Rodiče často nepoznají, že je jejich dítě obětí šikany

6. května 2014 17:00 | Klára Kučerová děti šikana škola násilí kyber šikana

Foto by matchstick from http://www.sxc.hu

Dítěti se nechce do školy, vymlouvá se a je ochotno udělat takřka cokoli, aby tam nemuselo. Problém může vězet v šikaně. Jak ji odhalit a následně postupovat?

Jistě jste již někdy slyšeli zvěsti, že se na některé základní nebo střední škole objevila šikana. Nepříjemná situace, do které se může zaplést každý. Buďto v roli agresora nebo oběti. Málokdy si ale připustíme, že se šikana může týkat i našeho dítěte. Jak tedy poznat, že právě náš potomek je její obětí ?

Druhy šikany

Šikanu můžeme rozdělit na dva druhy. A to fyzickou a psychickou. Mezi fyzickou šikanu patří nejrůznější ubližování, bití a poškozování osobních věcí. Mezi psychickou pak nadávky, výhrůžky, pomlouvání a zesměšňování dítěte před ostatními.

Za šikanu rozhodně nemůžeme považovat jednorázové konflikty či spory vyústěné ve rvačky. Mezi jeden ze současných problému patří i kyberšikana. Jedná se o typ šikany, která je provozována přes internet a různé sociální sítě, kdy se agresor snaží znemožnit dítě před ostatními pomocí lživých a posměšných komentářů, které veřejně na portálech prezentuje.

S tímto druhem šikany se setkáváme bohužel stále častěji. Šikanu není snadné odhalit, protože se dítě stydí a bojí se pod výhružkami útočníka svěřit s problémem. Jedním z „pozitiv“ kyberšikany je fakt, že jsou zde jasné důkazy v podobě vzkazů a komentářů, které jasně prokazují, že se jde o případ šikany a také je snažší najít pachatele.

Komplikací je naopak nízká informovanost rodičů i učitelů, kteří často argumentují tím, že za to, co se děje mimo školní prostory, nenesou zodpovědnost a nemohou to řešit.

Varovné signály

Pokud chceme zjistit, zda tomu tak opravdu je, musíme být velmi pozorní a nepřehlédnou varovné signály v chování dítěte vyvolané zkušeností se šikanou. A právě všímavý rodič si jich může všimnout jako první. Málo se stává, že by dítě přišlo za rodičem a svěřilo se mu, a to i přes to, že spolu dítě a rodič mají perfektní vztah. Dítěte je totiž pod silným nátlakem a výhružky útočníka. Zpozornět bychom tedy měli ve chvíli, kdy dítě:

  • nechodí domů se žádnými kamarády a ani s nikým netráví volný čas,
  • najednou nechce chodit do školy, i když ji mělo předtím rádo,
  • stěžuje si na bolesti břicha, zvrací, simuluje,
  • pokud nechce do školy a ze školy chodit samo či střídá různé cesty,
  • zhoršení prospěchu,
  • ztráta chuti k jídlu,
  • je vystrašené,
  • má neklidný spánek,
  • odmítá se svěřit se svým trápením,
  • ztratí zájem o učení,
  • smutek a apatie či dokonce zmínky o sebevraždě,
  • žádá o peníze a udává nedůvěrné důvody (např. ztráta),
  • nápadně často ztrácí osobní věci,
  • je často agresivní k rodičům či sourozencům.

V těchto případech se tedy snažte co nejvíce naslouchat dítěti a projevit mu podporu a důvěru.

Řešení

Domluvte se na společném postupu. Nedělejte ale nic bez vědomí dítěte. Je nejlepší kontaktovat třídního učitele, ředitele či výchovného poradce a společně situaci řešit. V provozu je také Linka bezpečí – takzvaná Rodičovská linka. Na čísle 840 111 234 rodič může bezplatně využít rady psychologů každé pondělí, středu a pátek: 13 - 16 hod. V úterý a čtvrtek : 16 - 19 hod. Proto jsou velice aktuální osvětové letáčky, besedy na školách s odborníky a policií, aby se každý dokázal bránit a okamžitě se svěřit dospělé osobě, ke které má šikanované dítě důvěru, aby mohla být učiněna jistá protiopatření v podobě kázeňských trestů či jiných postihů na základě usvědčení agresora.

Existuje také několik projektů týkající se osvěty a minimalizace šikany. Jedním z nich je například projekt Minimalizace šikany, který má také svou poradnu. O této problematice vyšla také celá řada literatury. Jednou z prevencí školy je utváření pocitů bezpečí a solidarita učitelů se slabými. Dalším bodem je také podpora autority učitele, což je v dnešní době velice složitou a aktuální záležitostí. Učitel by měl umět naslouchat žákům, pěstovat možnost volby a žákovské samosprávy a otevřeně informovat rodiče o problémech školy i nepříjemných událostech, ke kterým na škole došlo.

Celá situace ale rozhodně nesmí zůstat bez následků. Agresoři musí být za své činy potrestáni. Samozřejmě záleží na zkušenostech školy se šikanou a také na tom, jak se k celému problému škola postaví. Proto raději dohlédněte na to, aby škola problém kompetentně řešila a zajistila všechna potřebná opatření, aby se takové jednání v budoucnu neopakovalo. Pokud by k takovým opatřením a postojům od školy nedošlo, pak může nahlášení šikany naopak vašemu potomkovi ještě více ublížit. Důležité je chránit a neprozradit zdroj informací a současně vyslechnout všechny zúčastněné osoby, agresora i svědky a výpovědi poté konfrontovat.

Důležité je hlavně situaci řešit a ulevit dítěti od trápení. Pokud by se na celou situaci nepřišlo, dítě by se do budoucna mohlo potýkat s psychickými problémy, pocitem méněcennosti či nízkým sebevědomím.

ZDROJE:

FIELD, Evelyn M. (2009). Jak se bránit šikaně. 1. vyd. Praha: Ikar.
 
HOLEČEK, Václav. (2008). Agresivita a šikana mezi dětmi. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.