkladu snů a aktivních imaginací. Psychoterapeut se spolu s pacientem snaží přijít na význam snů a imaginací tak, aby vše zapadalo do kontextu. V asociačním experimentu je pacient vyzván, aby reagoval na podnětové slovo slovem, které mu přijde na mysl jako první, přičemž terapeut bere v potaz reakční dobu.

Asociační experiment

Ta může být indikátorem aktivovaných nevědomých procesů. V původním schématu Jungova asociačního experimentu šlo o soustavu dvou set podnětových slov a poté následovaly dvě série po stu. Byla to slova jako například: hlava, zelený, voda, píchat, anděl, dlouhý, loď, orat, atd. Při analýze se zjistilo, že kvalitnějších odpovědí se dostávalo na slovesa než na podstatná nebo přídavná jména. Podstatná a přídavná jména většinou vyvolávala okamžitou reakci, zatímco u sloves se vybavovala činnost, takže pravděpodobně i nějaká konkrétní situace. Z toho důvodu byl u sloves reakční čas delší a obsah, který se za reakcí skrýval, byl o to zajímavější.

Když si pacienti osvojí techniku volných asociací, učí se zpravidla podrobněji pracovat s obsahem svých snů. Zde je potřeba vyvarovat se tendenci všemu hned porozumět. Ostatně nejen zde, ale i v psychologii jako takové. Aneb jak praví staré přísloví: "Trpělivost přináší růže". Podle Junga sny mluví archaickou symbolickou řečí, které je potřeba se naučit. Nic nám netají, jak pravil Freud, za nic se nepřestrojují, pouze nerozumíme jazyku, jakým k nám promlouvají. Sny jsou obrazy z nevědomí, které se vynořují a snaží se dostat na vědomou úroveň tak, abychom pochopili souvislosti našich psychických pochodů, postoje našeho vědomí k nevědomým komplexům a dosáhli duševní celistvosti. K tomuto porozumění Jung používal při analýze proces amplifikace (zesílení obsahů), hledání paralel a zařazení významů symbolů do správného kontextu.

Aktivní imaginace

Součástí psychoterapie je také aktivní imaginace, kdy si pacient vybaví nějakou snovou představu nebo fantazii a nechá ji spontánně rozvíjet. Je to jeho vlastní prostor pro vybavování vzpomínek, fantazií a snových obrazů. Pacient si zde může zde vybavit obraz svého vlastního já a nejrůznější archetypy. Sám Jung při svých imaginacích potkával s překrásnou dívkou, kterou nazval Salome. Představovala pro něj archetyp věčného ženství. Setkával se i s moudrým starcem a nazýval ho Filomon. Dalo by se říct, že Jung prostřednictvím aktivní imaginace popsal cestu k nevědomým obsahům v bdělém stavu. Podobně jako k nám ve spánku promlouvají z nevědomí naše sny.

Cílem analýzy je však rozšíření našeho vědomí integrací nevědomých obsahů a jejich správnou interpretací. Celá tato terapeutická metoda postupuje v sedmi stupních;

  1. Snížení prahu vědomí (tak aby se mohly vynořovat nevědomé obsahy).
  2. Vynořování těchto obsahů pomocí snů a imaginací.
  3. Uchování těchto obsahů ve vědomí.
  4. Zkoumání a pochopení těchto obsahů.
  5. Integrace obsahů do celkové situace pacienta.
  6. Ztotožnění se s tímto novým smyslem.
  7. Organické začlenění problému do psychiky pacienta.

Celý tento proces nazval Jung individuací, jejímž cílem je syntéza našeho bytostného Já. V tomto pojetí je psychoterapeut aktivnější než v klasické psychoanalýze a pracuje hodně s imaginací, výkladem snů a s již zmíněnou amplifikací, kde jde právě o správný výklad symbolů, tak aby ladily a dávaly smysl v celkovém kontextu pacientovy situace.

Na závěr bych rád uvedl jeden z Jungových citátů: „Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.“

ZDROJE:

Dieckmann, Hans (2010). Sny jako řeč duše (2. vyd). (Kristýna a Jan Černí, Překl.) Praha: Portál.
Jung, Carl Gustav (1993). Analytická psychologie – její teorie a praxe (1. vyd). (Kristýna Černá, Karel Plocek, Překl.) Praha: Academia
Kastová, Verena (2000). Dynamika symbolů – základy jungovské psychoterapie (1. vyd). (Jana Vašková, Překl). Praha: Portál
Kratochvíl, Stanislav (2006). Základy psychoterapie (5. vyd). Praha: Portál
Vybíral, Zdeněk. Roubal, Jan (2010). Současná psychoterapie (1. vyd). Praha: Portál

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.