Psychické potřeby dítěte do tří let

24. března 2015 20:44 | Mgr. Andrea Matysková separace separační úzkost identita ontogeneze batole

http://www.freeimages.com/photo/1412362

Děti mají v různém věku různé potřeby. Jejich neuspokojení může vést k různým obtížím v dětství i dospělosti. Pojďme se podívat na ty nejzákladnější z nich.

Dítě má potřeb hned několik, k psychickým potřebám přidružujeme i potřeby biologické, sociální a vývojové. Všechny tyto potřeby jsou provázané a závislé na věku dítěte, pohlaví, prostředí, kde vyrůstá a neméně na jeho zdravotním stavu.

Utváření vlastního JÁ a potřeby s tím spojené

Mezi jednu z hlavních potřeb dítěte patří vědomí vlastní identity, které se utváří mezi druhým a třetím rokem života. Jedná se o vytváření vlastního "JÁ" a přijímání sebe samého takového, jaký jsem. Ruku v ruce se sebepřijetím jde i učení se společenským hodnotám a normám. V tomto období se formují i základy sebeúcty a sebevědomí na základě toho, jak jej vnímají druzí lidé, především pak jeho nejbližší rodina.

Utváření vlastního já lze pozorovat na postupném pochopení, že dítě není součástí matky, ale že má vlastní život. Tento proces postupného budování vlastní identity začíná objevem, že určitá akce dítěte vyvolá určitou reakci matky nebo jiného pečovatele. Takovou akcí může být například pláč, na který matka reaguje snahou dítě utišit.

Proto je v nejranějším dětství velmi podstatné, aby reakce matky na potřeby dítěte byly přiměřené a stále stejné. Dítě si tak vytváří jistou základnu pro další vývoj, neboť se může spolehnout na to, že je o něj postaráno. Svět se pro něj stává bezpečným místem, kde jeho nejbližší mají zájem na jeho štěstí. Tyto rané zkušenosti se vryjí hluboce do lidské paměti a podstatnou měrou ovlivní celý budoucí vývoj jedince.

Vrátíš se ještě?

Mezi sedmi až dvanácti měsíci dítě úplně pochopí, že může být od matky odděleno a ta se také nemusí vrátit. To vyvolává tzv. separační úzkost. Dítě se dožaduje matky a při jejím odchodu často pláče. Jedná se o normální vývojový krok související právě s budováním vlastního já jako samostatného jedince, který může být také opuštěn.

V tomto období je zapotřebí nepodlehnout naléhání dítěte (například když pláče v postýlce) ale zároveň být stále bezpečnou osobou, která se vždy po nějakém čase vrátí. Dítě musí získat jistotu, že tu pro něj pořád jste, ale také musí pochopit, že jeho a váš život jsou odděleny.

Následující krátké video popisuje v angličtině základní projevy separační úzkosti z pohledu matky i lékaře a na závěr dává několik rad, jak se s tímto složitým obdobím poprat.

Okolo druhého roku života se již děti poznají v zrcadle. Pokud jim uděláme značku na obličeji a posadíme je k zrcadlu, budou se ji snažit setřít. Chápou tak, že to batole v zrcadle, jsou oni sami. Až do tohoto věku vnímají děti svůj odraz jako někoho cizího, s kým si mohou hrát, popřípadě se odrazu později bojí.

"Já sám!"

Mezi druhým a třetím rokem života nastupuje tzv. období vzdoru, kdy dítě testuje hranice, kam až může zajít. Právě v tomto období se naučí říkat "NE!" a často trvá na tom, že chce věci dělat samo. Jedná se o boj o vlastní nezávislost, které se paradoxně v období separační úzkosti tolik bálo. Starší batole si už dovolí více než dříve, což souvisí i s tím, že se naučilo chodit. Chůze dodává dříve velkému a nedosažitelnému světu zcela nový rozměr. Na nohách se svět už nejeví tak obrovský a prudký růst a vývoj motoriky dítěti umožňuje dosáhnout na místa, o jejichž existenci předtím mělo jen matnou či žádnou představu.

Rozvoj řeči s nástupem prvních gramatických pravidel také umožňuje vyjádřit více odstínů vlastních nálad a efektivnější komunikaci se světem. Toto období je charakteristické také ohromným zájmem o vnější svět a principy jeho fungování. Rodiče jsou tak doslova bombardováni dotazy začínající nejčastěji slovy: "Proč...?", "Jak...?" a "Co...?". V tomto období je podstatné, aby dítě mělo dostatek podnětů, které budou podporovat rychlý vývoj jeho mozku. Rodiče by měli být schopni trpělivě zodpovídat dotazy dítěte, tak aby to dítě na své úrovni pochopilo.

Toto období je pro rodiče velmi náročné. Děti najednou dosáhnou na ubrusy, shazují skleničky ze stolů, odporují a vztekají se. Chtějí svou svobodu, ale zároveň stále potřebují bezpečnou základnu pro své výpravy do světa. Proto je vhodné vytvořit dítěti bezpečné prostředí, které může prozkoumávat. Pro toto období platí nechat děti dělat maximum činností samotné. Jejich touha po samostatnosti je žene k učení se novým věcem a velké aktivitě podporující jejich správný rozvoj. Pokud si ale dítě neví s něčím rady, je na místě mu pomoci názorným příkladem nebo popostrčením ke správnému řešení problému. Není vhodné pomáhat dítěti s úlohami, které už zvládne samo nebo jen s drobnou dopomocí.

Když potřeby nejsou naplněny

Pokud rodič či jiný pečovatel není schopen naplňovat potřeby dítěte, může dojít ke stavu označovaném jako psychická deprivace. Ta by se dala označit za stav, kdy dítěti není dána příležitost uspokojovat základní psychické potřeby v dostatečné míře a po přiměřenou dobu. Dítě například není nikdy nebo jen zřídka pochváleno nebo rodiče nereagují na jeho projevy tak, jak by měli. Pro dítě se tak stává celý svět nebezpečným místem, kde si nemůže být jisto vůbec ničím.

Tento pocit nenaplnění vlastních potřeb, které si není dítě schopno zajistit samo, může vést k různým poruchám. Dítě může být nadměrně úzkostné, vyžadovat stálou pozornost nebo naopak se od pečujících osob odtahovat. Objevit se mohou poruchy chování v podobě vzteku či nepřiměřené agrese vůči pečovateli.

Problémy s chováním se pak v pozdějším věku mají tendenci rozšiřovat i na kolektiv ve školce a škole. Dítě také může mít později problém s autoritami, které do jisté míry začnou zastupovat jeho rodiče. U dítěte se také může objevit deprese, která nabírá často podoby tělesných obtíží (častá nemocnost, záhadné bolesti bříška apod.), apatická otupělost, kdy dítě nejeví o nic zájem, a v neposlední řadě může dojít ke zpoždění emočního a intelektového vývoje.

Psychické potřeby dítěte jsou v každém věku různé. Obecně ale platí, že děti nejvíce potřebují dobré zázemí a lásku. Matka, která se o dítě stará s láskou a péčí a citlivě reaguje na potřeby dítěte, takřka vždy zvolí správný přístup k dítěti, aniž by nutně musela studovat učebnice vývojové psychologie.

ZDROJE:

Krejčířová, D.; Langmeier, J. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada.
Langmeier, J.; Matějček, Z. (2011). Psychická deprivace v dětství. Praha: Portál.
Lewis, M. (1979). Social cognition and the acquisition of self. New York: Plenum Press.
Mirror test. (2013, July 16). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Mirror_test&oldid=564195584

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.