Transpersonální psychologie

26. února 2015 20:55 | Tereza Mahdalová holotropní dýchání transpersonální psychologie LSD Grof

http://www.freeimages.com/photo/442704

Transpersonální psychologie je kontroverzní téma, které vyvolává ve vědecké obci rozporuplné reakce. Zatímco stoupenci transpersonální psychologie jsou přesvědčeni o její významnosti a důležitosti, odpůrci ji neberou moc vážně.

Transpersonální psychologie je směr, který se zaměřuje na transpersonální, transcendentní nebo spirituální aspekty lidské zkušenosti. Zabývá se mimořádnými, změněnými stavy vědomí.

Předchůdce

Předchůdcem transpersonální psychologie byl Carl Gustav Jung (1875-1961), který vytvořil pojem kolektivní nevědomí, což je nevědomí lidstva přesahující osobní nevědomí jedince. Jde o nejniternější zděděné duševní obsahy, jako jsou například historické zkušenosti či různé vize typické pro danou společnost. Krom toho přišel i s pojmem archetyp, což je jakýsi pravzor, předávaný a přejímaný výchovou i kulturou. Jung zdůrazňoval důležitost spirituality neboli duchovnosti.

Historie

Transpersonální psychologie sama pak vznikla v USA koncem 60. let a volně navazuje na humanistickou psychologii. Zakladatelé humanistické psychologie (A. Maslow a A. Sutich) byli i přes popularitu tohoto směru nespokojeni.

Došli k závěru, že psychologie by měla zahrnovat i oblasti, jakými jsou například mystické stavy, duchovní praxe, kosmické vědomí, psychedelické zážitky, trans, kreativita a projevy náboženské, umělecké a vědecké inspirace zprostředkované mimořádnými stavy vědomí.

Proto se v roce 1967 v Kalifornii opakovaně sešli Abraham Maslow, Anthony Sutich, Stanislav Grof a další. Jejich cílem bylo vytvořit novou psychologii, jež by brala ohled na celou šíři lidských zážitků včetně zvláštních stavů vědomí. Nově vzniklý směr byl poté pojmenován podle návrhu Stanislava Grofa transpersonální psychologie.

Brzy nato byla založena Asociace transpersonální psychologie, Kalifornský institut transpersonální psychologie a v roce 1969 začal vycházet časopis Žurnál transpersonální psychologie.

Stanislav Grof a jeho holotropní dýchání

Stanislav Grof je americký psychiatr českého původu a patří k významným představitelům transpersonální psychologie. Grof předpokládal, že nejdříve existovalo kosmické vědomí a z něho se postupně vydělily individuální lidské psychiky. Současně podle něj dochází ke kosmickému zapomínání. Lidé postupně zapomínají, že jejich mysl byla kdysi součástí světového vědomí.

Grof společně se svou ženou Christinou vytvořil techniku holotropního dýchání, kterou využívali jako náhradu experimentování s LSD, která je zakázána. Tato metoda vzešla z předpokladu, že lze vyvolat jiné stavy vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. Možné vedlejší účinky a rizika spojená s použitím této metody nejsou dosud plně prověřena.

Psychedelické hnutí

Zkoumáním mimořádných stavů vědomí se zabývalo i psychedelické hnutí, které široce experimentovalo s psychoaktivními látkami (chemické látky, které ovlivňují stav mysli člověka, např. alkohol, marihuana, drogy, psychoaktivní houbičky, psychofarmaka), především ale s LSD. Vůdčí osobností psychedelického hnutí byl Timothy Leary.

Leary začal experimentovat s psychoaktivními látkami v roce 1960 ještě jako profesor na Harvardově univerzitě, a to se souhlasem tehdejšího vedoucího katedry psychologie Davida McClellanda. Hnutí však nabylo takových rozměrů, že Leary byl o tři roky později nucen Harvard opustit. Byl pronásledován policií a označován jako drogový král. Několik let také strávil ve vězení.

Později se Leary zabýval vlivem interakce mezi člověkem a počítačem na lidskou psychiku a možnostmi prodloužení lidské existence. Leary považoval mozek za jakýsi přírodní počítač, jehož nervové okruhy a programy lze aktivovat psychedeliky typu LSD, což vede ke zpřístupnění neobvyklých stavů vědomí. Psychoaktivní látky tedy působí jako biochemické klíče, které dokáží odemknout dveře k novým zážitkům a zkušenostem.

Learyho spolupracovníkem byl Richard Alpert, který vyučoval na Harvardu, ale byl z něj propuštěn kvůli účasti na výzkumu psychedelických drog. Poté odcestoval do Indie, stal se mnichem a přijal jméno Ram Dass (Služebník boží).

Dalším účastníkem harvardských výzkumů s psychoaktivními látkami byl Ralph Metzner. Ten patří mezi představitele tzv. zelené psychologie, která považuje snahu o ovládnutí přírody za patologický produkt západní kultury a usiluje o dosažení harmonie mezi přírodou a člověkem.

Cesty do neznáma

Leary a jeho spolupracovníci vymezovali transpersonální zážitky jako cesty do nových oblastí vědomí, přičemž zdůrazňovali, že droga sama tyto zážitky nevyvolává. Působí pouze jako chemický klíč tím, že otevírá duchovní vědomí a osvobozuje nervový systém od jeho obvyklých modelů a struktur.

