Katatymně imaginativní psychoterapie - může Vám pomoci?

13. března 2015 20:36 | Kristýna Sarisová trauma psychoterapie úzkost relaxace imaginace

http://www.freeimages.com/photo/748845

Představy a sny jsou mocným klíčem k lidskému nevědomí a často se využívají v terapii. Zavřete oči, relaxujte a nechte svoji fantazii, aby promluvila za vás. Můžete se o sobě dozvědět věci, které jste celé roky nemohli vyjádřit slovy.

Co je to KIP?

Katatymně imaginativní psychoterapie (v angličtině ji najdete pod označením Guided affective imagery - GAI) je hlubinný terapeutický směr, často označovaný také jako symbolické drama. Původem vychází z psychoanalýzy, ale těží z moderních výzkumů a relativně nových dynamických přístupů, takže se nejedná o psychologickou relikvii. To potvrzuje také fakt, že patří mezi psychoterapeutické přístupy, které jsou ve většině evropských zemích plně hrazeny pojišťovou (což je vcelku rarita).
Přístup začal vyvíjet v padesátých letech minulého století psychiatr Hans Carl Leuner. Během své práce byl silně ovlivněn psychoanalytikem Sigmundem Freudem a jeho žákem C. G. Jungem, což bez okolků přiznává. Konstatuje, že analytická psychologie ho inspirovala především svým konceptem kolektivního nevědomí (na druhou stranu v konceptu KIP se ekvivalent kolektivního nevědomí těžko hledá). Leuner věřil, že klient nejenom že může svoje problémy skrze imaginace bez obav vyjádřit (resp. mluvit o nich – vždy se nám snadněji mluví v metaforách, než o konkrétním problému), ale také je transformovat. Na základě toho popsal Leuner několik scén, do kterých pacienta v relaxaci uváděl (řeka, les, dům, hory, setkání s osobou stejného/opačného pohlaví) a pozoroval, jak fantazie klienta bude reagovat.

Jak KIP funguje?

Terapeut v KIP není direktivní ani svého klient nijak neomezuje. Jak už jsem zmínila v úvodu, KIP pracuje především s imaginací (představami). Sezení začíná uvolněním a relaxací, po které terapeut vybarví scénu, kterou si má klient představit. S touto scénou se potom v imaginaci pracuje. Terapeut například požádá klienta, aby vyšplhal na blízkou horu. Podle toho, jak klient zvládne/nezvládne svůj úkol, případně jaké ho doprovázejí emoce, může lépe pochopit některé klíčové oblasti svého života.
Leuner rozdělil náročnost scén, které v imaginaci používal, na několik stupňů podle náročnosti. Výhoda KIP spočívá v tom, že jí většinou zvládnou jak děti tak dospělí, ale vždy se doporučuje začínat od nižších stupňů. Jednou z mála podmínek, při které nelze KIP použít, je nedostatečná inteligence klienta.
Po každé imaginaci se terapeut důsledně věnuje zpracování pocitů a poznatků, které z ní vyplynuly. Navzdory tomu, jak se metoda jeví jednoduchá, může přinést výsledky, které spousta sofistikovaných směrů nikdy nedosáhne.

V čem může KIP pomoci a pro koho je určena?

KIP má velice širokou působnost. Používá se pro zpracování traumatických zážitků, odstranění neuróz nebo úzkostí. Podobně se také dá KIP využít při krizových intervencích. Často ji terapeuté také používají k blížší specifikaci pacientovat problému – koneckonců málokdo, kdo přijde do terapie, dokáže hned na prvním sezení identifikovat, co ho doopravdy trápí. Poměrně jednoduše a intuitivně dokážou s KPI pracovat děti, což je oproti jiným směrům obrovská výhoda. Oficiální stránky České společnosti pro KIP dokonce uvádějí, že KIP lze modifikovat také pro práci v párovém settingu případně pro skupinové terapie. Využít jí můžeme také při terapii PPP (viz případová studie).
Psychologové mohou v KIP podstoupit 3. stupňový sturkturovaný výcvik. Metoda patří k progresivním a velice oblíbeným volbám. Detaily najdete na oficiálních stránkách České společnosti pro KIP.

ZDROJE:

Česká společnost pro katatymně imaginativní psychoterapii. (2008) www.cskip.cz. Retrieved from http://www.cskip.cz/
Bruscia E. K., Grocke E.D, (2002). Guided imagery and music: the Bonny method and beyond. Gilsum: Barcelona Publishers.
Roeckelein, E. J. (2004). Imagery in psychology. Westport: Praeger publishers.
New Jersey Neuropsychiatric Institute, Princeton, N. J., May 16, 1966. Reprinted from AMERICAN JOURNAL OF PSYCHOTHERAPY, Vol. XXIII, No. 1, pages 4-22, January 1969 Retrieved from http://synthesiscenter.org/articles/0340.pdf

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.