Když dítě trpí aneb problém sexuálního zneužívání

11. ledna 2015 21:51 | Eva Kulhánková děti CAN zneužívání prevence

Sexuálně zneužité dítě? To se opravdu děje i v naší společnosti? Kdo by byl schopen něco takového udělat a proč? Kolik dětí trpí? A jak můžeme pomoci i my?

V řeči zákonů

Chceme-li mluvit o sexuálním zneužívání dětí, musíme si vymezit pojmy dítě a sexuální zneužívání. V mezinárodním právu je dítě pojímáno jako osoba mladší 18 let. Pohlavní zneužívání je v České republice považováno za fyzický kontakt vedoucí k pohlavnímu vzrušení. Dále můžeme v našem zákoníku rozlišit:

  • Trestný čin pohlavního zneužití = sexuální uspokojení, které je v rozporu s morálkou společnosti.
  • Narušování mravního vývoje dítěte – například když při komunikaci s dítětem používáme slova s erotickým obsahem.

Co se týká trestného činu pohlavního zneužití je potřeba zmínit, že jeho vymezení je relativní, protože morální normy ve společnosti se neustále mění. Například homosexualita dříve byla považována za trestný čin.

Charakteristiky sexuálního zneužívání

Sexuální zneužívání může nabývat různých podob. Nejčastěji se dělí na bezdotykové a dotykové. Mezi bezdotykové formy patří například exhibicionismus. Mezi druhé zmíněné potom sexuální turismus, prostituce či incest. Pohlavní zneužívání se také může vyskytovat v rámci syndromu CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte).
Pohlavnímu zneužívání dětí se v České republice věnuje prof. Petr Weiss, který několikrát opakoval výzkum zaměřený na názory ohledně sexuality, kde se dotazoval i na to, zda lidé v jeho vzorku byli pohlavně zneužití. Zjistil, že z 2000 lidí bylo v dětství zneužito přibližně 10 % (výsledky jsou z roku 2008).
V České republice se podle statistik Ministerstva vnitra počet zneužitých dětí pohybuje okolo 900 za rok. To jsou ale pouze případy, které byly ohlášené. Odhaduje se, že skutečné číslo je přibližně 4x vyšší.
Zajímavé také je, že na Východě, (například v Číně), se pohybuje sexuální zneužívání dětí kolem 13 %, kdežto na Západě, (v USA), je to asi 30 %.

Příčiny zneužívání

Proč jsou děti zneužívány? Příčin je hned několik a závisí především na způsobu, jakým jsou zneužívány.

  • Finanční problémy - V případě sexuálního turismu nebo prostituce bývá příčinou zejména finanční situace rodiny. I proto se vyskytuje toto důmyslné zaprodávání dětí především v rozvojových zemích. Děti jsou buď zaprodávány svými rodiči, anebo samy tento proces iniciují.
  • Vztahy v rodině - Obecně můžeme říci, že se ze vztahů vytrácí jakási citovost. Rodiče a děti nesdílejí svoje zážitky, emoce, ani společně netráví volný čas. Následkem toho potom může být například incest, který je tedy spíše symptomem těchto rozbořených vztahů, než jeho příčinou.
  • Abstinence, nemožnost uspokojení - „Primárnější“ příčinou sexuálního zneužití dítěte může být neschopnost najít vhodného partnera či partnerku pro pohlavní uspokojení. Děje se to například v rodině, kde jeden z partnerů trpí dlouhodobou nemocí či musí často cestovat kvůli práci. Toto zneužívání nemusí mít dlouhodobý charakter, protože pachatel si uvědomí, že překročil míru a už toto chování neopakuje.

Rozhodně je mnoho dalších příčin sexuálního zneužívání dětí. Na individuálnost případů je nutné pamatovat především při vyšetřování a následné terapii.

Následky do budoucnosti

Následky, které dítěti zůstanou, dělíme na krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé můžeme zařadit posttraumatický stres, úzkost, depresi, poruchu spánku, bolest břicha nebo hlavy, zhoršení prospěchu ve škole nebo sklony k sebepoškozování. Dlouhodobé následky mají trvalý charakter a oběť se s nimi může potýkat i po celý život, zvláště pokud svoje trauma tají. Nadále mohou přetrvávat pocity, jako je úzkost, deprese atd. dalšími obtížemi, se kterými se oběti setkávají, jsou strach z opačného pohlaví, sexuální dysfunkce, nedostatek sebevědomí, partnerské problémy nebo sebevražedné sklony.
Obecně můžeme u obětí pozorovat nenávist k vlastnímu tělu, kterou se snaží vyřešit maladaptivním způsobem prostřednictvím sebepoškozování (zraňování, bulimie, anorexie, závislost na drogách nebo alkoholu). Paradoxně dochází i k tomu, že zneužité děti se stávají promiskuitními nebo dobrovolně vstupují do komerčního zneužívání.

