Když člověk jedná podle druhých…

4. března 2015 12:40 | Eva Kulhánková Aschovy experimenty Sociální inhibice Sociální facilitace konformita Deindividuace Kolektivní duše

http://www.freeimages.com/photo/1181505

„Dáš si s námi?“ ptají se tě kolegové z práce a natahují k tobě ruku s krabičkou cigaret. „Děkuji, já nekouřím,“ odpovíš zdvořile. „Neblbni, jednu si dej, copak tu budeš jenom hloupě stát?“ Dáte si, nebo ne? Co je pro Vás důležitější – Vy, anebo to, co si ostatní pomyslí? Proč děláme mezi lidmi věci, které bychom o samotě neudělali? Proč si zapálíme, ačkoli si myslíme, že kouření je špatné? V tomto článku se budeme zabývat tím, jak skupina může působit na jedince a také tím, co se v člověku děje. Oblasti, která se věnuje této problematice, se říká sociální psychologie.

„Nedívej se, nebo to zkazím!“

Na poli sociální psychologie se odehrálo mnoho významných experimentů. Mezi nimi byly i takové, které zkoumaly, zda náš výkon bude stejný, pokud ho budeme vykonávat sami, nebo s někým. Výsledky ukázaly, že se náš výkon změní. Změna může být jak pozitivní, tak negativní.

• Sociální facilitace
Sociální facilitací se označuje zvýšení výkonnosti. Zde rozlišujeme koakci a pasivní diváky. První zmíněný termín je jenom jiný název pro souběžnou činnost. To znamená, že pokud budeme počítat příklady zároveň s někým, náš výkon se zvýší. To je pravděpodobně způsobeno rivalitou a touhou být lepší než konkurent. Rychlost řešení se také bude zvyšovat v případě, že kolem sebe budeme mít obecenstvo. Příčinou tohoto jevu může být touha ukázat se v co nejlepším světle.

• Sociální inhibice
V některých případech se stávalo, že došlo k zvýšení rychlosti při řešení úloh, ale na úkor přesnosti (snížení pozornosti). Probandi dělali mnohem více chyb. Docházelo také k tomu, že poklesl jak výkon, tak míra pozornosti. Tomuto jevu se říká sociální inhibice. Můžeme ji chápat jako neblahý vliv přítomnosti koaktérů a diváků na jedince.

Kdy se projeví facilitace a kdy inhibice? Sociální facilitaci můžeme očekávat u příkladů, které jsou jednoduché, naopak inhibici u příkladů obtížných či nejasných. Ale proč tomu tak je? Může to být tím, že člověk ví, že jednoduché úkoly vykoná dobře. Proto si může dovolit být rychlý. Neočekává, že by udělal chybu a vypadal tak před ostatními špatně. Naopak při těch obtížných, když ví, že ho druzí pozorují, nechce udělat chybu, za kterou by ho ostatní mohli odsoudit. To je příčina snížení výkonu.
Také na nás může působit nervozita z přítomnosti druhých. Potom se nedostatečně soustředíme na problém. Následkem toho je pomalé počítání a zbytečné chyby.

„Ano, souhlasím.“

Další experimenty zkoumající vliv skupiny na jedince byly Aschovy experimenty konformity.

konformita = přizpůsobení se tlaku skupiny

Nejznámější z jeho pokusů je odhadování délky přímek. Postup byl následující. Vy, jakožto proband, jste přišel do místnosti, kde sedělo dalších 7-9 lidí. Všichni kromě vás měli přesné instrukce, jak se chovat, protože to byli Aschovi pomocníci. Bylo vám řečeno, že vám experimentátor bude ukazovat jednu ze tří různě dlouhých přímek (nejkratší, středně dlouhá, nejdelší). Zároveň vám budou ukázány předlohy všech přímek. Vaším úkolem bude přímky porovnat a rozhodnout, s jakou předlohou se ukazovaná přímka shoduje. Potom skupině byla ukázána první přímka a všichni postupně rozhodovali o její délce, pěkně nahlas a přede všemi. Vy jste odpovídal vždy jako předposlední. Na několik prvních přímek odpověděli všichni stejně. Samozřejmě správně. Úkol byl přece tak jednoduchý! Poté ale skupina začala odpovídat podivně. O jednoznačně nejkratší přímce všichni tvrdili, že je nejdelší. Jak odpovíte?
Přestože správná odpověď byla vždy očividná, účastník experimentu váhal. Mnul si oči, chodil se podívat z blízka na přímky. A výsledky? Asi v 76 % se alespoň jednou přizpůsobil jedinec názoru skupiny (tvrdil, že nejkratší přímka je nejdelší). A přibližně 36 % podlehlo názoru skupiny ve většině případů!
Asch zkoušel i různé obměny tohoto experimentu. Měnil například počet pomocníků. Zjistil, že velikost skupiny nemá na konformitu příliš velký vliv. Ve tříčlenné skupině se člověk chová stejně jako ve skupině, která má 16 členů. Také zkoumal, jak se lidé zachovají, pokud někdo ve skupině, bude mít jiný názor než většina. A přestože názor skupiny i pomocníka, co odpověděl jinak, byl špatný, proband měl tendenci odpovědět podle vlastního úsudku. Jen asi 3 % odpověděli podle většiny, což je zanedbatelné číslo.
Ale co se celým tímto „divadýlkem“ zjistilo? Jak interpretovat Aschovy experimenty? Co jsme se dozvěděli o lidech?

