Delirium

13. ledna 2015 21:13 | Kristýna Sarisová delirium vědomí

"Byl v deliriu." Tímto spojením je mnohdy označován člověk, který zkonzumoval větší množství alkoholu, než byl jeho organismus schopný zpracovat. Delirium však představuje vážnou psychiatrickou diagnózu. Jak vzniká, čím se projevuje a jak je léčena?

Výše zmíněná fráze je však poněkud přehnaná, jelikož delirium je kritický stav doprovázený řadou psychických a tělesných příznaků vyžadujících lékařskou péči a dohled, bez nichž může mít fatální následky.

Co je to delirium a jak se projevuje?

Delirium řadíme ke kvalitativním poruchám vědomí, konkrétně se jedná o obluzené vědomí. Je to akutní reakce mozku na škodliviny. Vzniká na základě porušení fyziologických mechanismů organismu. Přestože se jedná o velmi závažný stav, je delirium často nepoznáno a neléčeno.

Mezi hlavní psychické projevy patří narušení vědomí, neschopnost udržet pozornost, dezorientace - pacienti neví, kdo jsou, kde jsou a kdo jsou lidé okolo nich. Dále se setkáme s ostrůvkovitou či úplnou amnézií doprovázenou konfabulacemi, kterými nemocní doplňují místa, jež si nepamatují, dále poruchami vnímání - iluze a halucinace s často fantastickým obsahem, časté jsou tzv. mikrozoopsie, kdy jsou viděna malá zvířata a nemusí to být pouze tolik zmiňované bílé myšky, potom poruchy myšlení – zrychlené či zpomalené myšlení, narušený úsudek, dezorganizované myšlenky a bludy. Vybavování představ nepodléhá vůli a je snového charakteru. Objevují se také poruchy emotivního rázu, např. úzkost, deprese, podrážděnost či emoční labilita. Jedinec v deliriu nemá na svůj stav náhled, tzn., že si svůj stav neuvědomuje.

Delirium také ovlivňuje tělesné funkce, což se projevuje zejména neurologickými příznaky, mezi které patří třes, snížená koordinace pohybů, neartikulovaná řeč, ztráta rozpoznávání předmětů či obličejů, narušení komunikačních schopností, snížený reakční čas. Z dalších tělesných příznaků doprovázejících delirium jsou výkyvy krevního tlaku, zvýšená tepová a dechová frekvence, zvýšená tělesná teplota, pocení, pocity na zvracení, zvracení a průjem. Časté jsou psychomotorické poruchy.

Také dochází k narušení tzv. cirkadiánních rytmů, tedy rytmu bdění-spánek. Přes den je pacient klidný, utlumený a má potřebu spánku, kdežto v noci dochází ke zmatenosti a neklidu.

Příčiny a průběh deliria

Delirium se objevuje u zápalu plic, břišního tyfu, při horečnatých stavech a také jako důsledek silné intoxikace a odvykacích stavů. Delirium také může vzniknout na podkladě užívání některých léků, např. těch, které ovlivňují receptory dopaminu, tedy antipsychotika, která jsou podávána zejména pro léčbu psychóz. Je také důležité zmínit, že vznik deliria se odvíjí od náchylnosti jedince k rozvoji tohoto stavu, spolu s vnějšími faktory, které na něho působí.

K rozvoji deliria dochází během několika hodin až dnů. Během dne dochází ke střídání příznaků s klidovým stavem. Nemocný se chvíli cítí lépe a má čisté vědomí bez patologických jevů a poté se příznaky opět objevují. Ke zhoršení dochází většinou ve večerních a nočních hodinách. Konec deliria je charakteristický tzv. kritickým spánkem, který se vyznačuje dlouhodobostí. Ve většině případů trvá 24 až 36 hodin. Z deliria se člověk vyléčí během čtyř týdnů, avšak v extrémních případech může delirium trvat i šest měsíců.

Druhy delirií

Zjednodušeně je možné deliria rozdělit na tři typy:

  1. Hypoaktivní delirium: tento typ se nejčastěji objevuje u starších jedinců. Bývají zmatení a neteční. Výrazně je snížena pozornost a bdělost. Jelikož jsou tyto symptomy mnohdy pozorovány běžně u starších lidí, bývá tento typ deliria často nerozpoznán.
  2. Hyperaktivní delirium: vyznačuje se výrazným zvýšením psychomotorického tempa projevujícím se neklidem a střídáním nálad. Jedinci s touto formou deliria vykazují sebepoškozovací tendence a napadání ošetřujícího personálu. Časté jsou psychotické příznaky – iluze, halucinace a bludy.
  3. Smíšený typ: projevuje se střídáním hyperaktivních a hypoaktivních epizod. Tato forma deliria se vyskytuje nejčastěji.

