Závislost na sexu - patologie nebo variace normálního chování?

11. dubna 2014 02:09 | Nela Střádalová sex vztahy hypersexualita závislost závislost na sexu sexuální dysfunkce nymfomanie

Foto by deafstar from http://www.sxc.hu

Máte sex častěji než ostatní, ale ani tak vám nestačí? Dáváte mu přednost před vším ostatním a nikdy nedokážete odolat? Možná trpíte hypersexualitou. A možná jen vybočujete ze všeobecného mínění, jak by to mělo správně být.

Někteří autoři vnímají hypersexualitu jako nemoc rovnocennou se závislostí na alkoholu, jiní jen jako nálepku pro společensky nepřijatelné chování. Obecně však lze říci, že se jedná o zvýšený sexuální pud, ať už ve smyslu patologie nebo variace normality. V případě žen se používá známější pojem nymfomanie, u mužů pak méně známý satyriáza. Může se projevovat nevěrou, příliš častým sledováním pornografie či používáním erotických telefonických služeb, což může vyústit ve finanční problémy. Hranice mezi občasným a příliš častým se však vymezuje velmi těžko, bývá ovlivňována i kulturou.

Hypersexualita jako závislost

Za závislost považujeme jednání, kdy upřednostňujeme látku či nějaký druh chování oproti dříve hodnotnějšímu. Přestáváme se tedy věnovat jiným zájmům a nedokážeme naší závislosti odolat, i když víme, jaké problémy nám způsobuje. Bývá provázena silnou touhou. Špatně se soustředíme, jsme nervózní, často zapomínáme důležité věci.

Mezinárodní klasifikace nemocí řadí hypersexualitu mezi sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí. Takovéto dysfunkce znemožňují člověku prožívat sexuální zážitky podle jeho představ a přání. Jejich trvání přesahuje půl roku. Patří sem i neschopnost prožívat orgasmus, ztráta sexuální touhy nebo odpor k sexualitě.

Jako závislost vnímá hypersexualitu i Patrick Carnes. Nazývá ji sexuálně kompulzivní chování. Vytvořil čtyřstupňový cyklus popisující prožívání lidí s touto závislostí. V první fázi ovlivní touha po sexuální slasti naše myšlení. Ve druhé dochází k rituálům, které předcházejí sexuálnímu chování. To se odehrává v další části a plně nás ovládá, takže nejsme schopni jej kontrolovat. V poslední fázi však nedosáhneme očekávaného uspokojení, ale pocitu beznaděje, zklamání, popřípadě viny. Potřeba dalšího sexuálního aktu opět narůstá podobně jako u obsedantně-kompulzivní poruchy.

Jestliže je závislost na sexu nemocí, jaké mohou být její příčiny? Někteří lidé si mohou zvýšenou touhou po slasti nahrazovat neúspěchy či problémy jiných oblastí, případně utíkat před jejich řešením. Dalším důvodem může být taky potvrzení sexuální potence, zbavení se úzkosti i pocitu odcizení.

Pro řešení problému je nejvhodnější skupinová terapie. V USA existují organizace podobné anonymním alkoholikům, u nás bohužel taková organizace chybí. Přesto lze využívat i individuální terapii s pomocí psychodynamických přístupů. Pozitivních výsledků lze dosáhnout také tréninkem dovedností sexuálního chování.

Další pojetí hypersexuality

Hypersexualita bývá též vnímána jako druh obsedantně-kompulzivní poruchy, nikoliv již jako závislost nebo návyk. Její podstatou je potřeba zbavit se úzkosti a dosáhnout slasti. Takovéto uspokojení je však pouze dočasné. Nastává opět deprese, napětí a pocit viny, čímž se člověk dostává do začarovaného kruhu. Stejně jako obsedantně-kompulzivní porucha se léčí pomocí psychoterapie, nejlépe skupinové či rodinné.

Oproti výše uvedeným pojetím zastávají Martin Levin a Richard Troiden názor, že hypersexualita jako porucha neexistuje. Považují ji jen jako nálepku, za kterou mohou dotyční schovat své nezodpovědné chování.

Názory na zvýšenou sexuální potřebu se výrazně liší. Je tedy zřejmě na každém, aby se zamyslel, do jaké míry jej v životě omezuje a zdali mu způsobuje závažnější problémy. Podle toho se pak rozhodnout, jestli vyhledat odbornou pomoc nebo se vypořádat se situací sám. Jak tedy v takovém případě nejlépe zvládnout tuto silnou touhu? Někteří radí vyhýbat se situacím, které ji vyvolávají, odvést pozornost, například oblíbenou knihou či hudbou. Úspěšnou technikou je také sebemonitorování tedy zapisování si za jakých okolností touha vzniká a co nám pomáhá ji překonat.

ZDROJE:

Dušek, K., & Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada Publishing.
 
Gödtel, R. (1994). Sexualita a násilí. Praha: Český spisovatel.
 
Kratochvíl, S. (2003). Sexuální dysfunkce. Praha: Grada Publishing.
 
Nešpor, K. (2007). Návykové chování a závislost. Praha: Portál.
 
Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy.Praha: Maxdorf¨.
 
Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Praha: Portál

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.