Leary a jeho spolupracovníci vymezovali transpersonální zážitky jako cesty do nových oblastí vědomí, přičemž zdůrazňovali, že droga sama tyto zážitky nevyvolává. Působí pouze jako chemický klíč tím, že otevírá duchovní vědomí a osvobozuje nervový systém od jeho obvyklých modelů a struktur.

Výzkum účinků LSD byl v západních zemích postupně zakázán. Při použití LSD dochází i k mimořádně nepříjemným zážitkům, tzv. bad trip. Doprovází ho hrůzné obrazy a pocity ohrožení. Jedinec pak může být nebezpečný sobě i svému okolí.

U uživatelů se objevují nekontrolované stavy strachu, pocity úzkosti, návaly pocení, poruchy rovnováhy a orientace. Je omezená schopnost reakcí. Dochází ke ztrátě kontaktu s realitou. Může docházet ke zvýšení krevního tlaku, rozšíření zornic, závratím, nevolnosti, pocitům chladu, zrychlenému dýchání a zvýšení tělesné teploty. Po opakovaném užití dochází často ke změnám v sebepojetí a sebehodnocení.

Drogou navozený duchovní zážitek není bez rizika

Rizika LSD spočívají spíše v psychice. K narušení psychiky dochází již po první intoxikaci. Mohou se objevit flashbacky (záblesky paměti). Jde o prožitek jako při užití drogy bez toho, že by si ji člověk znovu skutečně vzal. Dochází k tomu s odstupem času (může se projevit až rok po užití).

U jedinců s genetickými či osobnostními předpoklady může vést k déletrvajícím psychickým poruchám (změny vnímání a halucinace trvající i týdny po konzumaci) nebo k projevení chronické psychotické poruchy, jako je schizofrenie či maniodepresivita. Trvalé psychické následky či sebevražedné pokusy nejsou výjimečné.

Při mimořádných stavech vědomí dochází k změnám myšlení, ztrátě kontroly, změnám ve vyjadřování emocí, změnám obrazu těla, zkreslení vnímání, změnám ve významu nebo významnosti, pocitům nesdělitelnosti a obrození, hypersugestibilitě (ve změněných stavech vědomí mají lidé tendenci nekriticky přijímat určité výroky či tvrzení nebo na ně automaticky reagovat), je také narušené vnímání času a chronologie.

Studium transpersonální psychologie

Transpersonální psychologie studuje celou řadu lidských prožitků. Zabývá se i perinatální oblastí nevědomí (spojené s prožitky narození a předporodní existence), domorodými rituálními praktikami, náboženstvím, filozofickými a duchovními aspekty smrti a umírání, problémem přetrvávání vědomí po smrti a prožitky z minulých životů. Transpersonální psychologie se také v některých jejích oblastech překrývá s parapsychologií, která studuje různé nadpřirozené jevy (telepatie, jasnovidectví, vidění na dálku, psychokineze atd.).

Tento směr pracuje s transpersonálními zážitky, což jsou stavy, při kterých pocit vlastního já překračuje hranice těla a ega (jáství) i hranice trojrozměrného prostoru a lineárního času, které vymezují naše vnímání světa v obvyklém stavu vědomí.

Transpersonální psychologie uznává spiritualitu jako důležitou část lidské existence. Pokouší se sjednotit moderní psychologickou teorii s poznatky různých forem mystiky. Jde tedy o snahu sblížit objektivní metody vědy, mystickou tradici a východní duchovní filozofii.

Transpersonální psychologové jako podpůrné důkazy pro své postoje využívají různé objevy především z oblasti kvantové a relativistické fyziky a jejich filozofické důsledky (na tom poli působili a působí především Fritjof Capra, David Bohn, Karl Pribram, Gregory Bateson, Erwin Laszlo).

Je to věda nebo není?

Diskuze o transpersonální psychologii a její přijetí v akademických kruzích i mezi laiky jsou ztíženy faktem, že porozumět transpersonálním zážitkům nebo jen uvěřit v jejich existenci je na základě sdělení jiných lidí složité.

Transpersonální psychologie přispěla k obnovení zájmu o studium vědomí, které bylo dlouho opomíjeno. Svým duchovním zaměřením je alternativou ke konzumní orientaci západní společnosti.

Z čistě vědeckého hlediska ovšem není dostatečně podložena empirickými důkazy. Transpersonální psychologie tak nadále zůstává okrajovým směrem psychologie a není dosud jednoznačně přijata mezi vědecké obory.

ZDROJE:

Grof, S. (2007). Psychologie budoucnosti. Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí. (2. vyd.). Praha: Argo.
Grof, S. (1999). Za hranice mozku. Narození, smrt, transcendence. (2. vyd.) Praha: Perla.
Höschl, C. (2004). Psychiatrie. (2. vyd.). Praha: Tigis.
Kohoutek, R. (2008). Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita.
Leary, T. (1996). Záblesky paměti. Praha: Votobia.
Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s..
Walsch, R., Vaught, F. (2011). Cesty přesažení ega. Praha: Triton.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.