Posloucháš mě vůbec?! Aneb umíte naslouchat svým nejbližším?

3. února 2015 19:06 | Eva Krchová partnerské vztahy komunikace aktivní naslouchání

http://www.freeimages.com/photo/1152277

Pojem „aktivní naslouchání“ je v posledních letech často skloňován. Umění aktivně naslouchat je předpokladem k výkonu mnoha profesí. Přesto můžeme denně sledovat konverzace, kdy lidé kvůli neschopnosti naslouchat druhému nevedou dialog, nýbrž dva paralelní monology.

Definice aktivního naslouchání

Aktivní naslouchání lze definovat jako vyjádření vlastního chápání toho, co nám sdělil vypravěč. Pomáhá ověřovat, zda jsme informacím správně porozuměli, zda jsme pochopili to, co mluvčí svou zprávou skutečně mínil. Aktivním nasloucháním dáváme také najevo, že přijímáme a uznáváme pocity mluvčího a zároveň ho podněcujeme v tom, aby i on sám své pocity a myšlenky dále zkoumal a třídil.

„Uvědomujeme si – i když často ne dost zřetelně, že je možné, že nebudeme-li ochotně naslouchat druhým lidem, nebudou ani oni naslouchat nám.“

Při aktivním naslouchání nestačí jen parafrázování, dodatečné otázky a nonverbální signály na straně posluchače. Důležité je, abychom přes samotnou řeč nezapomněli, že větší vypovídající hodnotu, než samotná slova, mají činy. Musíme se tedy vždy ptát, zda činy hovořícího odpovídají tomu, co a jak nám říká.

Jak naslouchají muži a jak ženy, aneb jak hovořit s partnerem

Rozdílná očekávání mužů a žen v manželství s lehkou nadsázkou popsal Stanislav Kratochvíl ve své knize Manželská terapie. Rozdílná očekávání jsou, jak nás asi nepřekvapí, i v oblasti párové komunikace.
Žena potřebuje s manželem posedět a popovídat, přičemž neočekává, že jí muž bude radit a její starosti řešit. Touží po tom, aby muž pozorně a empaticky naslouchal, poskytoval souhlas a citovou podporu. Zároveň žena očekává, že i muž se jí bude pravidelně svěřovat se svými starostmi, pocity a zážitky a nebude se vyhýbat rozhovorům na závažná témata.
Z výzkumů však vyplývá, že k naslouchání jsou lépe vybaveny ženy. Častěji používají pozitivní signály, které povzbuzují druhého k pokračování v řeči, navazují častěji zrakový kontakt a více se usmívají. Muži naopak očekávají vyjadřování obdivu a uznání ze strany ženy,tečka není jim však příjemné, pokud je žena příliš zahrnuje svými starostmi, okřikuje muže, přerušuje ho v řeči a dává mu neustále různé rady.
Aby rozhovory mohly naplňovat potřeby obou partnerů a vést tak k prožitku spokojeného vztahu, je dobré držet se několika zásad. Po příchodu partnera z práce je vhodné přivítat ho radostně a dopřát mu alespoň 15 minut naprostého klidu. Jen tak se bude domů těšit a bude ochotný sdílet své zážitky. Pro rozhovor musí být také příležitost – nejlépe se hovoří mezi čtyřma očima. Prokázané je i to, že řeč lépe plyne při chůzi či při nějaké společné činnosti (společná práce na zahrádce, společné louskání ořechů, hraní společenských her apod.). Platí samozřejmě i zásada neskákat druhému do řeči a nechat ho vypovědět, co má na srdci – teprve poté se svěřit i se svými starostmi. Na veřejnosti je nutné stát vždy na straně partnera a možné neshody si vyříkat až v domácím prostředí.

Naslouchání vlastním dětem

Pozorné naslouchání vlastním dětem již od jejich raného dětství zvyšuje pravděpodobnost, že i během jejich dospívání a dospělosti to budou právě rodiče, za kým potomek přijde se svými starostmi a obavami. Děti se často stydí či bojí své pocity sdělit, někdy to ani neumějí. Proto je nutné je ve sdílení svých prožitků povzbuzovat.

„Když neumožníte dítěti rozhovor s vámi v raném mládí, pak v době dospívání s vámi nebude mluvit – a nedivte se proč.“

Je potřeba stanovit si čas, kdy dětem budete naslouchat - například při ukládání dětí k spánku - a tento plán dodržet. Dětem je však nezbytné naslouchat i tehdy, kdy mluví o malichernostech, když zlobí nebo se chovají zle – právě to může být velmi důležitá zpráva pro rodiče o tom, co jejich dítě prožívá. To, co dítě sdělí, by si rodiče měli velmi dobře zapamatovat a podle toho své dítě dále povzbuzovat a pomáhat mu. Rodiče by také měli být informovaní o postojích, pocitech a přáních dítěte a nikdy by neměli dětem lhát a narušit tak pocit důvěry.
Neméně podstatné je, aby se rodiče ujistili, že věnují všem svým dětem v průměru stejný čas a že jsou připraveni, když je potřeba, zanechat všeho a citlivě svému dítěti naslouchat.
Podaří-li se vám dodržovat výše uvedené zásady, zvyšujete tak významně pravděpodobnost, že vaše domácí komunikace bude funkční, spokojená a láskyplná.
Pro další informace můžete shlédnout video České televize, kde jsou zásady aktivního naslouchání poměrně vtipně shrnuty v rámci pořadu Komunikace je hra

ZDROJE:

De Vito, J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace (6. vydání). Praha: Grada Publishing a.s.
Kratochvíl, S. (1992). Manželská terapie. Hradec Králové: Nakladatelství MACH.
Křivohlavý, J. (1993). Povídej, naslouchám. Praha: Návrat.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.