Anankastická porucha osobnosti

19. února 2015 21:19 | Ondřej Novák porucha osobnosti Anankastická porucha osobnosti obsedantně–kompulzivní porucha

Nejistota, úzkost, paličatost, puntičkářství a perfekcionismus. Co je zač anankastická porucha osobnosti? Jak přistupovat k lidem s touto poruchou?

Lidé trpící anankastickou poruchou osobnosti jsou si sami sebou velmi nejistí, mají často nerealistický strach ze svého výkonu a proto jsou extrémně puntičkářští a perfekcionističtí. Tato porucha je také známá jako obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti. Nejedná se ale o obsedantně-kompulzivní poruchu, která je často mnohem silnější a vyhrocenější.

U anankastické poruchy osobnosti je obsedantní celá osobnost postiženého a porucha samotná zásadním způsobem dotyčnému ovlivňuje život ve všech jeho aspektech.

Vznik poruchy osobnosti

Co je to ale osobnost a jak vzniká taková porucha? Osobnost jedince je tvořena souborem psychických a somatických (tělesných) vlastností, který je jedinečný a vyvíjí se podle biologických dispozic v kontaktu s lidskou společností. V některých obdobích vývoje osobnosti je zvláště citlivá ke změnám. K určitým změnám v osobnosti dochází například v pubertě či dozrávání psychiky i těla kolem 20-25 roku života, ale i v obdobích individuálních krizí či psychických a somatických onemocnění.

Takové změny nemusí být nutně patologické a často jsou přirozenou součástí procesu dospívání a zrání. Někdy však tento proces proběhne špatně nebo vůbec ne – citově zanedbávané děti, zneužívané děti, pacienti s chronickými chorobami apod. Žádná z poruch osobnosti však není diagnostikovatelná před ukončením dospívání. V současnosti se uvádí, že příčiny vzniku anankastické poruchy osobnosti jsou určité dědičné prvky osobnosti a přísná, tvrdá výchova založená na rigidních pravidlech v dětství.

Projevy

Jak se chová takový člověk? Kdyby stál hned vedle vás, jak byste ho poznali? Lidé s anankastickou poruchou osobnosti mají velice specifický druh chování. V jejich chování a postojích se dlouhodobě projevují rozpory, přehnaně lpí na drobnostech a rigidním dodržování pravidel. Tato pravidla mohou pocházet zvenčí (zákony, tradice) nebo zevnitř člověka samotného. Urputné držení se pravidel a vyžadování téhož po ostatních vyplývá ze silné vnitřní nejistoty, úzkosti a pochyb.

Je nutné říci, že patologický perfekcionismus vyskytující se u takového druhu poruch rozhodně není přínosnou pečlivostí. Postižený totiž klade přílišný důraz na formu na úkor splnění úlohy. Anankastické chování často vede ke znatelnému snížení výkonu jak v práci, tak v soukromém životě, a způsobuje postiženému značnou osobní nepohodu. Takoví lidé se nedokáží uvolnit či improvizovat, jejich myšlení i jednání je silně rigidní a nepružné.

Prevence a léčba

Vzhledem k tomu, že jednou z příčin vzniku anankastické poruchy osobnosti je výchova, zaměřuje se prevence převážně na tuto oblast. Není výjimkou, že anankastičtí rodiče budou mít tendence vychovávat další jedince s touto poruchou. Ideálem je tedy laskavá výchova s rozumnou mírou pravidel. Ohrožené dítě se musí naučit věřit samo v sebe a svůj úsudek.

Léčba samotná pak může, ale nemusí probíhat několika způsoby. Lehké případy anankastické poruchy osobnosti léčeny nebývají, zvláště pokud o to dotyčný nemá zájem nebo jeho porucha nezpůsobuje jemu či ostatním lidem problémy. Jelikož je ale anankastická porucha osobnosti poněkud konfliktním elementem, často vznikají spory v rámci sociálních a rodinných vztahů. Při těžších případech je možné zasáhnout pomocí medikace vybranými druhy antidepresiv. To je však pouze dočasné řešení. Některé psychoterapeutické přístupy zaměřené na změnu chování a postojů (například behaviorální terapie) mají mnohem dlouhodobější a spolehlivější výsledky.

Jak můžeme pomoci?

Jakákoliv pomoc je podmíněna motivací anankastického člověka ke změně a jeho svolením. Můžeme ho přivést do společnosti (vyrazit na společenskou akci) a pomoci mu nalézt nové koníčky či hobby. Takovým způsobem lze částečně oslabit obsedantní myšlenky a následné kompulzivní chování. Důležité je, abychom přijali povahu anankastického člověka. Neměli bychom se snažit ho za každou cenu změnit. Musí si sám vybudovat důvěru v sebe sama a postavit se svým obsesím. Podle potřeby je možné kontaktovat psychiatrickou ambulanci, klinického psychologa, psychologa nebo psychiatra.