Kognitivně behaviorální terapie - naučme se novému chování

20. května 2014 00:00 | Tereza Mahdalová závislost KBT obsese psychoterapie

Freeimages.com foto by Ambrozjo

Kognitivně behaviorální terapie je jednou z nejrozšířenějších terapeutických škol. Své výsostné postavení si zasloužila prokazatelnými výsledky a širokou škálou využití. Její hlavní doménu tvoří práce s myšlením a chováním. Čím je specifická a liší se od ostatních terapeutických směrů?

Kognitivně behaviorální (KBT) terapie vznikla v 70. letech ve Velké Británii. Jedná se o syntézu klasického amerického behaviorismu a kognitivní terapie. Behaviorismus (vychází z anglického behavior - chování) se zabývá naším chováním a činy ve světě. Vychází z prací Johna B. Watsona ze 30. let 20. století, který se experimentálně zabýval chováním myší v bludišti a svoje poznatky aplikoval na lidské jednání. Přibližně ve stejné době na druhém konci světa, v Rusku, se I. P. Pavlov věnoval výzkumu klasického podmiňování, kdy u psů propojoval nepodmíněný podnět (hlad) s podmíněným podnětem (zazvoněním), čímž vyvolával podmíněný reflex.

Na základě množství vyloučených slin zjistil, že pokud psovi po určitou dobu pravidelně zazvoní před jídlem, začne časem při zvuku zvonku slinit, i když žádné jídlo nedostane. Fyziologická reakce (nepodmíněný reflex) se tedy přesouvá i na podnět, který s jídlem nemá nic společného - tj. zvonek. Můžete si to snadno představit na vaší oblíbené restauraci. Když si vzpomenete na vývěsní štít, dostanete hlad či chuť na pivo, ačkoli tento štít není k jídlu ani k pití, jen ho máte asociovaný s příjemnými zážitky, které jste v této restauraci zažili.

V 50. letech pak přišel F. B. Skinner s tzv. operantním podmiňováním, které staví na faktu, že pokud určité chování odměňujeme, pak se bude vyskytovat častěji, zatímco trestané chování bude ustupovat. Příkladem může být výcvik psa. V 70. letech pak došlo k zásadní proměně těchto jednoduchých teorií - nastoupila kognitivní škola (cogito = lat. myslet), která se zabývala tím, jakým způsobem chápeme svět, jaký mu připisujeme význam a co si z něj odnášíme v naší paměti. Byly také propracovány kognitivně behaviorální teorie učení, kde velkou roli sehrál A. Bandura se svou teorií sociálního učení, která v podstatě tvrdí, že se neučíme pouze přímou zkušeností ale i pomocí nápodoby ostatních lidí.

Myšlení a činy jdou ruku v ruce

Kombinace kognitivní i behaviorální terapie tak poskytuje ucelený pohled na mnohé psychologické problémy. Předpokládá se, že všechny duševní stavy jsou naučené v dětství a dají se odnaučit. Věnuje se tomu, jakým způsobem vnímáme svůj svět a jak ho interpretujeme a snaží se tyto naučené vzorce myšlení změnit. Depresivní člověk je například daleko citlivější na negativní aspekty svého subjektivního světa. Pokud člověk s depresí vyjde z domu, pak vidí jen opadané listí, šedé mraky a ošklivý špinavý chodník. Veselý člověk si na na jeho místě všimne rozkvetlé květiny, zajímavě tvarovaného stromu nebo dětí hrajících si na hřišti. Oba pohledy jsou reálné, liší se jen v tom, na co se zaměříme.

KBT jako terapeutický směr postupuje v naprosto jasných krocích:

  1. Na úvodním sezení se zjistí míra a závažnost pacientových příznaků (trpíme střední depresí),
  2. na dalších sezeních se propracovávají jejich jednotlivé aspekty (ráno se nám nechce vstávat z postele),
  3. mapuje se jejich struktura (celý den prosedíme u televize),
  4. následky (jsme ještě smutnější a naštvaní)
  5. a faktory, které je udržují (nemáme práci a upadá náš společenský život).

Když získá pacient i terapeut jasnou představu o problému, tak se formulují strategie chování, které jej mají odstranit (chodit více mezi lidi, netrávit celý den u televize). Dalších několik sezení se plán upřesňuje a pevně dodržuje. Pokud pacient selže, tak ho terapeut nekárá, ale hledá spolu s pacientem příčiny problému, aby se znovu neopakoval.

