Atraktivita mužů a žen - po čem vlastně toužíme?

23. dubna 2015 20:46 | Zuzana Janáčková sex partnerství sexualita atraktivita

https://cz.dollarphotoclub.com

Kdybyste dnes vedle sebe postavili ideály krásy z jednotlivých období napříč dějinami, docela byste se podivili. Představa krásy nebyla vždy stejná. Co nás tedy přitahuje?

Jednu z prvních představ o preferencích pravěkých lidí můžeme získat ze sošky Věstonické Venuše. Její kypré tvary nám ukazují, že muži paleolitu měli úplně odlišné preference než muži dnešní. Představa atraktivnosti se tedy během času poměrně výrazně posouvala a dá se předpokládat, že tak tomu bude i v budoucnosti.

Kdo ví nejvíc?

Výzkumem atraktivnosti se dnes zabývá kromě jiných i evoluční psychologie. Ta zkoumá jednotlivé odlišnosti napříč dějinami i napříč různými kulturami a etniky, snaží se najít jejich společné prvky a předpovědět budoucí vývoj. Představy atraktivních mužů se neliší tak výrazně jako představy atraktivních žen. U žen se poměrně hodně mění ideální výška, váha a velikost ňader. Neatraktivní znaky jsou na rozdíl od těch pozitivních poměrně neměnné. Patří sem především obezita nebo naopak zjevná podvýživa. Mezi další viditelné vnější tělesné znaky neatraktivnosti můžeme zařadit například zkažené zuby, sinalou kůži a slepené vlasy.

Po čem ženy touží

Již od dávných dob viděly ženy v mužích především „živitele rodiny“. Muž tedy pro ženu musí představovat oporu pro ni samotnou i pro její budoucí potomky. Najít takového muže však není jednoduché, proto jsou ženy oproti mužům mnohem „vybíravější“. Základním ukazatelem atraktivnosti muže je jeho přístup ke zdrojům. V dávných dobách, kdy obživa spočívala především v lovu, tento pojem souvisel především s tělesnou sílou a fyzickou zdatností, od kterých se odvíjela schopnost uživit rodinu. Později, když se způsob života změnil, posunul se i význam tohoto pojmu. V dnešní době je přístup ke zdrojům spojován především s postavením muže ve společnosti. To se odráží v jeho sociálním statutu, ekonomickém statutu, majetkovém zázemí, vzdělání, profesi, ambicích a dalších. Čím lepší jsou jednotlivé položky v tomto seznamu, tím atraktivita daného muže roste. Pro ženu je však důležitý nejen přístup ke zdrojům, ale i ochota muže podělit se o tyto zdroje. Pokud je muž ochoten se rozdělit, získá partnerka pocit zajištění pro sebe i své budoucí děti. Ženy proto vyhledávají muže, kteří se starají o druhé, dávají najevo svoje emoce, jsou citliví, empatičtí, otevření. Co se týče vzhledu, tak ženy preferují muže s nápadnými lícními kostmi, dlouhou širokou bradou, a „širokým“ úsměvem. Dále ženy vyhledávají muže s neverbálními projevy dominantního chování (například obsáhlá gesta, časté pokyvování hlavou). Má se též za to, že atraktivně působí projevy spojené s vysokou mírou testosteronu, jako jsou vousy, ochlupení nebo vysoký vzrůst.

Po čem muži touží

Muži na rozdíl od žen přikládají tělesné přitažlivosti mnohem větší váhu. Ve svojí partnerce hledají matku svých dětí, takže je pro ně důležitá schopnost reprodukce. Tato zjištění přesně potvrzují hypotézy evoluční psychologie. Muži se při výběru partnerky soustředí hlavně na vzhled, zatímco ženy berou v potaz i povahu a sociální postavení muže. Základním ukazatelem ženské přitažlivosti je věk. A to nezávisle na době nebo kultuře. Mladost souvisí s větší pravděpodobností úspěšné reprodukční aktivity. Například již středověcí panovníci si vybírali partnerky takové, aby „jim daly syna“. Dalším ukazatelem je tvar těla. Poměrně časově i kulturně stálý je především poměr velikosti pasu a boků (neboli WHR – waist-hip-ratio). Obecně platí, že čím je poměr menší, tím je žena přitažlivější. Například Marylin Monroe, či Twiggy mají WHR v rozmezí 0,65 až 0,7. Příliš vyhublé ženy nejsou atraktivní, protože by mohly mít problémy při porodu. To stejné platí i o příliš obézních ženách. Současný trend vyhublosti nesouvisí ani tak s rodinným životem, jako spíš se společenským statutem. Krásné, mladé partnerky jsou pro některé vysoce postavené muže další „známkou úspěšnosti“. Z celé postavy se pak muži zaměřují především na obličej, kde ve většině kultur považují za atraktivní velké oči, malý nos a malou bradu.

Atraktivita není vše

Pokud nesplňujete výše uvedené znaky atraktivnosti, vůbec nezoufejte. I když většina lidí připisuje atraktivním jedincům další pozitivní vlastnosti, jako větší oblíbenost, sebevědomí, štěstí, není žádné pravidlo, že je tomu skutečně tak. Tento fenomén, předpokládat u hezkých lidí dobré vlastnosti a u těch méně hezkých naopak ty špatné, se nazývá pozitivní stereotyp tělesné přitažlivosti. Je to tendence připisovat krásným lidem pozitivní vlastnosti a těm méně atraktivním ty negativní. Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že v partnerském vztahu se velice často uplatňuje jakási spravedlnost, kdy se navzájem přitahují lidé podobně atraktivní. Není tudíž pravda, že neatraktivní lidé mají menší pravděpodobnost nalézt partnera. Neatraktivní lidé mají pouze menší pravděpodobnost najít si výrazně atraktivnějšího partnera, než jsou oni sami.

ZDROJE:

Hewstone, M. & Stroebe, W. (2006). Sociální psychologie. Praha: Portál.
Petr Weiss. (n.d.). Sexuální atraktivita mužů a žen. Science Café. Získáno 26. března, 2013, z http://slideslive.com/ScienceCafe/w/38888955
Swami, V. (2008). The Psychology of physical attraction. London: Routledge.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.