Terapie

Prvním krokem oběti, ještě před zahájením terapie, je ohlášení zneužití. To je možné učinit na polici, na linkách důvěry, v krizových centrech nebo v psychologicko-pedagogických poradnách. Zdánlivě jednoduchá věta: „Byl/a jsem zneužitý/á.“, je vyslovována velmi málo a oběť si svůj negativní zážitek nechává pro sebe klidně i do dospělosti. Proč je tak těžké to vyslovit? Proč si děti neřeknou o pomoc? Velkou roli hraje především strach. Ať už strach z toho, že mi pachatel ublíží, anebo strach z toho, že danou osobu ztratím. Oběť může také pociťovat stud. Ten je také podle výzkumu prof. Weisse nevýznamnějším faktorem, kvůli kterému dítě mlčí.
Dalším krokem je vyšetření oběti lékařem, který se zaměřuje jak na vnější, tak vnitřní zranění. Dítě dále podstupuje rozhovor s psychologem. Ten má za úkol zjistit, co se vlastně stalo. To není jednoduché, protože pro oběť je vzpomínání na traumatizující událost velmi bolestivé. Celý rozhovor je nahráván na videozáznam, aby bylo možné pečlivě sledovat neverbální komunikaci dítěte.
Dalšími pomůckami, které se hojně využívají při rozhovoru mezi obětí a psychologem, jsou anatomické panenky. Pro tyto panenky je typické, že mají pohlavní orgány. Dítě na nich ukazuje, kde všude se ho pachatel dotýkal. Tento postup se využívá především u dětí, které ještě nejsou schopny pojmenovat části těla nebo u dětí, kterým dělá problém mluvit o tom, co se stalo.
Dále se využívá kresba rodiny, kde dítě na papír projektuje vztahy v rodině (například chybí postava matky).
Děti jsou léčeny pomocí psychoterapie. Někdy se současně podávají i psychofarmaka, a to především antidepresiva a anxiolytika (prášky na úzkost).

Používané terapie:

  • Individuální – pracuje se pouze s dítětem, poté můžou být přizváni i ostatní členové.
  • Skupinová – skupina dětí se stejným problémem. Výhodou tohoto typu terapie je, že členové se spíše odváží mluvit o své zkušenosti, protože cítí, že v tom nejsou sami.
  • Rodinná – na terapii chodí celá rodina, řeší se především vztahy a postavení jednotlivých členů v rodině.

Každá terapie má své výhody a nevýhody a je na zvážení psychologa, kterou v určitém případě použije.

Prevence

Prevence se dá rozdělit na tři typy podle dílčího cíle, kterého chceme dosáhnout. Celkově jde v každé prevenci o dosažení stavu, kdy ke zneužití dítěte nedojde anebo je zastaveno již v zárodku.

  • Primární - Primární prevence spočívá v osvětě společnosti. Patří sem především edukace dětí, rodičů, učitelů a pracovníků, kteří se mohou se sexuálním zneužíváním dětí setkat.
  • Sekundární - V sekundární prevenci dochází k vyhledávání rizikových skupin, situací, kde se sexuální zneužívání vyskytuje často. Následně je zde snaha omezit faktory, které přispívají k tomuto zneužití. Například když se snažíme sociálně izolované rodiny zapojit do společnosti.
  • Terciální - Terciální prevence spočívá v tom, že se snažíme předejít dalšímu zneužití dítěte. To znamená, že dítě již bylo zneužito a nyní se pracuje na tom, aby se toto chování znovu neopakovalo. Například když je dítě dáno do ústavní péče.

Jak můžeme pomoci?

Možná nyní zažíváte pocity smutku či úzkosti z toho, co se dětem děje. Možná vás napadá i to, že s tím přece zrovna Vy nemůžete nic udělat. Ale můžete.
Pokud máte vlastní děti, nezapomeňte se ptát, nezapomeňte s vlastními dětmi komunikovat. Co děláš po škole? Co jsi dělal včera? Jak trávíš svůj volný čas? Kde jsi přišel k těmto penězům? Ptejte se dětí také na to, jak se cítí. Snažte se všimnout změn. Buďte citlivý, když vám dítě líčí svoje pocity a zážitky. Snažte se s dětmi trávit, co nejvíce času.
Pokud patříte mezi ty, kteří děti zatím nemají, můžete udělat velmi důležitou věc - šířit tyto informace mezi své okolí. Ačkoli totiž žijeme ve společnosti, která je otevřená sexuálním otázkám, stále málo lidí mluví o sexualitě, natož o sexuálním zneužívání.

ZDROJE:

Diamond, M., Jozifkova, E., & Weiss, P. (2011). Pornography and Sex Crimes in the Czech Republic. Archives Of Sexual Behavior, 40(5), 1037-1043. doi:10.1007/s10508-010-9696-y.
Matějček, Z., Dunovský, J., & Dytrych, Z. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada.
Vaníčková, E., Hadj-Moussová, Z., & Provazníková, H. (1995). Násilí v rodině: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Karolinum.
Vívarová, J. (2013). Sexuální morálka v Čechách: Od konzervatismu k liberalismu. [Sexual morality in the Czech Republic: From conservatism to liberalism.]. Motus in Verbo, 61-67. Available December 5, 2014 from http://www.motus.umb.sk/stiahnut-clanok/17.
Weiss, P. (2005). Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada.
Weiss, P. & Zvěřina, J. Sexuální zneužívání v České republice: Výsledky národního výzkumu. Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN. Available December 5, 2014 from http://www.vlada.cz/assets/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/09_Weiss.ppt.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.