Vztah a vývoj terapie

Jako ve všech terapiích, je i v KBT důležitý vztah pacienta a terapeuta. Pacient musí terapeutovi věřit, musí být motivován ke změně svého chování a myšlení. Pouze pokud je vztah pacienta a terapeuta na dobré úrovni, může nastat změna v chování. Pacient začne postupně chápat, že určité chování vyvolává určitou reakci a že ulpívá na jistých myšlenkách a schématech o světě kolem sebe. Dobrý vztah snižuje odpor pacienta vůči terapeutickému působení a je základem změny k lepšímu.

Celý terapeutický proces spočívá na třech základech.

  • Behaviorální analýze
  • Kognitivní analýze
  • Funkční analýze

Můžeme si to ilustrovat na případě úzkosti vyvolané nepříjemnou zkušeností s jiným člověkem. Na úrovni behaviorální se pacient začne tomuto člověku vyhýbat, na úrovni kognitivní si pak o tomto člověku začne vytvářet negativní schémata a tato schémata pak umožní na funkční úrovni se tomuto člověku dále vyhýbat. Vznikne tak bludný kruh, který sám sebe dále posiluje. Toto schéma se i s behaviorální a funkční složkou pak může přesouvat i na ostatní lidi a vést až k sociální izolaci jedince.

Komu může KBT pomoci?

Právě díky komplexní analýze problému a postupnému bourání tohoto bludného kruhu je KBT často indikována u depresivních a úzkostných poruch. V případě depresí se pracuje především s kognitivní složkou a u úzkostí zase s behaviorální. Pokud se nám podaří depresivního člověka naučit, aby si spíše všímal pozitivních věcí ve světě kolem sebe, pak oslabujeme depresi. U pacienta s úzkostí existuje pak celá řada technik. Využívá se relaxace, která jde úspěšně proti všeobecnému napětí úzkostného člověka, nebo systematická desenzibilace vůči obávanému podnětu, která spočívá v postupném vystavení pacienta obávanému podnětu. Mezi další techniky patří tzv. zaplavení, ve kterém je pacient vystaven nejhorší variantě svého strachu či expozice in vivo.

Práce s myšlenkami

Na kognitivní úrovni je pak pacient poučen o mechanismech úzkosti, zjišťuje, že jde léčitelný problém, což podpoří jeho naději ve změnu, zpochybňují se katastrofické scénaře a určuje se logický plán léčby. Přímo na práci s myšlenkami je určena kognitivní restrukturace, kdy se pacient učí vnímat různé zúzkostňující podněty jako neškodné. Dále je účinné zastavování myšlenek technikou STOP!, pomocí které se léči předevšímm obsesivně-kompulzivní porucha. Další technikou práce s myšlenkami je testování automatických myšlenek. Tuto techniku lze ilustrovat na depresivních pacientech, kteří si často pořád dokola říkají, že nestojí za nic. Pokud by se ale této myšlence skutečně věnovali, tak by snadno našli mnoho důkazů pro opak.

Kognitivně behaviorální terapie je velmi účinnou terapií první volby v případě depresivních a úzkostných poruch, ale lze ji použít prakticky na všechna duševní onemocnění a potíže. Jejím velkým přínosem je krátkodobost (kolem 20 sezení v závislosti na hloubce problému) a také empirická ověřitelnost, díky které je v současné medicíně velmi prosazovaná především z finančních důvodů (jiné typy terapií trvají totiž často déle). Jednoduché kroky a jasně vymezené techniky dávají pacientům i pojišťovnám jistotu, že při správné motivaci skutečně nastane žádaný posun. Na druhou stranu bývá KBT často kritizována jinými psychoterapeutickými školami jako zjednodušující a nepostihující hlubokou podstatu psychických problémů pacienta.

ZDROJE:

Beck, A. T. (2005). Kognitivní terapie a emoční poruchy (1. vyd.). Praha: Portál.
 
Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis.
 
Možný, P., & Praško, J. (1999). Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe (Vyd. 1.). Praha: Triton.
 
Praško, J. (1998). Skupinová kognitivně-behaviorální terapie depresí (1. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum Praha.
 
Praško, J., Možný, P., & Šlepecký, M. (2007). Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch (Vyd. 1.). Praha: Triton.
 
Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.