  • Lidé se přizpůsobují chování skupiny, aby byli přijati. Nechtějí skončit jako „outsideři“, aby na sebe nepoutali přílišnou pozornost.
  • Lidé se budou přizpůsobovat, budou-li si myslet, že špatně slyšeli instrukci nebo ji špatně pochopili. Zkrátka, že ostatní jsou lépe informováni než oni.
  • Další možností může být ochota spolupracovat. Ano, ostatní odpovídají špatně, ale co když hrají jenom nějakou hru, co když to chtějí ušít na experimentátora? Přece to nezkazím.
  • Možná ale souhlasili se skupinou, protože si nebyli jistí, a to je uvádělo do nepohody. V rámci zbavení se tohoto pocitu, byli zajedno se skupinou.

Asch mluvil výhradně o konformitě jako o charakteristice osobnosti. Dnešní sociální psychologie se ale jeho experimenty snaží vyložit jako konformní jednání, které je způsobeno výše zmíněnými body. Těžko hledat skutečnou příčinu. Pravděpodobně se u každého bude lišit, protože každý z nás má jiné zkušenosti a pocity. I proto nelze jednoznačně říci, proč se kdo jak zachoval.

Jeden za všechny…

Aschovy experimenty byly aplikovány na malou skupinu. Co se ale stane, když se člověk ocitne ve velké skupině, v davu? Tímto problémem se zabýval Gustav Le Bon. Jak je možné, že v davu je člověk schopen páchat i trestnou činnost? Co ho vede k tomu dělat věci, které nechce, které jsou v rozporu s morálkou?

Deindividuace = potlačení identity jedince
Člověk je v davu většinou pokryt anonymitou, proto se oslabuje jeho smysl pro odpovědnost. Proč by neměl jít s davem, když za to neponese žádné následky? A je přece tak lákavé, upustit páru a rozbít pár výloh.

Kolektivní duše =duševní jednota davu
Lidé v davu „cítí, myslí a jednají způsobem naprosto odlišným, než by cítili, myslili a jednali o samotě“ (Le Bon).
V davu se ztrácí veškeré individuální schopnosti jedince. Racionální část člověka je přemáhána tou neuvědomovanou, primitivní, která přeměňuje veškeré myšlenky ihned v činy. Proto dav jedná tak rychle, jednotně a bez zábran.

Je tolik situací, kdy souhlasíme se skupinou a ani si to neuvědomujeme. Kdy se necháváme ovlivnit a pak se sami sebe ptáme, proč jsme se právě takto zachovali. Ano, skupina má na nás velký vliv. A je potřeba rozlišovat, kdy ten vliv je správný, a kdy ne. Tím chci říct, že ne vždy je dobré plavat proti proudu. Někdy prostě lidé ve skupině mají více informací, více moudrosti a je dobré se řídit podle nich. Ale je dobré znát tyto experimenty a vědět o tom, že jsme tak snadno ovlivnitelní. Aby to, zda si zapálíme cigaretu, nebo ne, záviselo opravdu pouze na nás!

Jak přibližně probíhal Aschův experiment - klikněte zde

ZDROJE:

Asch's conformity experiments. (2008). Psychologist, 21(9), 757.
Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. (3. čes. vyd. - rev. překlad z r. 1947., 159 s.) Praha: Kra.
Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.
Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
Vybíral, Z. (2004). S konformitou to není tak jednoduché. Psychologie dnes 10, 12, s.32–34.

 

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.