Nechcete se posadit? Aneb teorie a realita uvolňování míst v MHD

8. března 2015 20:20 | Eva Krchová empatie gender sociální směna sebepotvrzovací teorie

http://www.freeimages.com/photo/757466

Uvolňování míst v MHD je fenomén typický pro Českou republiku. V mnoha jiných zemích, ať již evropských či mimoevropských není tento zvyk zakořeněn tak silně a využíván s takovou samozřejmostí jako u nás. Co však vede lidi k tomu uvolnit místo druhým? Kdo uvolňuje místo druhým nejčastěji? Jsou v pražské MHD galantnější muži nebo ženy?

Uvolnění místa jako projev altruismu

První otázka, kterou je třeba si zodpovědět, je, proč vlastně lidé uvolňují místa ostatním. Uvolnění místa druhé osobě lze jistě brát jako formu pomoci – pak by tedy uvolnění místa mohlo být projevem altruismu. Altruismus lze definovat jako chování cílené na pomoc druhým, ačkoli není spojeno s žádnou odměnou. Kde se však altruismus v lidech bere? Proč někteří vykazují častější altruistické chování oproti ostatním? Někteří odborníci se domnívají, že altruistické chování není tak zcela bez odměny. Odměnou altruistického chování je souhlas sociálního okolí a dobrý pocit ze sebe samého. Tato teorie sociální směny by pak nahrávala domněnce, že lidé pouští ostatní sednout zkrátka proto, že mají příjemný pocit z dobrého skutku a z toho, že jsou za tento čin oceněni uznáním ostatních cestujících.
Dle jiných odborníků se na altruistickém chování podílí velkou měrou empatie. Empatie se projevuje tím, že jedinec druhému pomůže i v případě, kdy osoba, které je pomáháno, se nedozví, odkud pomoc pocházela. V našem případě by se pak jednalo o takové chování, kdy by cestující uvolnil místo potřebnému i v situaci, kdy by se pouštěný nedověděl o tom, že ho právě dotyčný pustil (např. uvolnění místa tehdy, když pouštějící uvidí pouštěného přes okénko a uvolní mu místo, ještě než dotyčný nastoupí).
Další možností jak vysvětlovat to, že se lidé k druhým chovají nápomocně (v našem případě se jedná o uvolnění místa potřebným), je vysvětlení na základě sebepotvrzovací teorie (self-verification theory).
Tato teorie říká, že lidé si rádi potvrzují svůj obraz o sobě, ať už je negativní či pozitivní. Potvrzení sebeobrazu mohou lidé dosahovat několika cestami. Mohou si nacházet přátele, kteří jim jejich sebeobraz potvrzují, mohou svůj sebeobraz prezentovat navenek tím, jak se oblékají, k jakým politickým směrům apod. se hlásí a tím vyvolávají u ostatních takovou odezvu, která sebeobraz opět potvrzuje. Jinou možností, jak vyvolávat potvrzující reakce, je způsob chování se na veřejnosti.
Tím, že jedinec pustí v tramvaji druhého sednout, si tak může potvrdit obraz sebe jako obětavého empatického člověka, který rád pomáhá druhým. Pozitivní reakce okolí na tento akt sebeobraz obětavého člověka podporuje. Naopak neuvolnění místa může odpovídat sebeobrazu nevšímavého, bezohledného člověka.

Sociální normy a etiketa

Dalším momentem, který k altruistickému chování přispívá, jsou sociální normy. V české společnosti se obecně očekává, že mladší osoba uvolní místo starší osobě, těhotné ženě či člověku s takovými obtížemi, které mu cestování ztěžují. Jak se správně a korektně chovat v dopravních prostředcích pak můžeme konkrétně nalézt v různých příručkách zaměřených na etiketu. Např. ve Společenském katechismu od Gutha-Jarkovského se můžeme dovědět, že by místo měli uvolňovat především pánové, protože by přednost v sezení měly mít dámy a starší osoby. Slečny a dámy pak nemají povinnost postupovat své místo pánům, měly by však pokaždé místo uvolnit starší dámě či ženě nesoucí břemeno, obzvlášť jedná-li se o ženu s dítětem.
Oproti společenské etiketě by však mohla vystupovat i jiná sociální očekávání, která jsou ovlivněná genderovými stereotypy. Hartmut Karsten uvádí ve své publikaci Ženy-muži typické vlastnosti, které bývají přisuzovány ženám a mužům podle jejich pohlaví. Jako vlastnosti žen zde popisuje např. ohleduplnost, soucitnost, empatii či přívětivost. Mužům pak naopak připisuje agresivitu, dominanci či panovačnost. Na základě těchto očekávaných genderových vlastností pak člověk může nabýt pocitu, že ho v dopravním prostředku pustí sednout spíše žena nežli muž.

