Pyromanie

17. února 2015 15:38 | Zuzana Janáčková pyromanie oheň psychopatologie

http://www.freeimages.com/photo/1438963

Mám ráda oheň. Ráda se koukám do krbu. Plameny olizují velká polena a postupně je mění na popel. Cítím se jako zhypnotizovaná a nemůžu se odtrhnout. Nejradši bych jen seděla před krbem a pozorovala, jak oheň skotačí. Jsem nemocná? Jsem pyroman?

Tento příběh jistě není ojedinělý. Osobně znám hned několik lidí, kteří jsou ohněm fascinovaní. Někteří svoji zálibu v něm nedokáží přesně vyjádřit, jenom se jim to „prostě líbí“. Jindy jsou lidé schopni o ohni mluvit nekonečné hodiny. A každého z nich čas od času napadne, jestli s nimi není něco v nepořádku. Jestli nepatří mezi pyromany a neměly by se třeba jít léčit. Jim všem i dalším je určen tento článek.

Co to vlastně pyromanie je?

Podle nejnovější verze MKN (10. vydání) se pyromanie společně s několika dalšími poruchami řadí do návykových a impulzivních poruch. Tato skupina poruch se liší od ostatních skupin zařazených do tohoto systému. Návykové a impulzivní poruchy tvoří svoji zvláštní skupinu, protože se nikam nehodí. A navíc ani samy navzájem nemají mnoho společného. Všechny se však shodují v základní definici.

Charakteristickými znaky této skupiny poruch (a tím i pyromanie) je opakování činů, které nemají žádnou racionální motivaci, nemohou být ovládány a působí svým nositelům nebo jejich okolí škody na majetku nebo na životě. Před provedením této činnosti postupně narůstá napětí a vzrušení, které se během činnosti a po ní mění na pocity libosti a uspokojení.

V případě pyromanie je základní charakteristikou zakládání požárů bez zjevného motivu. Pyromani před svým motivem pociťují neodolatelné nutkání, kterému se nedá vzdorovat a které se následně po založení požáru mění v úlevu. Často je pyromanie spojena se snížením intelektu, sexuální dysfunkcí nebo erotickými fantaziemi spojenými s ohněm a plameny.

Ne vždy je to pyroman

Patologických pyromanů bývá nalezeno mezi pachateli žhářství jen malé procento. Do pyromanie se totiž nezařazuje zakládání požárů spojené s jinými onemocněními. Mezi další zakladatelé požárů mohou patřit osoby s disociální poruchou osobnosti, poruchou osobnosti, schizofrenií, organickou duševní poruchou nebo osoby v intoxikaci alkoholem nebo jinou psychoaktivní látkou. Výjimkou nejsou ani požáry zakládané jako akt msty nebo jiného zamýšleného chování. Založení požáru tedy nemusí být nutně projev ukazující na patologické zakládání požárů.

Příčiny a projevy

První projevy se objevují již v dětském nebo adolescentním věku. A jako neměnné přetrvávají do dospělosti. Přesné příčiny této poruchy dosud nejsou známy. Podle některých odborníků můžeme rozlišit faktory ovlivňující pravděpodobnost vzniku pyromanie. Takové faktory můžeme dělit na:

  1. vztažené k osobě
  2. vztažené k prostředí

Mezi individuální příčiny můžeme zařadit například osobnostní charakteristiky, touhu po pozornosti, neschopnost vycházet s jinými lidmi, problémy ve škole, šikanování, sexuální zneužívání a další. Mezi ovlivňující faktory pocházející z prostředí se řadí především sociální zázemí rodiny, funkčnost rodiny či prožití nebo svědectví požáru.

Možnosti prevence a léčby

Nejlepší prevencí je poučení dětí o nebezpečnosti ohně. Velmi přínosně je také schování zapalovačů, kanystrů s benzínem a dalších předmětů spojených se zakládáním ohně mimo dohled a dosah dětí. Postupy léčby se pak liší v závislosti na věku jedince. Při léčbě dětského pacienta se uplatňují především postupy kognitivně behaviorální terapie, kdy se pomocí sezení snaží najít příčinu tohoto chování. Poté následují další sezení zaměřená na úplné zotavení. Dalšími možnostmi léčby jsou vyhýbání se stresu, nácvik relaxačních technik, dostatečná informovanost a uvědomování si následků svého chování a další.

V běžném životě

Chování pyromanů můžeme poznat již v jejich dětských letech. V této době jsou to právě malí pyromani, kteří hlásí falešné požáry a přehnaně často vyhledávají oheň ve své blízkosti. Později se pak tyto děti rády hlásí do hasičských kroužků nebo se stávají členy hasičských sborů. Tak mohou být často v kontaktu s ohněm a ostatním to nepřijde podezřelé.

Někteří lidé si myslí, že největším pyromanem všech dob byl římský císař Nero, který je zodpovědný za Velký požár Říma. To je ale naprostý omyl. Jednak stále existuje možnost, že Řím nezapálil Nero, ale někdo jiný. Podle zřejmě vynuceného přiznání bychom mohli obvinit křesťany, ale kdo by se na mučidlech nepřiznal? Možná je také příčina v nedbalosti některého z kupců na tržišti, kde požár vypukl. Kdybychom připustili, že Řím podpálil Nero, stále však není možné ho označit za pyromana. Pokud velký požár založil Nero, udělal to z čisté vypočítavosti, nikoli kvůli neodolatelnému nutkání. Jedině velkým ničivým požárem si totiž Nero mohl získat prostor pro zamýšlený obrovský palácový komplex.

Na závěr bych se jen velmi krátce vrátila k prvnímu odstavci. Lidé, kteří v této charakteristice spatřují sami sebe, se nemusí bát. Ne každý kdo je fascinován ohněm je pyroman.

ZDROJE:

Dětská pyromanie. (2013, březen 27). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Child_pyromaniac&oldid=545092631
Dušek, K. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada Publishing a.s.
Nero. (2013, březen 12). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nero&oldid=9833941
Nutkavé a impulzivní poruchy: Patologické zakládání požárů (pyromanie). (n.d.). Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Získáno z http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html
Pyromanie. (2013, březen 27). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Pyromania&oldid=546004339

 

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.