Léčba je dlouhodobější

Ve většině případů dochází k úplnému vyléčení během 1 – 4 týdnů. Pokud dojde v průběhu nemoci k nevratným změnám v mozku, může delirium přejít v demenci či v poruchy osobnosti. V extrémních případech je delirium zakončeno kómatem nebo smrtí. Neléčené delirium významně ovlivňuje zdravotní stav jedince. Dochází k prodloužení uzdravovacího procesu a zvýšení úmrtnosti a nemocnosti. V běžném životě je omezena jedincova soběstačnost a funkčnost.

Je to delirium?

Při diagnostikování deliria je nutné ho odlišit od demence a deprese. Pacient s demencí disponuje jasným vědomím a úpadek kognitivních funkcí nastává pomalu a dlouhodobě. U vaskulárních demencí může být tento nástup rychlejší, avšak přesto má postupný ráz, nedojde tedy k úpadku kognitivních funkcí z minuty na minutu. Delirium propuká náhle, bez předchozích varovných příznaků.

K rozeznání deliria od těžké formy deprese je nutné mít k dispozici pacientovu anamnézu a také náhled do vzniku a vývoje jeho onemocnění. Typická je přítomnost depresivní nálady, která deliriu nepředchází. Naladění člověka v depresi je neměnné, cítí se víceméně po celou dobu stejně. Pacient v deliriu je silně emočně nestabilní a má výkyvy nálad. Depresivní pacient s bludy se do svého stavu propadal dlouhodobě a postupně. Nástup deliria je náhlý a rychlý, zrovna tak jeho konec.

U amnestických syndromů je narušena pouze paměť, ostatní kognitivní funkce zůstávají zachované. U tohoto onemocnění je častá dezorientace, vyskytující se i u delirií. Ta je však způsobena tím, že si postižení nejsou schopni zapamatovat místo a čas, proto si tedy vymýšlí, aby tento nedostatek zakryli.

Pomocnými metodami k určení diagnózy mohou být laboratorní biochemické a hematologické testy, popřípadě elektroencefalografické vyšetření.

Farmakologická léčba

Farmakologická léčba spočívá ve dvou krocích. Prvním je léčba příčiny deliria, která však často není v prvním kontaktu zřejmá. Druhým krokem je tlumení příznaků deliria a celkové zklidnění pacienta, aby nebyl nebezpečný sobě a okolí. Jelikož je delirium proměnlivé v čase, vyžaduje léčba flexibilní přístup, časté kontrolování aktuálního stavu pacienta a následné přizpůsobení léků odpovídajících příznakům.

K léčbě deliria se používají klasická antipsychotika (haloperidol, levomepromazin, melperon), atypická antipsychotika (tiaprid, olanzapin, risperidon, quetiapin), dále benzodiazepiny, promethazin a clomethiazol.

Nefarmakologická léčba

Tato léčba se odvíjí od aktuálního stavu kognitivních funkcí pacienta, jeho pozornosti a schopnosti spolupracovat s ošetřujícím personálem a komunikovat s blízkými. Pacient by měl být kontrolován 4x za hodinu, mělo by být zamezeno výraznějším změnám v personálu, který s pacientem přichází do styku. Pacient by měl být veden k zájmu o okolí, měl by být v klidném prostředí, s možností uzpůsobit si noční osvětlení, jelikož se příznaky deliria mnohdy zhoršují právě v noci. Pokud jsou na pokoji dvě lůžka s pacienty s deliriem, měla by mezi nimi být dostatečná vzdálenost.

Delirium je vážná porucha vědomí doprovázená řadou tělesných a psychických příznaků. Důležité je jeho včasné rozpoznání a rychlé zahájení léčby z důvodu zabránění trvalým následkům, které může delirium způsobit.

ZDROJE:

Ambler, Z. (2011). Základy neurologie. Praha: Galén.
Raboch, J. & Pavlovský, P. (2012). Psychiatrie. Praha: Karolinum.
Svoboda, M., Češková, E. & Kučerová, H. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.