Jaká je skutečnost?

Jak to však funguje v dopravních prostředcích ve skutečnosti? Je výhodnější stoupnout si nad muže či nad ženu, pokud chcete, aby vám bylo přenecháno místo?
Společenská etiketa upozorňuje na to, že by měli místa k sezení uvolňovat spíše muži, zatímco společenská očekávání, ovlivněná stereotypy, poukazují spíše na to, že budou místa uvolňovat více ženy. Abychom se dozvěděly odpovědi na naše otázky, provedly jsme drobný výzkum v pražské MHD. Pozorovaly jsmev průběhu tří měsíců v roce 2012 chování lidí v tramvajích, metru a autobusech. Zaznamenávaly jsme, jak pouštění probíhá, a všímaly si zajímavých situací. Během tohoto období jsme pozorovaly 84 situací uvolňování místa.

Kdo tedy pouští sednout nejčastěji a jaké jsou důvody?

V 54 případech uvolnila své místo žena, ve 30 případech muž. To je statisticky významný rozdíl. Aktivní přitom byly zejména mladé ženy.
Nejčastěji bylo místo uvolněno starým lidem, a zejména těm, kteří byli znevýhodněni ještě i jiným způsobem – měli hůl, větší zavazadlo či psíka. Místa byla uvolňována ale i rodičům s dětmi, těhotným ženám, lidem s většími zavazadly či mladým cestujícím po úraze.
Téměř ve všech případech byli pozorní ti cestující, kteří seděli, pouze v několika málo případech si o puštění musel říct sám hendikepovaný. Vždy mu však bylo vyhověno.
Celkem překvapivě jsme zaznamenaly i poměrně velké množství odmítnutí nabízeného místa. Důvodem bylo nejčastěji to, že dotyčný cestoval pouze jednu či dvě zastávky.
Ačkoliv do výzkumu mohlo vstupovat více proměnných, které nebyly zaznamenány, vyplývají z něho následující doporučení:
1) Chcete-li být puštěni, stoupněte si nad mladou ženu a navažte s ní oční kontakt.
2) Chcete-li být puštěni a nikdo vám místo aktivně neuvolní, požádejte sami. S největší pravděpodobností vám bude vyhověno
3) Chcete-li sami uvolnit místo někomu jinému, oslovte ho – sám si nemusí nabízeného místa všimnout. Pokud však odmítne, nenuťte ho – zejména starší lidé raději chvilku postojí, než aby si museli sedat a o zastávku později opět vstávat.

Výzkum byl zpracován jako příspěvek na mezinárodní konferenci Studentská vědecká a odborná činnost, která se konala v Košicích ve dnech 22.-24.5. 2013.

ZDROJE:

Krchová, E. & Sýkorová, J. (2013). Nechcete se posadit? Aneb pouštějí v pražské MHD více sednout muži, či ženy? Práce SVOČ. Praha
Atkinson, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál. ISBN 80-7178-640-3.
Guth-Jarkovský, J. (1992). Společenský katechismus. Praha: Československý spisovatel. ISBN 80-202-0379-6.
Kalašová, A., & Krchová, Z. (2011). Road Users' Risky Behavior: Analysis Focusing on Aggressiveness. International Journal of Vehicular Technology, stránky 1-5.
Karsten, H. (2003). Ženy – muži, Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál. ISBN 80-7367-145-X.
Moore, S. (Leden 2011). Understanding and managing anti-social behaviour on public transport through value change: The considerate travel campaign. Transport Policy, stránky 53-59.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.