Terapeutická funkce pohádek

25. ledna 2015 18:27 | Klára Kučerová psychoterapie pozitivní psychologie dětská psychoterapie pohádky

Také vás těší představa pohody, klidu a televizních pohádek nebo pohádkových knížek? Pohádky k našemu životu neodmyslitelně patří. Ukazují na negativní vlastnosti, nebojácnost a odvahu hlavního hrdiny, ale také nám mohou pomáhat řešit nejrůznější situace.

Pohádka jako původní žánr lidové slovesnosti je kratší fiktivní příběh, ve kterém vystupují nadpřirozené bytosti, jako čarodějnice, vodníci, čerti, víly, skřítci, draci nebo mluvící zvířata. Často pohádky nemůžeme oddělit od mýtů a mohou se v nich zrcadlit skutečné historické události. Jejich cílem je především pobavit a poučit malé i velké posluchače či čtenáře. Pohádky mají pro děti silný emocionální náboj a zprostředkovávají jim mnoho informací o světě. Současně jsou prostředkem relaxace a pomáhají k rozvoji fantazie, obohacování slovní zásoby i utváření vlastních názorů a postojů.
Nejrůznější příběhy a pohádky nás provázejí odnepaměti. Díky naslouchání příběhům a pohádkám se posluchač od nejútlejšího věku učí vnímat žádoucí vlastnosti a normy dané kultury. Každá pohádka v sobě skrývá bohaté poselství moudrosti a poučení. Původně byly Pohádky určeny především dospělým. Teprve romantismus přetvořil tento žánr do poněkud méně drastičtější formy, kde vždy dobro vítězí nad zlem, a zaměřil jej na děti.
Nejrůznější příběhy a pohádky začala využívat také psychoterapie a pomáhající profese, neboť byl zjištěn jejich pozitivní terapeutický účinek. Co jiného nám může poskytnout nenásilnou intuitivní formou nové možnosti a řešení, než pohádka?
Pro terapii volíme pohádky úměrně věku posluchačů a vždy tak, aby byl hlavní hrdina stejného věku jako dítě a zažíval podobné problémy. Děj příběhu by měl být reálný - nemocnice, domov či škola.
Mezi hlavní výchovné cíle psychologické pohádky patří:

• rozšířit chování dítěte prostřednictvím pohádkového hrdiny
• dokázat řešit problém a možnost jak jej překonat
• naučit se, jak využít svých schopností při řešení problému

Průběh terapie pohádkou/příběhem

1. Úvod – seznámení, zábava, kreativita, uvolnění.
2. Terapie pohádkou – čtení vhodné terapeutické pohádky. Následuje diskuse, kdy se děti vciťují do postavy hlavního hrdiny.

Poté následuje aktivní terapeutické zpracování vyprávěných pohádek a příběhů:

• slovní asociace
• převyprávění příběhu
• přetváření nebo dotváření textu
• zamyšlením se nad textem, sdělováním, co nás zaujalo, dítě můžeme též podněcovat k dalšímu zamyšlení nejrůznějšími otázkami
• vymyšlením nového obsahu na téma předložené příběhem nebo prostřednictvím jiné expresivní terapie, například:
• dramatizace příběhu
• výtvarné ztvárnění (kresba, malba, koláž, modelování,…)
• vyjádření hudbou (zpěvem, instrumentálně) nebo rytmem

Pohádkový příběh sám o sobě problémy dítěte neodstraní, ale slouží jako vzor, podle něhož si dítě může přivlastnit určité řešení.

Na důležitost pohádkových příběhů upozorňuje v rámci pozitivní psychoterapie také Peseschkian. Ten pohádkový příběh přirovnává k zrcadlu, ve kterém se dítě poznává. Ukáží možnosti řešení konfliktní situace, stojí mezi terapeutem a pacientem jako filtr a zabraňují, aby měl pacient nežádoucí pocit útoku na sebe. Peseschkian považuje pohádku za prostředníka mezi kulturami. Pohádky posluchačům ukazují určitou kulturu a její modely myšlení. Příběhy navíc podněcují fantazii, nabízení alternativy a velmi často ukazují jiný úhel pohledu.