Arteterapie

1. března 2015 20:42 | Kristýna Sarisová psychoterapie umění nevědomí arteterapie

http://www.freeimages.com/photo/1445416

Pohled na umělecké dílo v člověku vzbuzuje rozmanité vnitřní děje. Naopak promítání niterného světa do umění vede k uvolnění napětí a růstu osobnosti. Těchto principů využívá arteterapie, jejíž základy budou vysvětleny v následujících řádcích.

Umělecká tvorba provází lidstvo od pradávných časů. Již primitivní kultury vyjadřovaly různá sdělení, zážitky a emoce prostřednictvím jeskynních maleb. Určité barvy a symboly pro ně měly zvláštní význam. Dnešní společnost zaměřená spíše technicky se k těmto vyjádřením opět vrací, a to v podobě arteterapie. Tento termín můžeme volně přeložit jako „terapie uměním“. V čem tento druh terapie spočívá a čím nám může být užitečná?

Něco málo z historie

Arteterapie je poměrně mladé odvětví, avšak s dlouhou historií. Počátky arteterapie ve smyslu, jak ji chápeme dnes, sahají až do 18. století, kdy se zvyšoval zájem o tvorbu duševně nemocných. V této době platil předpoklad, že psychicky nemocní lidé jsou kreativní jiným způsobem než zdraví, tato tvorba odpovídá typu jejich onemocnění a koresponduje s vývojem jejich nemoci.

První akreditované studium arteterapie bylo otevřeno v šedesátých letech 20. století ve Filadelfii a v České republice probíhaly první profesionální semináře v letech osmdesátých. Tento časový posun byl způsoben podmínkami tehdejšího režimu, který těmto formám terapie nebyl příliš nakloněn.

O čem to tedy je?

Důležitým východiskem arteterapie je, že obsahy v nevědomí, tedy v části naší duše, která je našemu vědomí skryta, mohou být lépe vyjádřeny a pochopeny v obrazech než v mluveném projevu. Neznamená to, že se arteterapie mohou účastnit pouze umělecky nadaní jedinci. V nitru každého člověka je potenciál „přetvořit“ své vnitřní napětí či konflikt do viditelných tvarů a ty poté mohou sloužit jako styčné body v rozhovoru nad problémy daného člověka. Tímto procesem získá člověk náhled na své vlastní emoce, pocity a prožitky, které si plně neuvědomoval nebo jim nepřikládal váhu. Ve chvíli, kdy člověk maluje obraz, aktivuje se skrytá část osobnosti (již zmiňované nevědomí) a objevují se symboly tzv. „bytostného Já“, které představuje pravou podstatu osobnosti.

K umělecké tvorbě ve vztahu k osobnosti se vyjadřoval i zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Tvrdil, že v průběhu malování se obraz sám vyvíjí a to často v rozporu s vědomou vůlí malujícího. Nevědomí samo určí, co bude znázorněno a dotyčný poté může být svým výtvorem překvapen.

Podoby a využití arteterapie

Arteterapie se dělí na dva směry:

  • receptivní
  • produktivní

Receptivní arteterapie je postavena na vnímání uměleckého díla, např. obrazu, hudby, sochy. Důležité je vcítění. Produktivní arteterapie používá tvůrčí činnosti jako malování, kreslení či modelování. Dále je možné arteterapii rozdělit na individuální, skupinovou, párovou a rodinnou.

Arteterapeutem se stává člověk po absolvování vysokoškolského studia nebo pětiletého psychoterapeutického výcviku. Tuto formu terapie většinou provozují psychologové, lékaři, pedagogové, zdravotní sestry aj.

Využití arteterapie je poměrně široké. Tento směr je možné aplikovat v problematice týraných a zneužívaných dětí, u lidí s duševním onemocněním, s poruchami autistického spektra a s mentálním či smyslovým postižením. Arteterapii však mohou podstoupit i duševně zdraví lidé a objevit tak cestu do svého nitra a lépe porozumět sobě samému. Arteterapie tedy vede k osobnostnímu růstu, který zahrnuje sjednocení osobnosti, uvědomění si vlastních vnitřních pochodů a pocitů, rozvoj emocionální, sociální, perceptivní (vnímání) a kreativní složky člověka. Také vede k pochopení skrytých myšlenek, přání a potlačených pocitů. Jednoduše řečeno, jedinec prostřednictvím umění poznává skrytá zákoutí své duše.

Závěrem jen konstatování arteterapeutky a malířky Jane Rhyneové: „Vystihla jsem se lépe za jeden den malování než za léta, která jsem o sobě vyprávěla slovy.“

ZDROJE:

Jebavá, J. (1997). Úvod do arteterapie. Praha: Karolinum.
Šicková-Fabrici, J. (2002). Základy arteterapie. Praha: Portál.
Ženatá, K. (2005). Obrazy z nevědomí. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.